Moře a další lásky

Veronika Valíková Šubová

Jak se z Češky stala Moravačka

Jsem Pražačka křtěná Vltavou a do třiceti let v matičce stověžaté bydlela. Přesto jsem duší Moravačka a moravskou národnost jsem uvedla i do formuláře při nedávném sčítání lidu.

25.6.2021 v 11:02 | Karma článku: 29.29 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Christopher Plummer

Zemřel Christopher Plummer. Viděla jsem ho v mnoha rolích, všude byl skvělý, ale nejraději ho mám ve filmech Za zvuků hudby, Šarlatový a černý a v seriálu Ptáci v trní. Vkládám pro vzpomínku subkapitolu z právě dopsaného románu.

6.2.2021 v 13:31 | Karma článku: 17.93 | Přečteno: 402 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Limešovští bezdomovci

Scházívali jsme se léta o pouti, první neděli po 15. srpnu. Žapinka, Metoděj, Jonáš, Tonda a já. Pět kamarádů, kteří v dětství trávili prázdniny ve vesnici Limešov u Orlické přehrady.

17.8.2019 v 10:16 | Karma článku: 27.65 | Přečteno: 885 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

City Lights, chvála modře a detailu - výstava ak. malíře Pavla Kocha v Písku

Pavla jsem poznala v létě 1990. První svobodné léto, borůvkový tábor a řecké báje, z nichž jsme kuli etapovou hru. K přijímačkám na AVU vyrobil přírodní plastiky inspirované Tolkienem. Maloval obrázky, které mi braly dech.

20.4.2018 v 19:24 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 286 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Jak jsme ztroskotali II

Mořská panna se zaklesla mezi dva šutry někdy v půl sedmé večer. Kormidlo mi v ruce prasklo zhruba v deset. Kolem nás rozvlněné moře, nalevo ostrůvek s majákem, nad námi hvězdy a noc...

29.12.2017 v 19:57 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 448 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Jak jsme ztroskotali

Třetí text o našem letošním mořském putování se kroutí v mé hlavě několik měsíců. Čas i odvahu hodit tu „hrůzu“ na blog nacházím až teď, po Vánocích. Asi že jsem se konečně dosyta vyspala a na polici nečekají stohy práce...

28.12.2017 v 20:28 | Karma článku: 12.85 | Přečteno: 484 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Jak jsme vypluli na moře

Letos jsme si naplánovali cestu po jižní Itálii. Ponzu, Ischii, Capri, Amalfi, Agropoli, Liparské strovy, Sicilii – a zpět. Člověk míní, Pánbůh... ale nepředbíhejme, nejdříve jsme zvedli kotvy a pozdravili se s mořem...

19.11.2017 v 15:50 | Karma článku: 15.64 | Přečteno: 544 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Jak jsme kupovali kotvu

"Miláčku, přijeď do Holešovic. Musíme zajít do přístavu a koupit kotvu," oznámil mi včera Kapitán. "Víš, že jsme jednu utopili na Tavoláře." A tak jsem nastoupila do tramvaje ve slavnostním, neb právě skončil další školní rok...

1.7.2017 v 9:51 | Karma článku: 26.17 | Přečteno: 1183 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Lodní deník - Pruhovaný zadek

Třetí zveřejněný zápis je z kotviště u Cala Luny. Týnka se nalodila v La Calettě a hned první večer dostala nové pruhované plavky... Týnin zápis je hodně sarkastický - buďte v osmnácti na lodi s dvěma svéráznými padesátníky :)

6.12.2016 v 18:28 | Karma článku: 17.97 | Přečteno: 803 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Lodní deník - Mami, tu přístavní zeď nevidíš?

Další zápis, tentokrát z třetího dne na širém moři. Z Říma na Sardinii je to téměř tři sta kilometrů - moře za vámi, moře před vámi, u kormidla se střídají členové posádky ve dne v noci... a nedočkavě vyhlíží pevninu.

4.12.2016 v 15:44 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 355 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Lodní deník - Sardinie s Kapitánem

Náš Kapitán má narozeniny. Proto mu na blog pověsím několik zápisů z Lodního deníku. Letos jsme obeplouvali východní část Sardinie. Mořská panna přezimuje ve Fumicinu u Říma. Nejdříve jsme ji museli pořádně uklidit...

3.12.2016 v 21:29 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 536 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

A myslete tam na nás, bratři a sestry...

Včera bylo Všech svatých, dnes máme Památku zesnulých. Jeden den slavili svátek naši patroni, druhý vzpomínáme na své zemřelé. Ti i ti mohou být našimi přímluvci a pomocníky. A pomoc potřebujeme všichni. I proto zavzpomínám.

2.11.2014 v 16:46 | Karma článku: 14.82 | Přečteno: 505 |

Veronika Valíková Šubová

Óda na české lékaře

Včera mi v nemocnici strkali hadici krkem až ke žlučníku. Sestřičky na sále znervóznila moje zbrklost a špatná koordinace pohybů. Potom však přišel lékař, usmál se, promluvil a všechno bylo OK.

17.10.2014 v 9:25 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 1184 |

Veronika Valíková Šubová

Moře, lásko moje...

Někdo jezdí k moři, já do moře. Dokážu oželet hodně radovánek, ale moře ne. Moře je moje láska, moje vášeň, moje posedlost - dokázala bych kvůli němu krom tří lidí opustit snad úplně všechno. A možná to jednou i udělám.

28.8.2014 v 18:12 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 624 |

Veronika Valíková Šubová

O pleveli mezi pšenicí

Každý rok píšu jeden blog ze Slovácka. Taková moje tradice. Také pravidelně šlapu na jednu nedělní mši ke sv. Ondřeji do Uherského Ostrohu. Letos mi inspiraci dodalo právě kázání zdejšího pana faráře.

24.7.2014 v 18:11 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 850 |

Veronika Valíková Šubová

Jak jsem pod Komňou stopovala s kolem v ruce

Projela jsem v mládí stopem půlku Evropy. Většinou s bývalým manželem. A ráda na to vzpomínám. Jednou jsme třeba ve Villachu stáli třiadvacet hodin, pak zastavilo auto a odvezlo nás až domů. Jindy jsme do Slovinska pašovali ekologické šampony a dostali za to nocleh a večeři. A nejlepší byla asi naše dvoudenní jízda s mladými izraelskými manželi – zastavili jsme je někde v Rize, projeli s nimi celou severní a střední Dalmácii a jen díky nim poprvé na vlastní oči spatřili Plitvická jezera – zázrak důvěrně známý z filmového Vinnetoua.

1.8.2013 v 18:59 | Karma článku: 16.33 | Přečteno: 513 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Proč?

Jsou slova krásná a slova silná a slova zbytečná. Ta zbytečná se dají odmést koštětem a žádná chuť po nich nezbude. Ta krásná zdobí a okouzlují, děti si je lepí do památníků. A silná slova? Léčí duši. Uzdravují naši nemohoucnost. Jako svatý Grál.

28.2.2013 v 22:20 | Karma článku: 16.83 | Přečteno: 526 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Chvála Slovácka - proč se chci stěhovat do Uherského Hradiště

V Hradišti mi bylo dobře. Vždy je mi tam dobře. A jak jsem tak jezdila na kole, plavala, bruslila, přátelila se s veselými cyklisty a procházela hradišťské second handy, napadlo mě, že se tam asi přestěhuji. Že si mohu vybrat, kde strávím další kus života. Tady je deset důvodů, které k mému rozhodnutí přispěly.

20.7.2012 v 20:22 | Karma článku: 22.97 | Přečteno: 1974 | Diskuse
Počet článků 456 Celková karma 28.36 Průměrná čtenost 1674

Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz