Sesterské povídky
Veronika Valíková Šubová
Gratulace pro Žofinku
Ve svých textech jí říkám Žofinka a znám ji třiačtyřicet let. Seznámili nás lidojedi, ale kmotry našeho přátelství vždycky byli a budou Vinnetou a Old Shatterhand. A naší Amerikou zůstane kraj kolem Orlické přehrady.
Veronika Valíková Šubová
Moje sestřičky jsou všude kolem a těší se i na tvou krev!
Její vlásky voněly tak úchvatně a nenapodobitelně... Nasála jsem rozkošnicky pach jemné kůže, značkového dětského šamponu a maminčina parfému. Nádhera! Sladký budoucí domove! Stěhování bylo dílem okamžiku. Moje dosavadní potomstvo, bezpečně uložené v malých průsvitných kokoncích kolem dokola, ještě snilo miminkovské sny a čekalo na svůj velký den.
Veronika Valíková Šubová
Josefovy neklidné vánoce
Všichni ten obrázek znáte. Malá jeskyně, v ní osel, vůl, ovce a svatá rodina. Marie uspává Jezule – ale kde je Josef? Už ho vidím, sedí v koutě u oprýskaného notebooku a každou chvíli rozčileně vybuchne.
Veronika Valíková Šubová
Anamnéza
Juliána žije sama v malém bytečku vysoko u trati. Živí se psaním pohádek. Tedy živí, občas nějakou tu pohádku prodá a má pak chvíli co jíst. Psychologii začala studovat nejdříve ona. S nadšením a odhodláním. Ale několik měsíců před promocí školu náhle opustila.
Veronika Valíková Šubová
Svatební dort
„A teď prosím snoubence, aby si vyměnili prstýnky.“ Moje sestra Evelýna plavným pohybem hmátla do plastikové krabičky, kterou jí pohotově přistrčila její ošklivá svědkyně. Všechny Evelýniny kamarádky byly ošklivé, aby lépe vynikla Evelýnina neobvyklá krása.
Veronika Valíková Šubová
Čuňákova sebevražda
Čuňák byla loď. Krásná nová deblkanoe, kterou jsme dostaly s Danielou řečenou Dódy do opatrování při sjíždění řeky Otavy. Asi že jsme byly nejmenší a nejlehčí posádka. Nebo proto, že Dódy byla tak blonďatá a měla sladké dolíčky ve tvářích.
Počet článků 462 | Celková karma 27.62 | Průměrná čtenost 1664 |
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Nezařazené
- Sesterské povídky
- Zvířátka
- NE! plošné střídavé péči
- Taháky k maturitě
- Rodinka jak ze Shakespeara
- PPP - Proti předčasným porodům
- Moře a další lásky
- NEVERMORE
- Děti a Sešívané léto
- Literární seminář pro oktávy
- Škola a maturita
- Porodnice a Soukromý nebe
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Časové a příležitostné
- Ženy a muži