Odjezd na tábor

14. 07. 2011 18:15:01
„Pozítří jedeme, mami. A nemám sandály, kufr, pyžamo, brejle, krém na opalování a spodní kalhotky. Jestli tě to náhodou nezajímá.“

„Beruško, zajímá. Ale neměla jsem čas.“

„A kdy budeš?“

Týna stojí mezi dveřmi, které jsem stále ještě nedala zasklít, a tváří se velmi zuřivě. S povzdechem sbírám kreditní karty, hulákám na Jáchyma i Daniela a obouvám tenisky. Nemáme auto, nakupujeme na kole.

Nejdříve hypermarket. Pro Jáchyma trenky a plavky (jen žádné těsné slipy, zabíjí to spermie a já chci být babičkou, křičí šílená matka ve mně), pro Kristýnu...

„Hele, mami, kalhotky a podprsenka!”

Týně je dvanáct, podprsenky má čtyři. Po kratší hádce strkám do vozíku nejméně barevnou sadu kalhotek (barvy jsou nebezpečné, zásadně bílou nebo čistou bavlnu. A nikdy, NIKDY ČERNOU, Kristýno, radí šílená matka.)

„Mami, kufr. Ve slevě! Ty tvoje oba nemají kolečko!”

„Zato já mám koleček nadbytek. V hlavě. O kolečko víc nebo míň, tak je spravíme.”

„Ale já ten kufr potřebuju!”

„Tak si ho vem!”

Rezignovaně jdu hledat krémy na opalování. Pyžamo zamítám, dostala nové. Před dvěma měsíci.

„To mám jako spát v ty růžový hrůze?”

„Vem si triko a kamaše.”

„Mami, ty vůbec nic nechápeš!”

Krémy nemají. Jen mou neoblíbenou značku. Ještě sladkosti, prášky do vody a červené víno. To jim nedám.

Odvezeme nákup domů. Daniel statečně manévruje, kufr na předních řidítkách. Ještě to neskončilo.

Druhý den vyrážíme jen s Kristýnou. Kupuji krém na opalování (určitě třicítku, sténá šílená matka, budou sice jen na jihu Čech, ale letos je to slunce obzvlášť agresivní). Kupuji třicítku. Drahou.

„Hele mami, ty jsou krásný!”

Kristýna třímá v rukou troje brýle, všechny černé.

„Kde jsou ty nové?”

„Nechala jsem je u July.”

„Tak si tam dojeď!”

„Ona tvrdí, že tam nejsou.”

Vzdávám se (brýle potřebuje, slunce je agresivní, konejší mě šílená matka).

„Ale budeš je mít ve futrále.”

„A koupíš mi ho?”

Sháníme obal na sluneční brýle. Marně.

„Mami, ten si viděla v Newyorkeru. U Číňanů ho nemají”

„Jestli ty brejle strčíš zase na dno batohu a bude z nich lámanka...”

Kristýna ale nabírá nový směr a táhne mě do módního obchůdku. Vítězí. Tričko na spaní končí v jejím batůžku a já si začínám připadat jako slupka od banánu.

„Konec!” zavelím nekompromisně. „Musíš balit.”

Jáchym už má sbaleno, Daniel pro jistotu načal červené víno a nalévá mi štědrou dávku.

„Nádech výdech, matko. Bude hůř.”

Kristýna balí tajně. Když chci její činnost překontrolovat, nepustí mě do pokoje. Ještě loni se mnou diskutovala o každém triku a kraťasech.

Nakonec jsou pytle, etuje a taštičky nacpané v kufru.

„Co je tohle?” zvedám napěchovanou stříbrnou etujku vážící tak kilogram.

„Šminky,” zasyčí Týna. Vidím fén, nejlepší trička, taštičku s krémy. Když se ptám na pláštěnku a sportovní oblečení, vrčí, že je všechno na dně. a ať to zkusím zpřevracet. Zavírám kufr a pošlu tichý pozdrav Betty Mc Donaldové. Za její sondy ze života s puberťačkami Měla jsi pravdu, Betynko, RODIČE potřebují ošetřovat a hýčkat. Ty malé bestie by měl někdo honit s bičem po cvičišti. Nebo bez biče (šílená matka mlčí).

Ráno, snídaně, oblékání, vyrážíme.

Na náměstí dva autobusy, natěšené dětičky a milující rodiče. Jáchyma s Týnou ředí dav kamarádů a kamarádek. Muži se zdraví rezervovaně, holčičky piští a objímají se.

„Mami, ulomilo se kolečko,” hlásí Týna, která se přichází rozloučit. „U toho novýho kufru. A nemám brejle.”

„Jak nemáš, kde jsi je nechala? Tys je nedala do kapsy na baťůžku?”

„Nevim.” Kristýna se tváří zavile. Pláče nebo provinilého lamentování se určitě nedočkám. Zato Týna se dočká. Už skoro sedí v autobuse.

„Jsi úplně blbá. Máš troje brejle (zatajila mi staré růžové) a ani jedny s sebou. Kup si je z kapesnýho! Nebo zavolej tátovi, ať ti je tam doveze! (Šílená matka předpokládá, že pár dní bez slunečních brýlí nemůže dítě přežít.)

Kristýna nastoupí a ošklivě se na mě podívá. Seřvala jsem jí před houfem kamarádek. Dojemné rozloučení se nekoná. Usměju se a zamávám, ale kamenná tvář nasupené Týny hledí před sebe a nepohne se ani o milimetr.

Daniel má pravdu. Bude hůř.

Autobusy odjíždějí, MNĚ začínají prázdniny. Otevírám dveře bytu, slastně se rozhlížím po jeho neuklizené prázdnotě, teď utřít prach, vytřít a začne trocha klidu a ...

Křřřup! Zvuk drceného plastu.

Hádejte, na co šlápla moje levá noha v tmavé předsíni...

Autor: Veronika Valíková Šubová | čtvrtek 14.7.2011 18:15 | karma článku: 21.76 | přečteno: 1630x

Další články blogera

Veronika Valíková Šubová

Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla

Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.

27.3.2024 v 12:19 | Karma článku: 15.58 | Přečteno: 372 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!

Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...

26.3.2024 v 17:21 | Karma článku: 34.44 | Přečteno: 876 |

Veronika Valíková Šubová

Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity

Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.

21.3.2024 v 18:43 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 928 |

Veronika Valíková Šubová

Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)

V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.

20.3.2024 v 12:29 | Karma článku: 41.97 | Přečteno: 2160 |

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 269 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.10 | Přečteno: 460 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 112 | Diskuse
Počet článků 461 Celková karma 28.28 Průměrná čtenost 1667

Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...