Co tady zas blbnete?

18. 07. 2011 18:43:11
Jeden bloger navrhl, abychom ve svých textech chválili dobré lékaře. Bohulibá myšlenka. Měli bychom je chválit. Jsou cenní a často nenahraditelní. A měli by to vědět. Měli bychom to připomínat jim i okolnímu světu. Protože lidé velmi rychle zapomínají...

Co vlastně dělá lékaře dobrým lékařem? Často jsem se na to ptala jedné své literární postavy, ale odpověď stále hledám mezi řádky.

Jsou to znalosti? Zkušenosti? Laskavost či přesvědčivost? Můj pohádkový čaroděj Gral, krom toho, že je dobrý gynekolog, má ještě dar úžasné empatie a neobyčejné herecké nadání. To vše spolu s velkorysým přesvědčením, že každá ženská má právo být tak trochu cvok, pokud to zrovna potřebuje k přežití, využívá k úžasnému cíli – dovést vyděšené, poblázněné, zdeptané a nedůvěřivé pacientky na oddělení rizikového těhotenství k porodu zdravého a donošeného mimina.

Nemusím samozřejmě zdůrazňovat, že pokud vám moje literární postava někoho připomene, je to podobnost čistě náhodná.

Vybrala jsem ukázky z kapitol Žebřík z kůstek mořského savce a Vysoko, vysoko v horách:

„Co tady zas blbnete? Člověk na chvíli vytáhne paty...!“

Gral stál nad mou postelí, na tváři svůj obvyklý škleb vševědoucího fauna, a jen podle rychlosti, s jakou začal okamžitě prohmatávat moje nešťastné břicho, jsem poznala, že je přece jen malinko nervózní.

Vtrhl ke mně do pokoje ještě před snídaní, vynadal mi hned ve dveřích a pak ze mě bez okolků stáhl přikrývku. Zavřela jsem oči, poddala se známým dotekům, a když se o mé uši něžně otřelo konejšivé zabručení, přepadl mě obvyklý pocit klidu a bezpečí.

„Už bylo hůř,“ houkl o vteřinu později skoro vesele a zase mě přikryl. „Stavím se tady ještě odpoledne, teď musím letět...“

„Přiďte určitě,“ špitla jsem a rukou, ve které nebyla zavedená infuze, si povytáhla deku trochu výš. Pořád ještě se mi třásly nohy z vysokých dávek partusistenu a tep se mi plašil při sebemenším podnětu. „Já vás tady potřebuju, pane doktore.“

Zastavil se na prahu a přikývl. Těžko nepřikývnout.

„Přijdu. Přijdu každý den!“

Moře kolem bylo nezvykle klidné a mělo azurově modrou barvu.

Na R 3 mě přivezli hned druhý den po mém nočním vpádu na porodní sál. Byla neděle večer, po chodbách se trousily pacientky v pestrobarevných županech a jejich kradmé pohledy vyjadřovaly soucit, strach i mírnou zvědavost. Ležela jsem bezmocně na vozíku, nad hlavou mi hrkala věrná láhev s infuzí a na čele blikal veliký červený nápis: „Pozor. Těžký případ! Nekrmit!“

V pondělí brzy ráno se oddělení R3 razantně probudilo do běžného pracovního dne a já jsem se stejně razantně probudila s ním. Čekal mě vyčerpávající kolotoč nejrůznějších vyšetření, a když jsem se těsně před obědem skulila z malé pojízdné židličky do nemocniční postele, měla jsem všeho právě tak dost.

Překvapovalo mě, že za mnou ještě nepřišel čaroděj. Právě jsem hledala polehčující důvody pro jeho nepřítomnost, když se otevřely dveře a do pokoje důstojně vplula Majka.

„Pan doktor Gral je v Londýně,“ oznámila mi vesele, zatímco do mě píchala další dávku kortikoidů. Zatočila se mi hlava a zesládlo horní patro, ale Majka už vytahovala jehlu z mého zadku a strkala mi do ruky misku s medicínou. Magnésium, diazepam, askorutin, samé známé firmy, mohla bych si je od hodiny ordinovat sama, k čemu já tady vlastně potřebuju doktory...

„A kdy se vrací, sestřičko?“

„Zítra! Tohle zbaštěte a doufám, že dneska v noci nebudete provádět žádný hlouposti! To mimino je eště moc malý! Hezky se tu zabydlete a myslete na samý veselý věci!“

Když odešla, svinula jsem se v posteli do klubíčka a snažila se uklidnit. Zkoncentrovat. Ale ať jsem dělala, co jsem dělala, pořád jsem si připadala jako Smolíček Pacholíček prostřed hlubokého černého lesa...

„Pane doktore?“

„Ano?“

Plnil slib a chodil za mnou jednou, dvakrát denně. Teď byl čtvrtek odpoledne, pátý den mojí hospitalizace. Infuzi už mi vyndali a cvrkot kolem mojí postele se pomalu stabilizoval. Moje břicho taky.

„Já si z vás udělám žebřík do šestatřicátýho týdne. Ať se vám to líbí nebo nelíbí!“

„Mně se to líbí,“ utlumil měkce a cíleně moji agresi. Potměšilý úškleb vševědoucího fauna nahradilo teplé, do nebe zvoucí pousmání.

Skrz zavřené okno padaly do mého studeného nemocničního pokojíku opožděné paprsky podzimního slunce a kreslily na zdech i na bílém povlečení jemné zlaté ornamenty. Jeden z nich se laškovně usadil Gralovi ve vlasech. Pozorovala jsem ty sluneční hrátky mírně zhypnotizovaná.

„A je to reálný? Ještě pět tejdnů?“

„Já si myslím, že to reálný je,“ řekl čaroděj pomalu, s rozvahou. „Protože vás znám.“

Podzimní paprsek mu pomalu klouzal přes čelo až k rozepnutému límečku doktorské košile a umazával vrásky i léta v Nábřežní. Zavřela jsem oči, rozhodnutá soustředit se jenom na hlas, tón, barvu a významové posuny...

„Ale hlavu za to nedám, aby bylo jasno!“

„Já vám ji taky neutrhnu!“

Zasmál se, vyskočil z křesla a poklepal mě po rameni.

„Tak se držte. Kdyby se něco dělo, zavolají mě, dneska mám službu. Ale nic se dít nebude!“

Kristýna se narodila dva dny před mými třiatřicátými narozeninami, v třicátém sedmém týdnu těhotenství, na první neděli adventní, v deset hodin ráno. Zdravé, tlusté, donošené mimino. Porod byl dlouhý a úmorný a téměř u konce mi překvapení v podobě vlastní neschopnosti téměř utrhlo hlavu. Nakonec mě z mlhy, husté jako krupicová kaše, vyvedl majáček důvěrně známého hlasu:

„Tohle nemá cenu Terezo. Vy se zbytečně vysilujete a nám to k ničemu není. Dělejte si, co chcete, my se přizpůsobíme!“

Nádech a byla venku. Holčička. Malá, vzteklá, uřvaná holčička s křivou pusou, vyplazeným jazýčkem a Adamovýma nožičkama.

Soukromý nebe, 2004

Autor: Veronika Valíková Šubová | pondělí 18.7.2011 18:43 | karma článku: 14.19 | přečteno: 1231x

Další články blogera

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 16.98 | Přečteno: 228 |

Veronika Valíková Šubová

Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla

Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.

27.3.2024 v 12:19 | Karma článku: 17.37 | Přečteno: 440 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!

Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...

26.3.2024 v 17:21 | Karma článku: 34.50 | Přečteno: 893 |

Veronika Valíková Šubová

Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity

Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.

21.3.2024 v 18:43 | Karma článku: 27.78 | Přečteno: 931 |

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.22 | Přečteno: 612 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 303 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 462 Celková karma 27.47 Průměrná čtenost 1664

Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...