Bylo tmavě modré s květinovými ornamenty a jezdila jsem s ním na nákupy i do lesa. Kupovala jsem ho loni o velikonocích (MYKA SPECIALIZED, WUD 092207048E)) za deset tisíc. A jsem bez něj jako bez ruky.
Vidím jen na jedno oko. Při porodu mě tahali zvonem a skřípli nějaké nervy. Zrychlili mi metabolismus i nervovou soustavu. S tím se dá žít. I bez auta se dá žít, ale bez kola to jde dost těžko.
Navíc mám zánět v koleni, nechodím, jezdím. Tedy jezdila jsem. Teď budu asi lítat. Na nové kolo si z učitelského platu, upraveného naším chrabrým ministrem (-3000 každý měsíc od loňského září, nevěřte všemu, co vám ten dobrý muž napovídá), hned tak neušetřím. Takže děkuji.
Nesnáším zloděje kol. Jsou hnusní a přeji jim to nejhnusnější. Přeju jim peklo plné starých rozvrzaných krámů bez přehazovaček. A dlouhé táhlé kopce, které nikdy nekončí. Ať s těch krámů nikdy nesesednou. Ať šlapou a šlapou. Nebo ať se naučí krást auta a motorky. Ty vám aspoň pojišťovna uhradí.
A tomu, kdo mé kolo ukradl, přeju, aby se mu nějak šeredně pomstilo.
Bylo to moje kolo. A měla jsem ho ráda.