Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Čuňákova sebevražda

Čuňák byla loď. Krásná nová deblkanoe, kterou jsme dostaly s Danielou řečenou Dódy do opatrování při sjíždění řeky Otavy. Asi že jsme byly nejmenší a nejlehčí posádka. Nebo proto, že Dódy byla tak blonďatá a měla sladké dolíčky ve tvářích.

Ale možná, že ta loď byla od začátku nějak podivně úchylná nesnesla představu, že by v ní měl sedět nějaký chlap. A tak si nás vybrala. Kdo ví...

Ve skutečnosti se jmenovala Tučňák, ale jako se z tuňáka stal luňák a z Luňáka náš hlavní vedoucí, z naší krásné zavřené laminátky se stal Čuňák. Neptejte se proč. My s Danielou jsme byly vyhlášené slušňačky.

Zrovna jsme v oddíle procházeli nějakou krizí, co se mužských kormidelníků týkalo. Vždycky bylo lepší jet s chlapem, který uměl pořádně zabrat a dodal ustrašenému háčkovi odvahu i v nejhrůznějších peřejích, ale ta záplava malých upištěných holčiček, které s námi toho roku jely prvně na puťák, přiměla vedoucí k drastickým opatřením.

„Viktor a Tom pojedou s mrňavejma,” rozhodl Luňák. „Další mrňavý si rozeberou vedoucí - já se Štikounem vezmeme po dvou holčičkách na otevřenou kanoi, Hanka a Alena poberou prťavý chlapečky. A Dódy s Terkou to zvládnou samy, nejsou to žádný zelený salátky, je jim už patnáct.“

„Holky pojedou spolu?“ zeptal se Štikoun nedůvěřivě. „Jsme pojištěný? Zvaž to Luňáku!“

„Po třech letech už je ta loď snad bude poslouchat. A budeme jim cestou radit, Štikoune!“

Za odměnu nám dali toho Čuňáka. Nového, krásného, modrobílého.

Vůbec nikdo netušil, že je to Čuňákova první a poslední plavba. Že pod Štěkeňským jezem čeká pověstný Čuňákův ledovec.

Sedla jsem si tenkrát dozadu. Kvůli zatížení. Dódy vážila třetinu metráku i s lodním barelem.

První den jsme bezpečně dojely a utábořili se nad Štěkeňským jezem. Krásný, teplý večer, krásný, bezpečný jez. Usínaly jsme smířené se světem, s Čuňákem, s komáry i s Luňákem a Štikounem. Tajně jsme je milovaly. Tehdy ještě Dódy milovala Štikouna, proto jsme spolu mohly jet na jedné lodi.

„Pustíš mě zejtra na kormidlo?” zeptala se před spaním konverzačně.

„Až si trochu zvykneme. Musela bych ti zadek vycpat šutrama, jinak se zapíchneme do jezu,” namítla jsem celkem logicky. Dódy nic neříkala. Čuňák sladce snil svůj otavský sen. Tedy alespoň budil ten dojem, když jsme po táboráku seděli s Luňákem a Štikounem u řeky.

Ráno jsme vyrazili brzy a zostra. Blížil se další jez a temně hučel.

Možná jsem si pořádně neprotřela oči říční vodou. Možná jsem snila za denního světla o Luňákově úsměvu na dobrou noc. Možná Čuňák tohle všechno vytušil a rozhodl se řešit vše radikálně.

Ostatní lodě se houfovaly u pravé strany neprůjezdné propusti. Mířily jsme k nim. Šlajsna bublala a vůbec nevypadala přátelsky.

Ponořila jsem pádlo, odlomila záď a Dódy začala ječet. Proud rval naši krásnou a lehkou loď přímo do pekelného kotle.

Dódy vyskočila z lodi, já hned po ní. Něčí ruce nás vytáhly na betonový pilíř. U Čuňáka se zázračně zjevil Štikoun. Snažil se ho vyrvat proudu a nepříčetně řval:

„Co ste dělaly, nány blbý!“

Otava mu radostně strhla trenýrky.

Smrtelně bledý Luňák sklouzl ke Štikounovi. Čuňák se dál snažil proplout rozbitou šlajsnou. Nakonec se nechal trochu povytáhnout nad betonové pilíře a popleskat po laminátu.

Pak se vysmekl proudu i svým zachráncům, vyčítavě sebou škubl a zapíchl čumák rovnou do jezu. Skočil elegantní šipku pod traverzu.

A bylo po Čuňákovi.

Vytáhli ho na dvě půlky. Dódy utopila foťák, kapesné i rovnátka. Luňák se mnou dva dny nemluvil. Štikoun mi dva týdny nadával.

A Čuňák? Tak krátký život si nezasloužil.

Dodnes si říkám, jestli se neurazil kvůli tomu jménu

Každopádně nás s Dódy  na jednu loď už nikdy neposadili. Dostaly jsme zpátky odřené, záplatované kýly a mužské kormidelníky. A naše lodě přestaly páchat sebevraždy.

Spi sladce, Čuňáku. Ať ti Otava zpívá třeba tu Řeku, co věčně hučí v klínu skal...

 

 

 

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | pátek 5.8.2011 18:56 | karma článku: 15,51 | přečteno: 1149x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,00 | Přečteno: 867x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Markétčin sen

Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...

5.4.2024 v 13:10 | Karma: 17,87 | Přečteno: 468x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka

Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.

4.4.2024 v 11:37 | Karma: 18,40 | Přečteno: 545x

Veronika Valíková Šubová

Markétka letí

Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.

2.4.2024 v 13:17 | Karma: 29,76 | Přečteno: 1103x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla

Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.

27.3.2024 v 12:19 | Karma: 25,45 | Přečteno: 938x | Diskuse| Hyde park

Veronika Valíková Šubová

Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!

Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...

26.3.2024 v 17:21 | Karma: 35,06 | Přečteno: 966x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity

Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.

21.3.2024 v 18:43 | Karma: 28,31 | Přečteno: 974x | Občanské aktivity

Veronika Valíková Šubová

Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)

V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.

20.3.2024 v 12:29 | Karma: 42,12 | Přečteno: 2219x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

O neobyčejné češtinářce a sbormistryni - Lenka Dohnalová (Mlynářová) z Olomouce

Loni jsem chtěla popřát Lence ke kulatinám, ale okolnosti mi to nedopřály. Proto letos stojím v koutě s gratulací. Lenka je češtinářka i hudebnice - a obojí dělá s láskou. Snad proto spolu můžeme mluvit o mnohém bez obav.

19.3.2024 v 14:54 | Karma: 17,18 | Přečteno: 344x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Manželství s Turkem

"Víš, že si bereš Turka?" zeptal se mě před osmi lety, v předvečer naší svatby, nejlepší kamarád mého muže. Vytřeštila jsem na něj oči a přemýšlela, zda se Kapitán tajně nemodlí k Alláhovi, když se bereme v katolickém kostele.

18.3.2024 v 1:41 | Karma: 21,97 | Přečteno: 1096x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Divoká noc

Moje dobrá přítelkyně na blogu sdílela nezapomenutelný zážitek – noc se mnou ve své posteli. Musím reagovat a upravit jistá tvrzení, která se mě malinko dotkla. Na čtenáři pak je, aby si vybral tu pro něj přijatelnější verzi.

16.3.2024 v 12:38 | Karma: 0 | Přečteno: 718x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Ty-já-tr, Chlapec v pruhovaném pyžamu a 15. březen

Radku Tesárkovou znám čtyřicet let, zakládaly jsme spolu dva divadelní soubory. 14. 3., v předvečer 85. výročí vpádu nacistů do naší země, jsem konečně dorazila na oceňované představení, které vzniklo na motivy románu J. Boyna.

15.3.2024 v 15:34 | Karma: 19,87 | Přečteno: 601x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Třicet let let od smrti Karla Kryla

Včera mi vyšel delší článek o Karlu Krylovi v MF Dnes, visí na idnes Premium. Ale hodně se toho do něj nevešlo, proto přidávám pár střípků do mozaiky. KK byl určitě písničkář a básník, který nejvíc ovlivnil moje dospívání.

3.3.2024 v 20:41 | Karma: 32,66 | Přečteno: 1080x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Vyprávěnky Mirky Pantlíkové

Už loni mi přišla poštou útlá knížka vzpomínek a krátkých příběhů především ze Slovácka. Teď jsem konečně měla čas sednout k Vyprávěnkám z kraje, který dobře znám i díky svému Čaroději. A pozvu vás na krátkou procházku.

28.2.2024 v 12:33 | Karma: 21,50 | Přečteno: 605x | Diskuse| Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Čas návratů

V sobotu proběhl koncert, který se odkazoval ke Koncertu pro všechny slušný lidi z 3. 12. 1989. A mně došlo, čím se naše generace lišila od té dnešní. Naši hrdinové byli básníci a spisovatelé, nikoli politici a generálové.

26.2.2024 v 17:41 | Karma: 27,69 | Přečteno: 780x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Genderová identita a nová traumata

O ideologiích genderu a četnosti pohlaví přemýšlím dlouho, však už mě několik lidí označilo za chlapa, což kdysi rozesmálo mého lékaře, hýčkaného gynekologa. Ale s operativními změnami pohlaví u náctiletých se nesmířím nikdy.

14.2.2024 v 15:37 | Karma: 31,47 | Přečteno: 983x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

O písničkářích a básnících

Je písničkář také básník? Oba píšou verše. Ty básníkovy čteme v knihách, recitujeme, různí šílenci chtějí, abychom je rozebírali, a hudebníci je zpívají. Písničkář si své verše zpívá sám, někdy zpívá i verše jiných básníků.

27.1.2024 v 11:50 | Karma: 27,51 | Přečteno: 702x | Diskuse| Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Jak mi pan Básník (Jaromír Nohavica) pokřtil v Obecním domě rok a půl staré batole

Odkládali jsme ten křest kvůli různým okolnostem. Ale 23. 1. 2024 mi můj pan Básník v Obecním domě konečně pokřtil poslední výtvor. Lepší pozdě než nikdy. Pořád jsem měla pocit, že něco není dokončené.

25.1.2024 v 14:31 | Karma: 34,21 | Přečteno: 2994x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ruskou hlásnou troubou můžeš být už zítra třeba i ty

Ve vyhrocené diskusi o válce a míru přirovnala Alena Schillerová Markétu Pekarovou Adamovou k Marje Zacharovové, mluvčí ruského ministra zahraničí. A premiér Fiala žádá omluvu.

20.1.2024 v 18:37 | Karma: 41,18 | Přečteno: 1679x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Veřejnost má právo znát fakta o zásahu na FF UK i motivech pachatele

Hlavně si od nikoho nenechte namluvit, že nám ohled na oběti střelce z Palachova náměstí brání zjišťovat si informace a chtít po policii i politicích, aby byl případ co nejdříve objasněn a veřejnost dostatečně informována.

13.1.2024 v 12:17 | Karma: 33,69 | Přečteno: 1332x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 459
  • Celková karma 27,05
  • Průměrná čtenost 1715x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz