Nejlepší kámoška

19. 10. 2011 13:51:38
„Mami, Julinka mi píše, že už nejsem její nejlepší kámoška,“ stěžuje si moje dcera plačtivě. Derou se mi slzy do očí. Jako Týnce. Tuhle „Instituci“ jsem přece v mládí stokrát obrečela. A teď se kvůli ní bude trápit moje beruška.

Podívej, mami,“ křičí Týnka zoufale a vztekle kope do nohy od stolu. „Podívej, co mám v mailu! Jula mě vyndala z přátel na facebooku!“

„Proč tě vyndala?“

Začíná to obvykle ve školce. Zuzanka se přátelí s Helenkou. Sousední postýlky. Sousední židličky. Pak první třída. Střední škola. Společné mejdany na koleji. Svatby, křtiny, oslavy narozenin. Moře a hory. Někdy jim to vydrží až do důchodu. Zuzankám a Helenkám. Kristýnkám a Julinkám...

„Jak to mám vědět? Tak jsem si ji blokla! A podívej, co mi píše po tom bloknutí! Je to normální?“

Hledím do monitoru. Holčičí písemná konverzace. Ta Týnina s obrázkem nějaké seriálové příšery. Julina s fotkou roztomilého psa.

„Moje nejlepší kmoška už NEJSI, NEJSI, NEJSI, NEJSI, NEJSI.... „

„Co jí mám napsat?“ ječí Týna rozzuřeně. „Když sem jí nic neprovedla! Vůbec to nechápu!“

„Tak NEJSEM, NEJSEM, NEJSEM...můžu tě navštívit?“ navrhuji smířlivě.

„To ne! Bude si myslet, že dolejzám!“

„Zeptej se jí, proč se na tebe zlobí.“

„ Ona mi to neprozradí!“

„Tak jí nepiš nic.“

„Ale já chci vědět, proč mě z těch přátel vyndala!“

Cítím těžkou bezradnost. Tahle situace nemá řešení. Když Týna ustoupí, Jula může přitlačit. Když přitlačí, Jula nemusí stoupit. Jak mohu vědět, co se mezi nimi stalo. Jaká okolnost nahlodala křehké pouto náctiletého přátelství...

Týna vztekle buší do klávesnice a vrčí. Pak čeká na odpověď. Pak si ji čte. Pak zaječí a počítač vypne. Popadne Janu Eyrovou a ve dveřích do svého pokoje zasyčí:

„Už nikdy nebudu věřit nejlepší kámošce. Teď je z ní největší nepřítel! Život je hrozně nespravedlivej!“

Přemýšlím, jakým moudrem uklidnit svou ukřivděnou holčičku. Jakou náplastí zalepit její odřenou duši...

Začalo to ve škole, protože do školky jsem nechodila. Posadili mě vedle Ofélie. Spolu jsme se učily číst a psát, spolu si hrály na Vinnetoua. Pak si Ofélie sedla vedle Hermíny, která byla hezká a pitomá. Ofélie mi řekla, že už nejsem její nejlepší kámoška. Brečela jsem dva měsíce.

V pubertě jsem se kamarádila s Danielou. Spolu jsme se přihlásily do vodáckého oddílu. Spolu se zamilovaly. Pak mě On pozval do kina a Daniela se mnou přestala mluvit. Brečela jsem jen měsíc. Ráda totiž chodím do kina.

Na gymplu jsem potkala Sáru a Irenu. Na horách jsme spolu bydlely v jednom pokoji. Po návratu jsem brečela jen týden. Od té doby nenávidím třílůžkové pokoje a tříčlenné dámské jízdy. Vždycky to projedu.

Potom vysoká, Klára a mejdany. Žofinka z prázdnin. Eliška z divadla. Tolik nejlepších kamarádek. Tolik nadějí. Tolik slz vyřvaných do polštáře.

Být nejlepší kámoškou je závazek. Ten vyžaduje odpovědnost. Přináší exkluzivitu. V případě hořkého konce pak pocit nejčernějšího zoufalství...

Po hodině se dveře Týnina pokoje otevírají.

„Jdu ven,“ zasyčí moje dcera pateticky. „Kdyby volala, řekni, že jsem šla s Bárou na náměstí. Že na tu mou oslavu chodit nemusí! Ať si trhne nohou a kamarádí se s tou obludou tlustou!“

„S kým?"

"Se Sabrinkou! Co s ní teď chodí na tanečky!“

Týna mizí a mě se zmocňuje pocit úlevy. Možná nebude plakat do polštáře. Možná se s tou zrádnou institucí vypořádá zdatněji než já!

Zvoní telefon. Nasazuji tón starostlivé matky, ale na druhém konci se ozve Diana.

„Mám depresi! Okamžitě mi řekni něco nadějného!“

„Moje dcera nemluví se svou nejlepší kamarádkou. Nebudou spolu slavit narozeniny.“

„Neslavím narozeniny,“ pronese Diana pohřebním hlasem. „Ani Vánoce ani 17. listopad.“

Taky k moři se mnou nejezdí. Ale když zuřím, bere mě vážně. Pozorně naslouchám. Konejším. Zítra budu volat já a křičet, že svět je žumpa a já hovnocuc.

K večeři se vrací Týna. Pokládá mobil vedle talíře a nervózně hypnotizuje displej. Sonduje, jestli Jula nevolala. Pak se vrhá k počítači.

„Mami, podívej. Jula mi poslala smajlíka ve tvaru srdíčka. Že je krásnej!“

Tupě zírám na růžovou příšerku s rozšklebeným zubatým úsměvem. Já bych se jí lekla.

Ale Týna se tváří nadšeně a hned Jule odesílá další příšerku, tentokrát světlomodrou. Pak spokojeně vypne počítač a jde psát úkol. Tváří se jako ti smajlíci. Má zase svojí kámošku. Svojí nejlepší kámošku. Možná spolu půjdou na střední. Budou společně pařit na mejdanech, slavit svatby a křtiny, jezdit k moři a na hory. Možná jim to vydrží až do důchodu.

Moc bych jim to přála. Kámoškám.

Autor: Veronika Valíková Šubová | středa 19.10.2011 13:51 | karma článku: 7.01 | přečteno: 78x

Další články blogera

Veronika Valíková Šubová

Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla

Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.

27.3.2024 v 12:19 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 345 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!

Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...

26.3.2024 v 17:21 | Karma článku: 34.27 | Přečteno: 858 |

Veronika Valíková Šubová

Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity

Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.

21.3.2024 v 18:43 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 928 |

Veronika Valíková Šubová

Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)

V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.

20.3.2024 v 12:29 | Karma článku: 41.97 | Přečteno: 2157 |

Další články z rubriky Ona

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 130 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 40.72 | Přečteno: 8728 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.43 | Přečteno: 425 | Diskuse

Ivana Dianová

Utržená ze řetězu

Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!

25.3.2024 v 20:38 | Karma článku: 24.06 | Přečteno: 665 | Diskuse

Helena Opršalová

Fixovaný zlobílek

Sedím sama v koutu restaurace. Manžel právě odlezl i s talířem a někde mezi barem a záchody se snaží nakrmit zdrhající dítě.

25.3.2024 v 14:09 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 578 | Diskuse
Počet článků 461 Celková karma 28.27 Průměrná čtenost 1667

Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...