Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Karibik, koště nebo blázinec?

„Chce ještě někdo něco poznamenat k problému přezouvání?“ Porada. Půl čtvrté odpoledne. Čtyřicet vyčerpaných pedagogů tupě zírá na svého pohlavára. Slova se ujímá organizační zástupkyně.

„Každý tedy bude dohlížet na přezouvání ve své třídě. Ranní dozory zdvojíme. A když jdete po chodbě, všímejte si, prosím, co mají studenti na nohou.“

„Když jdu po chodbě, koukám studentům do očí a usmívám se na ně!“

Klára nevydržela. Bobtná, vrčí a syčí a rudá hříva jí trčí do prostoru jako ohnivá hranice, na které jednou určitě skončí. Ve virtuální realitě českého školství.

„A myslím přitom na literaturu, filosofii, náboženství a …“

„…šukání,“ glosuje tělocvikář Ivan polohlasem Klářin divoký projev. Strkám hlavu pod lavici a hýkám zcela neslyšně. Starší kolegyně za mými zády pobouřeně zašumí

„A co ta trička nad pupikem,“ ptá se angličtinářka Alena. „Zakázala bych trička nad pupikem a holý záda."

„Myslím, že bychom si z toho neměli dělat legraci. Jednou máme přezouvání ve školním řádu a každý by to měl brát vážně.“

Blaženka. Učí čtyřicet let. Vážím si jejích zkušeností i její energie. Ale v jejím věku chci školu znát jen z doslechu.

„Já bych si ........“ šeptá tělocvikář Ivan. „Vzrušuje mě Angela.“

„Snad Angelina,“ napomíná supermuže Alena. „Pleteš si hvězdy, brouku.“

„Anděla, Andělka, Andělína, s tou bych vlez bez bot i do komína…“

Strkáme hlavu pod lavice a snažíme se neškytat.

„Možná bychom mohli přejít k „různé", navrhuje racionálně zástupkyně Jitka.

Ručičky na hodinkách nás neúprosně posouvají ke čtvrté odpolední. Čeká mě ještě hodina proškrtávání tabulek, mailování s rodiči a počítání zameškaných hodin. Pak domů, večeře pro děti, nakrmit, uložit, přípravy, opravy, studium. Běžný den dětné české učitelky.

„Ještě k těm holým pupíkům“, hlásí se o slovo fešná tělocvikářka Jana v růžových pumpkách. „Ono je dneska docela těžké sehnat kalhoty do pasu, sama s tím mám dost problémů…“

Ivan jí posílá vzdušný polibek. Učitelky hledí do země. Jen neklidná Klára zvedá ruku a snaží se nakousnout další téma. Státní maturity…

„To e-learningové školení mi zabralo dvě stě sedmdesát stran formátu A4.  V maturitních testech formality a nejednoznačné otázky. Budu vyrábět asi sto karet, to je práce pro vraha. A…“

Většina školy zazívá. Státní maturity vzrušují jen češtináře a jazykáře. Pro ostatní představují hudbu budoucnosti. Přezouvání a holé pupíky jsou oproti tomu žhavě aktuální.

„Tak bychom to pro dnešek uzavřeli,“ navrhne šéf. Výdech úlevy a zběsilý úprk do kabinetů. Jen Ivanova melodie halasně stoupá až ke střeše ústavu.

Porada češtinářek. Školní vzdělávací program – dodržujeme. Peníze na nové učebnice pro učitele – nemáme. Diskuse o státní maturitě – všechno je na internetu, milé kolegyně.

Nesměle se ptám na maturitní seznam četby. Novinka z dílny Komenského. Osekejme celou literaturu na sto pět titulů a vydávejme to chromé dítko za olympijského šampióna. Musím přejmout ten školní, který vyrobila šéfová Eva? Nebo mohu zasáhnout? Přeci jen, jsou to moji studenti. Já je učím od sekundy. Já jim teď musím striktně nadiktovat povinnou četbu, když zatím měli výběr neomezený.

„Všechno se včas dozvíš,“ uzavírá Eva poradu. „Seznam mám hotový a všem ho pošlu mailem.“

Aha, tedy centralizace. Konečně mi někdo zase předepíše, co číst a co učit.

„Anděla, Andělka, Andělína…“

Ivanův zvučný baryton se ráno nese vestibulem. Zachumlané studentky po sobě pokukují, uculují se a zdraví Ivana plachými úsměvy.

„Uteču. Já tady nebudu,“ křičí Klára u výtahu. Učí češtinu pátý rok. Celé tři nadávala na svou almu mater. Že ji tam nic nenaučili.

„Rozumíš, my na gymplu četli Shakespeara, Goetha, Bulgakova, Irvinga…chtěla jsem dělat literaturu, nic jiného mě nezajímalo. Měli jsme úžasnou češtinářku! Pak sem vlezla na fakultu a bum: Profily českých básníků. Rozbory jejich opusů. Poetika Máchy, vybrané problémy české poezie, obrazy domova v dílech našich lyriků. Světovku jsme dělali dva semestry! A ještě výběrově. Že by po nás chtěli napsat povídku, esej, článek….to ani náhodou, ale máme v malíku historický vývoj češtiny, funkční styly, třicet druhů příslovečnýho určení a všechny ty jazykovědný sračky!“

Klára je nejsprostší češtinářka v republice. Ačkoli kdoví…

„Pak pár let učím, vesele to zapomenu a teď to tu máme znovu! Státní maturita! Kdo myslíš, že dělá ty slavný didaktický testy z češtiny! Lidi z tý samý fakulty! Maj to v genech, to centrální řízení, ještě od komoušů! A my budeme zase učit děti analyzovat českou poezii a hledat ismy! Vykašlat se na to! Zdrhnout! A hodně daleko!“

„Krásko moje, uteč se mnou do pralesa! Vezmeš na sebe jen sukýnku z palmových listů a budeš mě každý večer uspávat  šimráním na patičkách …“

„Ivánku, do pralesa ne. Tam jsou hadi. A nemám ráda zelenou. Co takhle zaoceánská loď. Já bych stlala peřiny, ty bys dělal pingla…“

„Platí, čarodějko moje zrzavá! Ale tu sukýnku z listů, jen tak v kabince…“

„Možná to šimrání na patičkách…za chvíli zvoní, broučku, musím se přezout. Abych šla příkladem.“

„Vem si lodičky. A neukazuj ramínka, krásko moje!“

Moje divoká kolegyně mu pošle vzdušný polibek a vesele se na mě zazubí.

„Já ho miluju. Ale šimrat na patičkách bude on mě. Už to vidím: ležím na přídi a popíjím cinzano s ledem, od jihu mi tvář ovívá teplounký slaný vánek…“

„Kláro, ty testy z češtiny…“

„Co chceš vědět?“

Klára prošla všemi školeními. Vydobyla všechny certifikáty. Razí heslo, že nepřítele je třeba dobře poznat, aby se mu člověk mohl se ctí postavit.

„Co máme učit? Jak máme učit? Eva o tom nemluví, na poradách se to neřeší. Co dělat, aby prošli beze šrámů? Vždyť na některé otázky není jasná odpověď?“

„To je, beruško, sázka do loterie. Nauč se myslet jako oni. Nic jiného ti nezbývá. Totalita vždycky začíná ovládnutím jazyka. Rodného. A potažmo ovládnutím myšlení…Já odjedu s Ivánkem do Karibiku.“

Klára zamává rudou hřívou a zmizí. Nechá mě stát uprostřed chodby s náručí plnou učitelských strachů a nejistot.

 

Zvoní. Popadnu haldy textů na stole a utíkám do třídy.

Téma – Jedinec versus lidské zákony. Svědomí proti systému. Antigona. Sokrates. Kristus. Jean Valjean. Bulgakovův Mistr. Nebo ještě spíš Markétka.

„Jste cvok, paní profesorko,“ culí se na mě Lukáš. „Pletete si život s literaturou.“

„Jo. Občas přebývám v různých příbězích.“

„Jenže ty příběhy jsou přece vymyšlený. A my skuteční.“

„A naše fantazie – není skutečná?“

„Ale přece vážně nevěříte tomu, že někdo popadne koště, proletí se na něm po městě a nakonec nahatý skončí u ďábla v ložnici?“

Zvoní.  Posbírám texty, připomenu téma příští hodiny a mizím ze třídy.

Zastavím se ve vrátnici pro klíč od kumbálu, do kterého uklizečky strkají všechny své potřeby. Tři velké kýble. Několik mopů. Hromada čisticích prostředků.  A jedno staré, odřené, umolousané koště.

 

Leží na přídi, popíjí cinzano s ledem, tvář jí ovívá teplý jižní vánek. Blíží se kroky. Nepravidelné. Jakoby někdo těžce dopadal na nohu.

Muž v bílém. Měkký hlas. A potměšilý úsměv.

„Zbavím vás koncepcí, reforem i léčitelů českého školství, milá Markétko.“

A Markétka konečně zavýskne radostí!

 

Vyšlo v Ona Dnes

(část povídky Koště, kocour v teniskách a zmatky s Markétkou)

 

 

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | sobota 22.10.2011 13:55 | karma článku: 0 | přečteno: 80x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 15,99 | Přečteno: 441x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023

Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...

21.4.2024 v 13:40 | Karma: 34,07 | Přečteno: 1287x | Politika

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,13 | Přečteno: 893x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Markétčin sen

Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...

5.4.2024 v 13:10 | Karma: 18,10 | Přečteno: 481x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka

Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.

4.4.2024 v 11:37 | Karma: 18,84 | Přečteno: 564x
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Z mrazu konečně do tepla. Už dnes bude 17 stupňů, o víkendu i přes 20

26. dubna 2024  8:21

Chlad a mráz zřejmě končí. Meteorologové avizují už na pátek teploty přes patnáct stupňů, o víkendu...

Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů

26. dubna 2024  8:01

Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...

„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku

26. dubna 2024  6:20

Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...

Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol

26. dubna 2024  5:42

Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...

Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?

Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...

  • Počet článků 461
  • Celková karma 25,67
  • Průměrná čtenost 1708x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz