Bezpečné místo k nadechnutí (1.) - HRDINOVÉ SE PŘEDSTAVUJÍ

28. 10. 2011 19:12:25
Zkusím psát detektivku (vlastně mě k tomu přivedl Watsonův blog v seriálu BBC Sherlock Holmes). A zasadím ji do prostředí, která znám nejlépe. Lékařské ordinace a mikrokosmos středního školství. Postavy a události jsou samozřejmě smyšlené...

1. HRDINOVÉ SE PŘEDSTAVUJÍ

„Existuje ještě někde nějaké bezpečné místo, kde bych se mohla schovat?“

Dívala se na mě jak na obrázek světce. Na barokním oltáři.

Mohlo jí být něco přes třicet, malinká, vlasy neurčité barvy k ramenům. Šedá sukně nad kotníky, černé triko. Zadumaný úsměv. A podivné otázky. Naháněly strach.

Nezbývalo, než získávat čas. Oťukávat.

„Chcete-li se schovávat sama před sebou...“

„Pane doktore...já se chci schovat před celým světem.“

Opět to bezmocné vědomí životního dilematu. Jejího i mého. Proč vlastně přišla ke mně? Ze všech ordinací v tomhle městě musela vejít zrovna do té mé...

„A hodně rychle, jestli je to možné. Bojím se.“

„Máte pocit, že vás někdo pronásleduje?“

„To není pocit. To je jistota.“

„Gabrielo, snažíte se mě přesvědčit o své vlastní pravdě. Kterou jste si vykonstruovala a teď ji v sobě živíte jako batole. Já jsem psychiatr, léčím bludy, psychózy a stihomamy. Nechci a nebudu si hrát na Sherlocka Holmese.“

„Jste především lékař. Máte najít příčinu mých potíží. A ta příčina...“

„Je ve vás.“

„Není to trochu jednoduchá víra, pane doktore?“

Pozorovala mě svýma dětskýma očima. Andělsky upřímný pohled. A v koutcích nádech smutného výsměchu. Takových pohledů se bojím. Bývají předzvěstí zlých událostí.

Pak náhle promluvila nečekaně naléhavým tónem, až mě zamrazilo.

„Nikdy se vám nestalo, že neurotický pacient měl ke své neuróze pádné důvody? Že příčiny byly vnější, nikoli vnitřní? Že jste špatně odhadl situaci a potom...“

„Stalo, Gabrielo. Samozřejmě, že stalo. Ale většinu svých neurotických problémů můžeme sami ovlivnit. A postupně na nich pracovat.“

„Říkám vám, že je to jednoduchá víra, pane doktore. Už jsem pracovala dost. Kromě toho...oni se mě skutečně chtějí zbavit.“

„Kdo?“

„Zatím nebudu mluvit konkrétně. Věříte mi?“

„Ne.“

„Vidíte. A já bych měla? Proč? Protože jste doktor?“

„Ano. A protože jste ke mně přišla s problémem. A já jsem tu od toho, abych ho s vámi řešil.“

„Tak ho řešte! Chtěla bych, abyste mi věřil. Líbím se vám?“

„Gabrielo...v mém věku...“

„Trochu ano, myslím. Všimla jsem si, jak se na mě díváte. Pomůžete mi?“

„Pomohu vám zbavit se vašich problémů.“

„Přesně to potřebuju, pane doktore. Pomozte mi zmizet. Později můžeme probrat i moje strachy a neurózy.“

Snažil jsem se být klidný. Ale Gabrielina jistota byla korumpující.

„Co vaše rodina?“

„Nemám rodinu.“

„Zaměstnání?“

„Jedna ztracená učitelka naše školství nerozvrátí. Každý je nahraditelný.“

Najednou vypadala unaveně. Zbytečně. Paradoxně právě v tu chvíli mě na ní něco zaujalo...prchavý úsměv, možná. Náznak ironické nevážnosti. Působila nevyrovnaně, ale nějaká pevná pružinka to zvláštní seskupení emocí, strachů a nejistot držela pohromadě.

„Dobře. Přijďte za týden, a pokud budete stále trvat na zmizení, promluvíme si.“

„Možná bude pozdě, pane doktore.“

Usmál jsem se jejím přízrakům, ale Gabriela odešla přesvědčivě. Zůstala mi po ní v místnosti příjemná vůně. A vzpomínka na výrazné, zářivé oči. Smutné i výsměšné.

A trochu vyděšené.

Léta dělám tuhle práci, troufám si věřit, že poměrně dobře. Neříkám lidem pravdu příliš obnaženě, netrápím je alibistickým sdělováním domnělých diagnóz. Nemám v rukávu zásobu zaručených pravd a receptů na zázračné uzdravení.

Jen si s nimi povídám.

Pořád ještě mě to baví. Pomáhat. Ještě si připadám potřebný. A dokud mě tenhle pocit neopustí, chci pracovat...

Dodnes ji vidím před sebou. Přišla za mnou do ordinace pozdě odpoledne, vlasy rozcuchané, oči zarudlé od pláče. Prosila mě o rozhovor. Bylo pár dnů do Vánoc, spěchal jsem domů a té vyděšené ženské dal termín po novém roce.

Možná, kdybych si ji byl lépe prohlédl. Známá tvář bez vrstvy líčidel vypadala docela obyčejně. Kdybych byl lépe poslouchal její zmatené, přerývané kousky vět. Možná ji popularita mohla tenkrát zachránit.

Možná. Kdybych byl tehdy v té uplakané a neupravené trosce rozpoznal známou herečku, byl bych ji pravděpodobně poslal ke kolegovi na kliniku. Slavní mají svá privilegia. O kterých se neznámým a bezejmenným ani nesní.

Jenže já jsem ji nepoznal.

A teď za mnou přišla Gabriela. Tolik jiná. A tolik potřebná. Něčím se jí podobala. Věděl jsem, že týden, který nás od sebe dělí, prožiju v neklidu a nervozitě.

Ale musím ji naučit trpělivosti. A důvěře.

Nemám jinou cestu.

Autor: Veronika Valíková Šubová | pátek 28.10.2011 19:12 | karma článku: 13.14 | přečteno: 779x

Další články blogera

Veronika Valíková Šubová

Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla

Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.

27.3.2024 v 12:19 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 387 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!

Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...

26.3.2024 v 17:21 | Karma článku: 34.49 | Přečteno: 880 |

Veronika Valíková Šubová

Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity

Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.

21.3.2024 v 18:43 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 929 |

Veronika Valíková Šubová

Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)

V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.

20.3.2024 v 12:29 | Karma článku: 41.97 | Přečteno: 2162 |

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 14.25 | Přečteno: 173 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 282 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 492 | Diskuse
Počet článků 461 Celková karma 28.29 Průměrná čtenost 1667

Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...