Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jste snad jeho matka!

Klidný sobotní večer. Sedím u šicího stroje, sleduji napínavý film, cucám vinný střik a těším se do postele. Zazvoní mobil a vyděšený hlas přerývaně drmolí: „Přiďte si pro syna. Na stanici autobusu ve dvanáct...on se tady ...trošičku ...unavil.“

Možná znáte film Druhá nebo první. Konkrétně klíčovou scénu, ve které umírající Susan Sarandon vypráví zdravé a kvetoucí Julii Roberts, která jí odloudila Eda Harrise, o svých mateřských selháních. Vypráví o nich proto, aby Julia mohla vychovat její děti. Aby si přestala vyčítat svá vlastní selhání. Málokdy u filmů brečím, ale tahle scéna mě vždycky dostane.

Nejsem mateřský typ. Své děti tahám z průšvihů, které většinou včas vycítím, řeším jejich reparáty, zrady kamarádek i zdravotní kolapsy, ale nejsem archetyp vzorné matky. Možná proto, že jsem vždy musela zvládat i roli otce, který nepečuje, ale pobízí. Možná tohle všechno příroda věděla a děti mi nadělila později, za odměnu. Proto jsem vděčná těm, kteří mou  nemateřskou povahu pochopili a ošetřili. Díky jejich péči děti mám. .

Toho sobotního večera mi představa noční procházky temnými podchody a liduprázdnými ulicemi řádně hnula žlučí. „Syn nesyn, unavený být může, ale tohle je moc. „Nikam nejdu! Když jste Jáchyma unavili, přiveďte ho domů! Můžete tu přespat a dostanete snídani!“ Ozvalo se špitání a škytání a pak mi dívčí hlas vyčítavě přikázal: “Přiďte si pro něj! Jak můžete bejt takhle hnusná? Jste snad jeho matka!“

Veselý chlapec nakonec přicestoval  originálním způsobem a věřím, že únavu si na čas odpustí. Já jsem však začala přemýšlet o svých mateřských selháních. Ne že bych je chtěla servírovat Julii Roberts. Jen je zdravé se o ně občas podělit. Většina se jich udála o prázdninách.

Když bylo Jáchymovi šest a Kristýně téměř rok, pozvala nás na chatu přítelkyně s dvěma staršími syny. Hoši se pustili do dříví. „Neboj, naši kluci pracujou se sekerou skoro pořád!“ chlácholila mě přítelkyně. Pak jsme jeli zběsile do nemocnice, Jáchymovi visela půlka palce na té druhé půlce a ona podotkla: „No víš, ale oni s ní umějí zacházet.“

Kemp v Chorvatsku. Teplý večer a houf dětí na molu, které vybíhalo daleko do moře. Mezi nimi čtyřletá Kristýna. Tu příhodu znám jen z vyprávění, snad sklouzla či co, každopádně jí Jáchymova bleskurychlá šipka zachránila život. Přiběhli za mnou tenkrát s křikem ke stanu, z Kristýny crčely slzy i mořská voda a ze mě se obratem stala matka ostříží. U moře odpočívám jen bez dětí.

Po dlouhé době jsem loni tuto zásadu porušila. Předposlední den, bylo mi zle, ve stínu jsem se snažila nehýbat. Kristýna odběhla k bazénu. Malý bazén, zdatná plavkyně, nemusím se zneklidňovat... Když se přiřítila s krvavou patou a přerývaným jekotem, pochopila jsem, že já odpočívat nesmím! Vyprávět, jak jí dvě turistky zastavovaly krev chlebovou střídkou a uklidňovaly ji lámanou angličtinou, jak naše bytná zapřela auto a poslala nás do hotelu volat sanitu či jak nás renomovaná cestovka vykopla z autobusu kdesi v pustině, ačkoli autobus těsně míjel nádraží a Kristýna měla v noze šest chorvatských stehů... Byla to moje chvilka nepozornosti. Další letní mateřské selhání.

Určitě znáte ty chvíle neklidu, když vaše děti někam cestují a vy nemáte čerstvé zprávy. Chci vědět, kde jsou. Zda už dojeli. Chci časté esmesesky a hodně informací. Pokud jsou na cestě, myslím na ně. A věřím, že moje myšlenka je provází a chrání v každém okamžiku. „Napsala jsi mi na tábor jen jeden pohled,“ vyčetla mi dcera nedávno.“Kámošky dostávaly pohledy od mámy každý den!“ „Zato jsem vás všechny přijela odvšivit. Žádná jiná maminka vám hlavičky nedrbala. To je nejmíň za deset pohledů, nemyslíš?“

Kristýna to zdráhavě uznala. I Jáchym už mi odpustil, že jsem pro něj zbrkle nevyběhla do noční tmy. Mám uznalé děti. Chápou, že nejsem mateřský typ. Že má drobná i vážnější mateřská selhání neplynou z nezájmu či nelásky, ale jen z únavy, zmatku a nepozornosti.

Odpočíváte pozorně?

 

 

Psáno pro OnaDnes

 

 

 

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | pondělí 14.11.2011 23:21 | karma článku: 0 | přečteno: 70x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 17,08 | Přečteno: 546x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023

Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...

21.4.2024 v 13:40 | Karma: 34,23 | Přečteno: 1305x | Politika

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,13 | Přečteno: 893x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Markétčin sen

Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...

5.4.2024 v 13:10 | Karma: 18,10 | Přečteno: 481x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka

Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.

4.4.2024 v 11:37 | Karma: 18,84 | Přečteno: 565x
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek

26. dubna 2024  21:30

USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...

VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec

26. dubna 2024  20:36

Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...

Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt

26. dubna 2024  20:26

Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...

Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze

26. dubna 2024

Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...

  • Počet článků 461
  • Celková karma 25,64
  • Průměrná čtenost 1708x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz