Bezpečné místo k nadechnutí (5.) - PSYCHIATR A ČEŠTINŘKY
„Hledáte někoho?“
„Vlastně jsem přišel za celým osazenstvem vaší svatyně. Pustíte mě dál?“
Zatrylkovala holčičím smíchem a otevřela dveře. Nechal jsem ji projít první a vstoupil do světlé, prostorné místnosti. Sedm pracovních stolů. Čtyři počítače. Veliká knihovna. Na okenních parapetech malá botanická zahrada.
„Máte to tu pěkné. Krásný výhled.“
„Ano. Je nám tu dobře.“
„Není to trochu stresující, pracovat s tolika kolegyněmi najednou?“
„Ale kdepak. Máme spolu báječné vztahy. Evička je skvělá šéfová. A s čím vám mohu pomoci, pane…“
„Doktor Jahn. Přišel jsem kvůli zmizení slečny Goldové.“
Češtinářka mírně zbledla. Podala mi ruku a nejistě zašveholila:
„Boučková. Ale vy nejste od policie, že ne?“A
„Ne. Jsem tu na vlastní pěst. Víte, Gabriela za mnou dvakrát přišla do ordinace. Měla nějaké problémy se spaním. Neměl bych vám to říkat, je to lékařské tajemství… Ale teď zmizela a policie o ní nic neví. Musíme udělat všechno pro to, aby se zase našla.“
„A…ano, jistě. Budete asi chtít mluvit s Evičkou, ne?“
„Ale i s vámi. Neměla Gabriela v poslední době nějaké starosti?“
„Já bych o tom nerada mluvila. Víte, Gabriela je trochu nestandardní člověk, domluvit se s ní je někdy velmi těžké a …“
Do místnosti vešly další dvě ženy. Vysoká, na krátko sestříhaná bruneta v teplácích a výrazná blondýna v černém kostýmku.
„Kolegyně Režná a kolegyně Koutová, vedoucí našeho kabinetu. To je pan doktor Jahn, přišel kvůli Gábince. Já běžím do ředitelny, musím něco projednat ohledně celoškolního projektu.“
Boučková zmizela. Obě nově příchozí mi podaly ruku. Profesorka Režná velmi rázně. Koutová mi vložila do dlaně leklou rybu a zřetelně se vyhnula mému pohledu.
„Posaďte se, pane doktore. Čím vám můžeme pomoci? Ještě tu s námi sedí Pavlínka Lesná, Zdena Dárová a Bára Borská. Bára je právě na neschopence. Á kolegyně přicházejí.“
Zpravila zbylé dvě profesorky o účelu mé návštěvy. Vážná a krásná Lesná mi zdrženlivě pokynula. Dárová si mě podezíravě prohlédla. Rázná přede mě položila hrnek s kávou a talířek se sušenkami.
„Sladíte, pane doktore?“
„Ne, černou bez mléka. Děkuji.“
Čtyři páry očí mě pozorovaly s mírnou nedůvěrou. Začal jsem svůj naučený monolog. O problémech se spaním. O včerejší návštěvě Gabriely v mé ordinaci. O příchodu policie. Nezmínil jsem se o skutečném důvodu Gabrieliných potíží ani o Albínovi a Fazolkovi.
„A od nás potřebujete co, pane doktore?“
„Vaše kolegyně se ztratila. Policie po ní pátrá. Pravděpodobně už ji prohlásila za pohřešovanou a já s nimi spolupracuji. Rád bych věděl, jaká byla v posledních dnech. Neměla nějaké starosti? Nedošlo k nějakým neočekávaným událostem?“
„S Gabrielou dochází k neočekávaným událostem prakticky neustále, pane doktore,“ pravila Eva Koutová sladce. „Už jsme si zvykly.“
„Jak to myslíte?“
„Gabriela není schopná práce v kolektivu. Má svá vlastní pravidla a řídí se pouze vlastní hlavou. Logicky se musí dostávat do konfliktu s kolegyněmi, které ta společná pravidla chtějí dodržovat.“
Eva Koutová vypadala bezchybně. Polodlouhé světlé vlasy, bílá blůzka, kostým sice levný, ale úpravný. Mohla být tak o deset let starší než Gabriela. Vzorová paní profesorka. S jasnými a nezpochybnitelnými názory.
„Projevuje se to nějak konkrétně, paní profesorko?“
Eva Koutová se usmála a pokynula kolegyním. První promluvila myška Dárová.
„Gábinka je velmi nekonvenční, pane doktore. Má originální názory. Víte, ale bohužel si myslí, že má vždycky pravdu. Evička se s ní něco natrápila.“
„Hlavně se nedokáže smířit s NST,“ zakroutila hlavou Režná. „Přece každý soudný člověk vidí, jak jsou důležité.“
„NST?“
„Národní srovnávací testy, pane doktore,“ usmála se Koutová sladce a povzneseně. „Gabriela proti nim vede takovou svou soukromou válku.“
„Aha. A vy jste s nimi spokojené, paní Koutová?“
„Nějaké srovnání mít musíme, že. Nějaké objektivní hodnotící měřítko.“
Dvě profesorky souhlasně přikyvovaly. Lesná poněkud zdrženlivě hleděla z okna na podzimní barevnou nadílku. Hlavní slovo tu evidentně měla Koutová. Znovu jsem si vzpomněl na Gabrielino přesvědčení, že nikomu chybět nebude. Že je nahraditelná.
A také jsem si vybavil Horaciovy oči na chodbě.
„Paní profesorko, jsem poměrně sečtělý starý muž, ale s některými otázkami v těch testech bych si opravdu nevěděl rady. Vám nevadí to množství nepotřebných pojmů? Ty jednoduché a jednosměrné interpretace, které jsou po studentech požadovány? Nepřipomíná vám ta unifikace myšlení období nedávné totality? Přiznám se, mě trochu mrazí.“
Eva Koutová se na mě znovu usmála, tentokrát velmi přesvědčivě. A velmi profesorsky. Jako na nechápavého studenta ve své oblíbené třídě.
„Milý pane doktore, přenechejte starost o kvalitu testů odborníkům z NASRTu. My vám také nemluvíme do vaší práce. Pokud se studenti naučí, co mají, nemohou ty testy neudělat. A my jim samozřejmě všechny potřebné informace rády předáme. To je naše práce. Á, zvoní, budete nás muset omluvit. Čeká nás výuka.“
Češtinářky se zvedly, popadly každá nějaké sešity a učebnice a začaly opouštět kabinet. Jako poslední se kolem Evy Koutové protáhla Lesná. Když spolu se mnou vycházela ze dveří, vtiskla mi do ruky kousek papíru.
„Telefon na Báru Borskou. Zavolejte jí. Má chřipku, ale třeba vám řekne něco užitečného.“
Odcházela, na tváři smutný úsměv. Všiml jsem si, že má krásnou postavu a vznešenou chůzi královny.
Nejisté a zrazené královny z neveselé pohádky pro dospělé.
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 461
- Celková karma 25,66
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky