Pohádka o touze
Byla jedna královna. Normální královna, jakých je na světě spousty. Žila si docela spokojeně po boku královského manžela, obklopená hrstkou přátel i věrných dvořanů, dokud ji nenapadlo, že něco důležitého zůstává stát před branou jejího paláce.
„Chtěla bych vědět, co mi vlastně schází,“ svěřila se jednoho dne přítelkyni z dětství.
„Pořiď si děťátko,“ radila jí přítelkyně. „Neznám nic lepšího na ty tvoje smutky, než jsou malé dětské ručičky, k zulíbání sladké a voňavé.“
Královna poslechla, brzy se jí narodilo děťátko, ale smutky neodcházely. Vydala se tedy za přítelem, aby jí pomohl rozehnat podivný strach, který ji neopouštěl ve dne ani v noci.
„Chybí ti pokora, moje milá,“ pravil přítel soucitně. „Skloň hlavu, přijmi dary, které jsi dostala, a buď za ně dennodenně vděčná.“
Královna opět poslechla. Vrátila se domů, vyvětrala palác, pozvala malíře, lakýrníky, truhláře i čalouníky, a vděčně děkovala za vše, čím byla obdařena. Přesto se pozvolna, plíživě, do její mysli počala vkrádat tupá, bolestná osamělost.
Královna byla zoufalá. Marně se ptala přátel na radu, marně pátrala po zázračném léku na své trápení. Až jednou zastavila u dveří paláce stará, moudrá vědma. Poutnice.
„Vím, co ti schází, děvenko,“ usmála se laskavě a špičkou prstu přejela po královnině ustaraném čele. „Čtu to v tvých očích, v tvém úsměvu, v tvé unavené chůzi. Ztratila jsi touhu, moje milá.“
„Ale to je nesmysl,“ rozzlobila se královna. „Nic jsem neztratila. Mám palác, manžela, děťátko, které spokojeně vrní v kolíbce, k tomu plné ruce práce a dennodenně za to nebi posílám svůj dík. Tak jak bych mohla něco ztratit, když ani nevím, jak ta tvoje touha vypadá!“
Poutnice se znovu usmála, nalila z malého stříbrného flakónku do křišťálového poháru průzračnou tekutinu a podala pohár královně.
„O čem sníš, královno,“ zeptala se měkce, zatímco královna si nedůvěřivě prohlížela tajemný nápoj.
„Nemám na sny čas. Nemůžu si sny dovolit, abys věděla.“
„Na co se těšíš, královno?“
„Na večeři. Na nové šaty. Na to, až moje děťátko udělá první krůček a řekne první slůvko.“
„Po čem se ti stýská, královno.“
„Po čem se mi stýská? Co je to za otázku? Nechci, aby se mi po něčem stýskalo! Nikdo přece nechce, aby se mu po něčem stýskalo!“
Poutnice jemně vzala z jejích dlaní nedotčený nápoj a nastavila pohár paprskům odpoledního slunce. Vyšlehla záře, která královnu téměř oslepila.„Vrať mi to,“ zaprosila královna a natáhla po poháru svou malou, unavenou ruku. „Ještě jsem se ani nenapila!“
„Ne ne,“ zakroutila vědma hlavou a schovala tajemný nápoj za záda. „Měla jsi ho u sebe dost dlouho, děvenko.“
„Tak mě nech se na tu krásu ještě jednou podívat!“
„Proč? Zavři oči a představ si ji. Stejně už musím jít.“
Poutnice pečlivě ukryla pohár do záhybů svého obnošeného pláště a pomalu vykročila ke dveřím.
„Počkej! Počkej přece!“ vykřikla královna zoufale. „Já ti za ten nápoj zaplatím, cokoliv si řekneš! Jsem přece královna!“
„Není na prodej, moje milá,“ broukla poutnice už na prahu docela laskavě a naposled se na královnu podívala svýma věčnýma očima.
„Co za něj tedy chceš? Řekni, nemůžu bez něj být!“
„Nic nechci. Jenom tebe.“
„Mě?“
„Abys na něj myslela. Abys po něm toužila. Chci, má milá královno, abys věřila, že se jednoho dne vrátím a dovolím ti vypít obsah toho poháru až do dna.“
Naposledy zvedla ruku nad hlavu, tajemný nápoj zajiskřil jako slunce, měkce schoulené v křišťálové kolébce podvečerní oblohy, pak se dveře za poutnicí tiše zavřely a královna zůstala sama se svými sny a svou fantazií.
Soukromý nebe, 2004
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Přímý přenos Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Nejvyšší soud odmítl dovolání střelce z úřadu práce. Potvrdil mu doživotí
Nejvyšší soud potvrdil Jiřímu Dvořákovi doživotní trest vězení za násilné útoky na několik žen v...
Tohle je nenávist, řekl o protestech za Gazu Trump. Kampus stále nevyklidili
Kolumbijská univerzita v New Yorku odložila ultimátum, podle něhož měli protestující propalestinští...
Byl na vozíku, po výměně kyčlí běhá, trénuje na maraton. Pomáhá mu konopí
Jakub Kryšpín pracoval, dálkově studoval vysokou školu, měl plány do budoucna. Ty ale v roce 2006...
Prodej domu 4+1 v Dolním Němčí
Hlucká, Dolní Němčí, okres Uherské Hradiště
3 150 000 Kč
- Počet článků 461
- Celková karma 25,69
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky