Roste počet nedonošených dětí!

V posledních letech mírně stoupá počet nedonošených dětí. Zatímco v roce 2000 se jich narodilo přes pět tisíc, loni to bylo téměř k devíti tisícům, prameny udávají  8 % - 10 % novorozenců. A číslo bude podle odhadů stoupat (v USA se pohybuje kolem 13 %). Všechny nedonošené děti se narodí vinou obávaného předčasného porodu.

Dvakrát předčasný porod

Kateřina prožívala druhé těhotenství. První proběhlo bez problémů, syn se narodil v termínu. Kateřina neočekávala komplikace ani podruhé, pracovala, cestovala, nijak se nehlídala. Po jednom náročném výletě, ve 26. týdnu, začala pociťovat nepříjemný tlak v podbřišku. Druhý den se bolest zhoršila, břicho začalo pravidelně tvrdnout a manžel zavolal sanitu. Ta Kateřinu odvezla do nejbližší porodnice. Lékař diagnostikoval počínající předčasný porod, spojil se s nejbližším perinatologickým centrem a Kateřina opět skončila v sanitce. Když dojela do centra, měla za sebou 100 kilometrů jízdy (z toho 70 zbytečných, protože její domov ležel uprostřed mezi centrem a nemocnicí) a předčasný porod byl v plném proudu. Lékaři nestačili podpořit plíce dítěte kortikoidy, holčička se narodila v noci a měla porodní váhu kolem sedmi set gramů.

Barbora měla za sebou jeden předčasný porod ve 23. týdnu, dítě se nepodařilo zachránit. Z dalšího těhotenství měla velké obavy. Po poradě se svým gynekologem se k porodu zaregistrovala v nejbližším perinatologickém centru a domluvila si v něm i vyšetření. V 18. týdnu těhotenství ji tam lékař poslal znovu, objevily se opět potíže. Barboru hospitalizovali na oddělení rizikových těhotenství s diagnózou hrozící předčasný porod. Nález se zhoršoval, ve čtyřiadvacátém týdnu došlo k vyklenutí vaku plodových blan. Ošetřující lékařce se podařilo vrátit vak blan zpět, zašít děložní hrdlo (jak sama říkala, nebylo co ztratit) a Barbora strávila zbytek těhotenství v posteli, s nohama o patnáct čísel výše, než měla hlavu. Chlapeček se narodil ve 37. těhotenství.

Proč tolik nedonošených dětí a předčasných porodů?

Pokud se začnete ptát, proč se rodí stále více nedonošených dětí, média i odborníci na vás vychrlí, že za to mohou umělá oplodnění (respektive z nich pocházející vícečetná těhotenství), vyšší věk matek, případně ještě nedbalost ze strany matek (nechození na kontroly), migranti a podobně. Nepatříte do žádné z uvedených skupin a máte pocit, že se vás tento problém netýká? Omyl.  

Za velký počet nedonošených dětí mohou především předčasné porody (dále i PP)  které ovšem mají různé příčiny. Lékaři vám většinou řeknou, že nejčastější příčinou předčasného porodu bývá infekce, nedostatečnost děložního hrdla a dráždivá děloha a další rizikové faktory. Tyto mohou potkat každou z nás – a často o nich do poslední chvíle nemusíme mít tušení.

Pokud jste již prodělala pozdní potrat či předčasný porod – pozor!

Vícečetná těhotenství mají na počtu nezralých novorozeňat větší podíl. Dalším rizikovým faktorem je vyšší věk matek. Ale předčasný porod může potkat kteroukoli těhotnou ženu, a pokud ho dokonce už jednou prodělala, má prý třicetiprocentní šanci, že se podobný scénář bude opakovat, udávají učebnice.  Zkušenosti jiných maminek (www nedoklubko – příběhy) naznačují, že je skutečně na místě jistá opatrnost a prozíravost.

Hospitalizace, péče perinatologických center a noční jízdy sanitou

Chtěla jsem vědět, proč se těhotné s diagnózou hrozící předčasný porod častěji nehospitalizují (jak tomu bylo zvykem dříve). Zarazilo mě, že v jednom ze známých perinatologických center je dnes pouze 20 lůžek pro rizikově těhotné (bývalo to 50 lůžek). Hospitalizace prý nesnižuje riziko PP, alespoň to není prokázáno, řekli mi odborníci. Ovšem pokud je nějaký závažný důvod, pokud si to vyžádá psychický stav těhotné či její typologie, hospitalizace je vhodná. Lékaři prý každý případ posuzují individuálně.   

Nejvíce zkušeností s rizikovými těhotenstvími mají v perinatologických centrech, kterých je v republice dvanáct. Zajímalo mě, zda jsou ženy s diagnózou hrozící PP automaticky v  péči těchto pracovišť. Nejsou. O ženu se stará její gynekolog, ten ji posílá na další vyšetření. Centra prý všechny rizikově těhotné ošetřit nemohou. Kromě toho - dříve dostávala v perinatologickém programu 12 milionů ročně. Dnes takto zvýhodněna nejsou. Což je veliká škoda.

A noční jízdy do porodnice? Kam má žena jet, pokud ji mezi 20. A 30. týdnem přepadne bolest v podbřišku, krvácení či pravidelné stahy? Předpokládala bych, že do nejbližšího perinatologického centra, ale lékaři tak jednoznační nebyli. Žena má zavolat sanitu a nechat se odvézt do nejbližší porodnice. Tady jsem si dovolila nesouhlasit. Těch nočních cest mám za sebou několik.

Co tedy nechat na lékařích a co může udělat žena sama

Základní problémy- neinformovanost, jízda do okresních nemocnic v nízkých týdnech těhotenství a hospitalizace rizikově těhotných. Několik rad a návodů:

1. Pokud už jste jednou prodělala předčasný porod či pozdní potrat, informujte se u svého gynekologa, kde je nejbližší perinatologické centrum, případně se tam nechte poslat na vyšetření a ve 14. týdnu se zde zaregistrujte k porodu. V případě vážnějších komplikací vás specializované pracoviště jistě přijme do péče. Především si ovšem najděte lékaře, kterému budete věřit.

2. V případě jakýchkoli vážnějších obtíží mezi 20. A 32. týdnem budete vědět, kam jet, a nebudete to řešit v noci a ve stresu. Sanity vás většinou odvezou do nejbližší porodnice, pokud je ovšem perinatologické centrum přibližně stejně daleko, jeďte tam. Pouze v centrech jsou vybaveni na záchranu extrémně nezralých nedonošenců, zbytečné převozy mohou porod urychlit.

3. Zhruba od 31. týdne můžete jet i do centra intermediárního – jsou tam dobře vybavení na předčasné porody od 30. týdne a budete tam mít i větší klid.

4. Pokud máte jakékoli obavy, řekněte o nich svému lékaři. Psychika je při rizikovém těhotenství nesmírně důležitá. Hospitalizace se nebojte - řád a změna prostředí může mít uklidňující vliv. Někdy je i celodenní společnost příjemná.

 5. Doma naopak musíte být opatrnější a dbát rad lékařů. Pokud řeknou ležet, ležte. Neluxujte, nežehlete. Raději trochu nepořádku, než nedonošené miminko.

Protože Betynka mi tento článek zkrátila a pokazila, dám na blog nezkrácenou verzi. Pouze citáty a jména lékařů vynechávám- jistě ani jeden z nich nestojí o to, aby mi visel na blogu.

 Související články: na mém blogu v šuplíku PPP