Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kde se to v nás bere aneb šplouchalo mi na maják!

Byla jsem dnes u soudu. O tom psát nechci, to je soukromá záležitost. Chci psát jen o svých pocitech před tímto nezbytným aktem. A také o předbíhání u lékaře, které je nečestné a nesportovní, ale někdy se mu prostě nevyhnete. A které bychom měli v určitých situacích odpouštět.

Soudy nemám ráda. Poprvé jsem se tohoto právního aktu zúčastnila krátce po revoluci, někdy v roce 1990. Jistý literární vědec tehdy urazil nejmenovanou normalizační docentku nelichotivými slůvky a ona ho zažalovala. Literární vědec se doslechl, že jsem s docentkou měla ještě před rokem 1989 spor, požádal mě tedy o svědectví. Pomohla jsem mu. Odměnou mi pak byla zdrcující kritika mé prvotiny, kterou jsem tomu vědci naivně poslala. Poučení: vyhněte se literárním vědcům i soudům, pokud je to jen trochu ve vaší moci.

Ale zpět k mým předsoudním pocitům. Příjemné nebyly, proto jsem se snažila relaxovat. V neděli jsem vyhnala fenu na dvouhodinovou procházku v dešti. Pak jsem prošla šatník, abych nahradila krátké šedozelené šaty osvědčenou modrobílou kombinací. Pak jsem sbalila plavky a ručník a vyrazila k bazénu, který nám nedávno vyrostl pod oknem.

Po návratu něco nebylo v pořádku. Voda v uchu. Skákala jsem, tahala za ušní lalůček – nic. Spala jsem celou noc na pravém boku, přesvědčena, že voda nakonec vyteče. Nic. Ráno, už ve svátečním jsem vyrazila na vlak – a po několika krocích zjistila, že ten Atlantik v uchu prostě nesnesu.

Šplouchajíc, dorazila jsem do ordinace našeho ORL odborníka, u kterého jsem s dětmi mnohokrát vyseděla důlek. Čekárna plná, samozřejmě. Slušně jsem vyložila situaci - za hodinu a půl mám být u soudu, za dvacet minut u vlaku, šplouchá mi v hlavě, šplouchá mi na maják, jsem slepá, hluchá a ještě hysterická… mohli by mě, dobří lidé, přednostně pustit do ordinace? Potrvá to mžik a já jim budu  nadosmrti vděčná…

A strhl se poprask. Počkejte si, křičeli ti milí lidé. My jsme tu s dětmi. My jsme tu byli před vámi. Jak si to představujete, chtít někoho předběhnout… Opět jsem se zmínila o soudu, ke kterému půjdu hluchá a šílená. A opět mi bylo řečeno, ať si jdu, nebo počkám. Pak se otevřely dveře ordinace.

Drze jsem vstrčila hlavu dovnitř a vysvětlila problém. Lékař se zachoval profesionálně. Prý mě prošťouchne, pokud s tím bude souhlasit čekárna. Ta opětovně nesouhlasila. Mohla jsem si vybrat mezi šploucháním a znásilněním lékaře – a zvolila si to druhé. Vecpala jsem se do ordinace, lékař mi vynadal, vstrčil do ucha trubičku a mně ve vteřině přestalo šplouchat. Chtěla jsem mu tam nechat celý obsah peněženky, ale sestřička mi rozzuřeně vrátila drobné. Pak mě, šťastnou, vyrazili ze dveří. Donesu jim k Vánocům obrovský vanilkový rohlíček!

Čekárna mezitím vyvrcholila. Určitě jste slyšela dobře, křičela jedna paní. Snad vám ten vlak ujede, křičela druhá. Chováte se sobecky a měla byste se stydět, řekl mi sympatický muž v mém věku, a když jsem začala hledat deštník, rozzuření pacienti mě téměř vynesli z ordinace. Popřála jsem jim pěkný den a připomněla, že přeje-li kdokoli komukoli něco špatného, není to dobré pro jeho duši. Odpověděl mi řev stohlavé saně.

Pak jsem vyrazila na vlak. Soud jsem samozřejmě stihla. A nešplouchalo mi.  

Ale pořád mi nejde z hlavy ta ranní čekárna. Já totiž u lékaře opravdu téměř nikdy nepředbíhám. A jsem přesvědčená, že kdyby do čekárny vpadl kdokoli podobně vyšinutý, jako jsem byla dnes ráno já, bez řečí bych ho vstrčila do dveří ordinace. Proč tedy tolik zloby? Proč tolik negativních emocí?

Kudy k nám přichází to přesvědčení, že nás každý chce podvést, podrazit, obelhat? Kam zmizela naše laskavost a víra v pravdomluvnost? Odkud pramení zlo, kterému odborníci někdy říkají davová psychóza?

Kde se TO v nás bere, řekněte?

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | pondělí 11.11.2013 21:35 | karma článku: 18,72 | přečteno: 655x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023

Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...

21.4.2024 v 13:40 | Karma: 33,49 | Přečteno: 1198x | Politika

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,13 | Přečteno: 888x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Markétčin sen

Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...

5.4.2024 v 13:10 | Karma: 17,87 | Přečteno: 478x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka

Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.

4.4.2024 v 11:37 | Karma: 18,63 | Přečteno: 559x

Veronika Valíková Šubová

Markétka letí

Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.

2.4.2024 v 13:17 | Karma: 29,76 | Přečteno: 1112x | Poezie a próza
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

V březnu by ze Sněmovny vypadla TOP 09. Vyhrává ANO, posilují malé strany

24. dubna 2024  6:22,  aktualizováno  6:32

Podle nejnovějšího volebního modelu Median by se v březnu do Sněmovny dostalo pět stran a hnutí. V...

Balík pomoci pro Ukrajinu či Izrael schválil Senát USA. Zbývá už jen Bidenův podpis

24. dubna 2024  6:24

Americký Senát schválil balík s pomocí pro Ukrajinu, Izrael či Tchaj-wan v hodnotě 95 miliard...

Soud potrestá brutální útok na dívku, bodnutá do krku skončila v pytli v lese

24. dubna 2024

Krajský soud v Plzni dnes vynese rozsudek nad devatenáctiletým Ukrajincem Viktorem Veselovským,...

Podezřelé nákupy zbraní se mají hlásit už od července, schvaluje vláda

24. dubna 2024  5:25

Prodejci mají mít už od července povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Počítá s tím novela...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 460
  • Celková karma 26,64
  • Průměrná čtenost 1711x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz