O stádu a stádnosti
Jeruzalém, zřejmě třicátá léta prvního tisíciletí. Asi týden před svátkem nekvašených chlebů vjíždí do města muž na oslátku. Lidé ho vítají, visí mu na rtech. O necelý týden později na něj hážou kameny a volají: „Na kříž s ním.“
Jsou to titíž občané jeruzalémští? Nebo se snad ti první schovali do sklepa a dovolili Kaifášovi, aby si z venkova přivedl loajální dav? Hádanka, se kterou se potýkají i děti z křesťanských rodin. Je těžké připustit, že ten shluk Kristových obdivovatelů byl tak nestálý. Že i Petr svého Mistra třikrát zapřel. A že nakonec zbyla jen hrstka těch, kteří neměli co ztratit.
Německo, třicátá léta dvacátého století. V celé zemi začínají platit norimberské zákony. Židé se stávají méněcennou rasou. Lékaři, právníci, architekti, spisovatelé, filmoví režiséři – ti všichni, kteří ještě nedávno požívali velké úcty spolubčanů, jimž byli dokonce mnozí Němci vděčni za zdraví, život či majetek, jsou najednou zbaveni svých práv, práce a především své lidské důstojnosti.
Je zajímavé přečíst si, jak nacisté své počínaní zdůvodňovali. Nepovažovali Židy za lidi. Ponižovali je, zesměšňovali. Tím pravděpodobně sami sobě dokazovali, že oni jsou skutečně vyšší rasa. Nemylme se – to nebyla záležitost Hitlera, NSDAP a jeho věrných – nacismus schvalovali a pomáhali budovat mnozí slušní, poddajní, pořádkumilovní obyvatelé malebných městeček, pro které ideály jejich vůdce představovaly světlo na konci dlouhého temného tunelu, počínajícího prohranou válkou, pokračujícího drsnou hospodářskou krizí a vyztuženého dlouhodobou frustrací, závistí a především pocitem sounáležitosti.
„My jsme v právu,“ řve Maršál z Bílé nemoci na svůj národ. My jsme ti dobří, slušní, mravní, pořádní a bohabojní občané zdravého státu i rasy a zasloužíme si životní prostor, myslelo si mnoho příznivců nacismu. Někteří tomu věřili, někteří se přidávali z lhostejnosti, někteří i ze strachu.
A některé to jistě bavilo. Vždyť je to krásné, když máme pravdu a je nás většina.
Československo, konec čtyřicátých a počátek padesátých let dvacátého století. Proces s Miladou Horákovou, umučení Patera Toufara, poprava Záviše Kalandry. Politici, církev, spisovatelé. Také kulaci, továrníci, podnikatelé, nepřizpůsobiví intelektuálové všeho druhu. Ti všichni byli vystaveni represím, na něž se občas zapomíná. Proč je lidé nebránili? Proč se nepostavili na stranu své inteligence?
Někteří se jistě báli. Některým to bylo jedno. Ale mnozí se radovali, tančili a skládali oslavné básně na maršála Stalina. Drželi v rukou volant dějin, jak napsal Milan Kundera. Měnili svět, jak věřil Pavel Kohout. Zase tu bylo to mnohohlavé stádo, které nikdy nemá duši ani svědomí, zato má velikou moc.
Ve stádu se jednotlivec lépe schová. Ve stádu se krásně provolávají hesla. Ve stádu se skvěle útočí na bezbrannou či odzbrojenou menšinu.
ŠIKANA. MLOCTVÍ. STÁDNÍ MYŠLENÍ.
Tři důležité a provázané elementy každé totalitní ideologie i praxe. Tři zajímavé a navzájem prolnuté formy zla.
Máme to za sebou, říkáme si často. Nacismus skončil v roce 1945, komunismus v roce 1989. Proč se k tomu vracet. Proč jitřit minulost.
Protože ďábel totality dřímá v každém z nás. Stádní myšlení je nám stále blízké. Mloctví je pohodlnější než samostatnost.
A šikana se běžně objevuje ve škole, na pracovištích i v internetových diskusích.
Stačí tak málo. Jen být přesvědčen, že většina, ke které se hrdě hlásím, má nezpochybnitelnou pravdu.
Pak už stačí vzít do ruky kámen nebo usednout k počítači:
„Na kříž s ním!“
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Veronika Valíková Šubová
Markétka letí
Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.
Veronika Valíková Šubová
Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla
Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.
Veronika Valíková Šubová
Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!
Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...
Veronika Valíková Šubová
Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity
Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.
Veronika Valíková Šubová
Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)
V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.
Veronika Valíková Šubová
O neobyčejné češtinářce a sbormistryni - Lenka Dohnalová (Mlynářová) z Olomouce
Loni jsem chtěla popřát Lence ke kulatinám, ale okolnosti mi to nedopřály. Proto letos stojím v koutě s gratulací. Lenka je češtinářka i hudebnice - a obojí dělá s láskou. Snad proto spolu můžeme mluvit o mnohém bez obav.
Veronika Valíková Šubová
Manželství s Turkem
"Víš, že si bereš Turka?" zeptal se mě před osmi lety, v předvečer naší svatby, nejlepší kamarád mého muže. Vytřeštila jsem na něj oči a přemýšlela, zda se Kapitán tajně nemodlí k Alláhovi, když se bereme v katolickém kostele.
Veronika Valíková Šubová
Divoká noc
Moje dobrá přítelkyně na blogu sdílela nezapomenutelný zážitek – noc se mnou ve své posteli. Musím reagovat a upravit jistá tvrzení, která se mě malinko dotkla. Na čtenáři pak je, aby si vybral tu pro něj přijatelnější verzi.
Veronika Valíková Šubová
Ty-já-tr, Chlapec v pruhovaném pyžamu a 15. březen
Radku Tesárkovou znám čtyřicet let, zakládaly jsme spolu dva divadelní soubory. 14. 3., v předvečer 85. výročí vpádu nacistů do naší země, jsem konečně dorazila na oceňované představení, které vzniklo na motivy románu J. Boyna.
Veronika Valíková Šubová
Třicet let let od smrti Karla Kryla
Včera mi vyšel delší článek o Karlu Krylovi v MF Dnes, visí na idnes Premium. Ale hodně se toho do něj nevešlo, proto přidávám pár střípků do mozaiky. KK byl určitě písničkář a básník, který nejvíc ovlivnil moje dospívání.
Veronika Valíková Šubová
Vyprávěnky Mirky Pantlíkové
Už loni mi přišla poštou útlá knížka vzpomínek a krátkých příběhů především ze Slovácka. Teď jsem konečně měla čas sednout k Vyprávěnkám z kraje, který dobře znám i díky svému Čaroději. A pozvu vás na krátkou procházku.
Veronika Valíková Šubová
Čas návratů
V sobotu proběhl koncert, který se odkazoval ke Koncertu pro všechny slušný lidi z 3. 12. 1989. A mně došlo, čím se naše generace lišila od té dnešní. Naši hrdinové byli básníci a spisovatelé, nikoli politici a generálové.
Veronika Valíková Šubová
Genderová identita a nová traumata
O ideologiích genderu a četnosti pohlaví přemýšlím dlouho, však už mě několik lidí označilo za chlapa, což kdysi rozesmálo mého lékaře, hýčkaného gynekologa. Ale s operativními změnami pohlaví u náctiletých se nesmířím nikdy.
Veronika Valíková Šubová
O písničkářích a básnících
Je písničkář také básník? Oba píšou verše. Ty básníkovy čteme v knihách, recitujeme, různí šílenci chtějí, abychom je rozebírali, a hudebníci je zpívají. Písničkář si své verše zpívá sám, někdy zpívá i verše jiných básníků.
Veronika Valíková Šubová
Jak mi pan Básník (Jaromír Nohavica) pokřtil v Obecním domě rok a půl staré batole
Odkládali jsme ten křest kvůli různým okolnostem. Ale 23. 1. 2024 mi můj pan Básník v Obecním domě konečně pokřtil poslední výtvor. Lepší pozdě než nikdy. Pořád jsem měla pocit, že něco není dokončené.
Veronika Valíková Šubová
Ruskou hlásnou troubou můžeš být už zítra třeba i ty
Ve vyhrocené diskusi o válce a míru přirovnala Alena Schillerová Markétu Pekarovou Adamovou k Marje Zacharovové, mluvčí ruského ministra zahraničí. A premiér Fiala žádá omluvu.
Veronika Valíková Šubová
Veřejnost má právo znát fakta o zásahu na FF UK i motivech pachatele
Hlavně si od nikoho nenechte namluvit, že nám ohled na oběti střelce z Palachova náměstí brání zjišťovat si informace a chtít po policii i politicích, aby byl případ co nejdříve objasněn a veřejnost dostatečně informována.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 459
- Celková karma 26,22
- Průměrná čtenost 1715x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky