Najdete ji v rozhovoru Jana Kozáka s autorem jistých fb stránek, které se v poslední době staly předmětem zájmu mnoha blogerů a diskutérů. Problém otevřela Paní Boehmová a je jí vyčítáno především to, že na stránky vůbec upozornila.
Jsem velmi ráda, že to udělala. Vždycky je lepší, když na zlo někdo posvítí a jasně řekne: „Toto je špatné proto a proto.“ Může to vyvolat bouřlivou reakci, může to zmobilizovat příznivce toho zlého či lidí, kteří zlo páchají. Ale nám ostatním to dává možnost vidět jasně, dosadit věci do souvislostí a zaujmout jednoznačný postoj.
Nám totiž přísluší hodnotit, co je morální a co je nemorální. Nemáme odsuzovat lidi – ale měli bychom se ozvat, když se děje něco zlého. Nemůžeme vidět do všeho, neohlídáme polovinu světa. Ale když bují zlo za humny, na pracovišti, na facebooku nebo na blogu idnes, je naší povinností se ozvat. A ukázat na ně. Pokud to totiž neuděláme, zlo se nepozorovaně rozšíří a dříve či později pohltí i nás.
Pro identifikaci zla nemusíme umět zpaměti desatero. Stačí nám dvě zásady.
1. Co sám nemáš rád, nečiň druhému.
2. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda jiného.
Myslím, že tolik zmiňovaná fb stránka obě zásady porušuje. Domnívám se, že je porušuje i článek pana Kozáka (výhrůžka, narážky na soukromí a předvolební kampaň). Tento rozhovor mi připomněl některé internetové diskuse na idnes, kvůli kterým jsem svou vlastní diskusi zavřela.
V této souvislosti je zajímavé si všimnout, kteří blogeři a diskutéři se postavili na stranu zmíněných fb stránek. Jsou to chroničtí vyznavači černého humoru a společných tažení proti jiným blogerům. Vede mě to k domněnce, která by se asi mnohým nelíbila. Protože nechci přijít o blog, nechám čtenáře, aby k ní došli sami...
Zlu se máme bránit. Zlo máme jasně pojmenovávat a svítit na ně vším, co je po ruce. Pokud totiž necháme jen hrstku statečných, aby se s ním prali sami, hrozí, že ta hrstka bude poražena.
Říkám jasné a zřetelné NE zmíněným fb stránkám i kyberšikaně, výhrůžkám a stalkingu na blogu idnes.
Děkuji za pozornost, předpokládám, že článek bude zařazen do Hydeparku.
Veronika Valíková