Óda na české lékaře
V poslední době procházím sérií vyšetření – částečně v rámci prevence, částečně proto, že se mi v létě začal rozsýpat organismus asi na pěti různých frontách. Kolem padesátky by si každý měl udělat revizi, zvláště když má za sebou těžký pracovní rok, poznamenaný tlakem ze strany nadřízeného a pocitem, že zaměstnavatelům nezáleží na kvalitě odvedené práce, ale na zcela jiných položkách.
Poctivě navštěvuji ordinace i rehabilitační místnosti. A ověřuji si skutečnost, kterou jsem léta jen tušila - nejpříjemnější lidé, jaké znám, jsou čeští lékaři.
Mám zlatou paní doktorku na obvodě. Nestarší, uklidňuje, radí a vždy je ochotná vyslechnou nářky svých pacientů. Nikdy nedá najevo, jak ji to věčné skuhrání unavuje. Většinou se usmívá jako ranní sluníčko, vypadá jako elfí královna Galadriel, a jen občas a nenápadně utrousí nějakou roztomile jedovatou poznámku.
Ortoped, zkušený a vtipný, mluví a myslí ještě rychleji než já. Naše komunikace od začátku probíhá v očekávání, kdo koho dříve odbourá. Když mi poprvé osahal a opíchal oteklé koleno, díky kterému jsem čtrnáct dní v Chorvatsku plavala jednonož, nabídla jsem mu ještě dceru:
„Děláte dětské kyčle?“
„My děláme všechny kyčle,“ odvětil pan doktor důrazně.
Zaklepala jsem zevnitř ordinace na dceru v čekárně.
„Proč klepete na čekárnu?“ podivila se sestřička. Pan doktor se nepodivil.
„Hrabe jí, tak klepe. Tohle že je dětská kyčel?“ pravil ironicky, když moje šestnáctiletá Týna ladně vplula do místnosti.
Chechtaly jsme se ještě půl hodiny po odchodu z ordinace.
Gynekology zkrátím, na ty už jsem ód napsala víc než dost. Snad jen podotknu, že pan doktor, ke kterému chodím, mě mírně vyděračsky („nebudu spát, jestli si nenecháte udělat další laboratorní testy a nezajdete za dalším odborníkem“) popohnal k dalším vyšetřením, aby mi pak zvedl sebevědomí na další dva týdny. Je mu přes sedmdesát a stále je to šarmantní Francouz s okouzlujícím úsměvem, který sype lichotky z rukávu.
Můj druhý gynekolog je o rok starší než ten první a lichotky z rukávu rozhodně nesype. Pravidelné dávky jeho laskavé ironické skepse mi ovšem pomáhají přežít už řadu let. Já vím, je to luxus, mít dva gynekology - ale když se neperou…
Bolesti páteře byly dlouho nesnesitelné, u moře jsem se zkroutila jako paragraf a tři dny téměř nechodila. Paní doktorka na rehabilitačním se vyděsila, když na mě hmátla.
„Co se vám stalo?“ zeptala se překvapeně. „Vás bolí úplně všechno? Ať sáhnu kam sáhnu, syčíte a skučíte.“
„Asi jsem se trochu přetáhla,“ odpověděla jsem podle pravdy. „Také jsem loni nezvládla kvůli pracovním povinnostem rehabilitaci…“
Teď ji zvládám. Cvičení, masáže, elektřina. Bolesti pomalounku ustupují. Mohu otočit hlavou. Nevystřelují mi spršky bolesti do mozku. A když se nadechnu, nemám pocit, že přebývám v ocelovém krunýři.
Bylo těch problémů nějak moc najednou, zašla jsem i za odborníky na lidskou psychiku, aby mi řekli, proč se tak centrálně rozpadám a co se s tím dá dělat. A překvapeně zjišťuji, že ani jich se nemusím bát. Našla jsem takové, kteří mi nepodsouvají vlastní teze, ale zajímají se o ty mě. Další z darů letošního podzimu.
Žlučník začal zlobit už po Velikonocích. Internista, který mě tehdy vyšetřoval, mi do čekárny na sonu vrazil svou atestační práci („jsem Slovák, mrkněte se, jestli tam nejsou nějaké gramatické chyby“). Pak mě za odměnu poslal ještě na gastroskopii, na které jsem konečně byla včera.
No a tak se dostávám k operačnímu sálu a hodnému panu doktorovi, který držel v ruce sprchu bez hlavice. Když mi ten šlauf strčil do krku, opravdu to příjemné nebylo.
„Neříhejte, neplašte se, nemávejte rukama,“ napomínala mě sestřička trochu zvýšeným hlasem.
„Vám se to mluví, když nemáte v krku hadici,“ pravil suše pan doktor. Okamžitě jsem se uklidnila. Kdyby mi taky vynadal, asi bych se udusila, ale takhle alespoň někdo stál při mně…
Nakonec ten hnus vytáhl, poplácal mě doktorsky po noze a mile mi oznámil, že jsem byla dobrá a že nikde nenašel nic ošklivého.
Málem jsem mu dala pusu. Byl úžasný.
PS: A odpoledne mi napsala přítelkyně mého syna, Eliška, která byla shodou okolností také na jednom odborném vyšetření:
„Doktor byl mladej, milej, pěknej. Sáhnul mi na kotníky a prej je škoda, že mám přítele. Já tě s těma doktorama vlastně asi i chápu.“
Fakt je miluju. Čím dál víc!
PS 2: A téměř jsem zapomněla na našeho hodného a laskavého zubaře. Toho zase miluje moje Kristýnka :)
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Political, Cultural and Economic Affairs Assistant
Velvyslanectví Thajského království
Praha
nabízený plat:
34 310 - 39 458 Kč
- Počet článků 461
- Celková karma 25,67
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky