Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

PPP - Popelky z oddělení rizikových těhotenství

Většina z nás si těhotenství užívá doma, v kruhu nejbližších.  Nevelké procento budoucích maminek se ovšem musí vyrovnat s komplikacemi, které v  určitých případech mohou vést až k hospitalizaci. Někdy stačí pár dní, jindy je nutné zůstat v nemocnici déle. Příčiny mohou být různé a lékaři většinou nemají důvod je před námi tajit. Přesto může být hospitalizace pro některé ženy psychicky náročnou a stresující záležitostí.

Psychika je nejdůležitější

To říkají téměř všichni odborníci, kteří někdy pracovali na oddělení rizikových těhotenství. Ale jak pacientku v nemocničním pokoji správně vyladit, jak ji zbavit stresu a pocitů úzkosti, na to jednoznačná odpověď neexistuje.

„Budoucí maminky, které před sebou mají perspektivu delší hospitalizace, potřebují především uklidnit a ujistit, že se pro zdraví a prosperitu jejich dětí dělá maximum,“ řekla mi psycholožka, která osm let pracovala v jedné velké pražské porodnici. „Je podstatné, aby byly průběžně informovány o svém stavu, aby jim byly zdůvodňovány lékařské postupy. Velmi důležitá je pro ně emoční podpora ze strany zdravotnického personálu“

Pojďte se mnou navštívit tři pražská perinatologická centra, ve kterých se riziková těhotenství soustřeďují, Gyn.- por. kliniku VFN v Apolinářské ulici, Gyn.- por. oddělení FN Motol a ÚPMD v Podolí. Nebudu srovnávat či hodnotit, jen se spolu s odborníky i pacientkami zamyslím nad problémem, který může dotknout kterékoli budoucí maminky.

Stačí pár lidských slov   

Lékaři, psychologové i pacientky se shodli v tom, že nejpodstatnější pro duševní pohodu hospitalizovaných maminek je dobrá komunikace a emoční podpora nejen od rodiny a přátel, ale i ze strany zdravotníků. “Doktoři někdy léčí jen tělo a vaší hlavou se moc nezabývají. Přitom často stačí jen pár lidských slov,“ povzdychla si paní K., která už ležela v nemocniční posteli tři měsíce, ačkoliv původně ji přijímali na čtrnáct dní. “Měla jsem krizi, že jsem před doktorem brečela, tak mi sem poslali terapeutku.“

Mít problém je naprosto normální

Ženy, které v nemocnici pociťují stavy úzkosti a strachu o své miminko, by se neměly stydět, když si s nimi přijde pohovořit psycholog či psychiatr. „Hospitalizace v těchto případech se může zdát jako neohraničené bezčasí.“ řekla mi psychoterapeutka jednoho ze tří pražských perinatologických center. „Mít problémy je v takové situaci naprosto normální a mělo by se to vědět. A mělo by se o tom mluvit.“  I krátkodobá hospitalizace může způsobit úzkost, kterou si s sebou žena odnáší domů. „Ta jí pak působí problémy a může ji přivést zpátky do nemocnice. Proto by měli lékaři i terapeuti i tu nejmenší nejasnost vysvětlovat. Důvěra je základem každé úspěšné léčby.“

Lékaři jsou psychologové samouci

Přestože je práce terapeutů na těchto odděleních velmi potřebná, většinu času komunikují pacientky s lékaři a sestrami. „Lékaři jsou psychologové samouci a mají různý přístup. Ten se postupně mění od autoritativního k vysvětlovacímu,“ řekl mi šéf porodnického úseku jiného pražského perinatologického centra. „Ne každý lékař je ovšem zběhlý v psychologii, to je věc dlouhodobé zkušenosti, cviku, talentu.“ I sestry z jednotlivých perinatologických center potvrzovaly, že práce na oddělení rizikových těhotenství je z velké části o komunikaci.

Ze všeho nejhorší jsou trpaslíci – a polovičaté informace

Odběry, nátěry, monitory, ultrazvuky, vyšetření - pro těhotnou, která je přišpendlená k nemocniční posteli, bývá důležitá každá informace, každý podnět zvenčí. „Já na informace čekám,“ řekla mi paní G., toho času ve 29. týdnu těhotenství, druhý měsíc trávila v nemocniční posteli. „Když mě něco znepokojí, ptám se, a čím více informací mám, tím lépe se s danou situací vyrovnám.“ Trochu jiný názor měla paní K.: „Člověk je hrozně citlivý. Doktoři mi něco řeknou a já pak o tom v noci přemýšlím. Chci vědět jen to, co nezbytně musím.

Jak mají ovšem lékaři poznat, která žena chce vědět co nejvíc a která jen to nejnezbytnější? „Možná by se mohli zeptat. Nebo by to měli sami odhadnout,“ poznamenala paní G. A její sousedka paní H., která ležela v nemocnici už třetí měsíc, dodala: „Nejhorší ze všeho jsou takové ty stručné, polovičaté informace. Ty se vám pak v noci honí hlavou a nenechají vás na pokoji.“

Pravda, naděje a metoda malých cílů  

„Každý lékař individuálně hledá míru toho, co říkat a kolik toho říkat. Měli bychom se držet pravdy. Ale neměli bychom sdělovatsvé dohady a nejisté soudy,“ reagoval na problém již zmíněný porodník. Jeho kolegyně z jiného centra řekla v podstatě totéž: “Také podle typu ženy poznáte, jak ji kterou informaci sdělit. Nemá cenu něco zatajovat, ale je zbytečné pacientky dopředu stresovat kvůli každému podezření.“

Všichni odborníci se shodli na tom, že pro dobrý vztah lékaře a pacientky je důležitá otevřenost a pravdivost, ale že by pravda měla být sdělována pozitivně, s nadějí. To se týká i perspektiv dlouhodobé hospitalizace. Prý se osvědčuje metoda malých cílů.

Neházejte léky pod postel

Jeden z problémů, který pacientky na odděleních rizikových těhotenství často řeší, je braní léků. Lékaři i terapeuti potvrdili, že právě o tom s nimi často mluví. Než aby budoucí maminky házely prášky pod postel, raději jim vysvětlí, že léky jsou pořád lepší variantou než inkubátor. Dalším problémem bývá malé dítě, které mají některé pacientky doma. Tady nezbývá než poradit, aby maminky využily času v nemocnici k odpočinku a věřily, že o dítě se dobře postarají partneři a příbuzní.

Nejdelší jsou odpoledne a víkendy

Jak vyplnit čas v nemocnici? Nejvíc se samozřejmě čte, na některých odděleních jsou knihovny. Vlastní televizi můžete mít kdekoliv, některá oddělení je mají dokonce na pokojích jako součást vybavení. Také muzikoterapie a arteterapie jsou velmi dobrým pomocníkem. Hudba je velmi užitečná, když nemůžete v noci spát. Jen je dobré mít po ruce kromě přehrávače také sluchátka.

A které části dne a týdne jsou pro pacientky z oddělení rizikových těhotenství nejdelší? Jednoznačně odpoledne a víkendy. V takových chvílích je třeba doufat, že přijde co nejvíc návštěv.

Současný trend „Ošetřit, prověřit a domů“

Lékaři všech tří perinatologických center potvrdili, že v současné době se více či méně omezuje počet lůžek i preventivních hospitalizací. Tady jsou jejich slova:

„Snažíme se ženy zbavit úzkostlivých stavů a přesvědčit je, že své těhotenství zvládnou doma stejně dobře jako v nemocnici. A pokud už žena v nemocnici ležet musí, chceme, aby cítila, že nás zajímá i jako člověk a že jí rádi pomůžeme.“

Na lidech nejvíc záleží

Jsem v té správné nemocnici? Starají se o mě ti správní lékaři?  I tyto otázky si čas od času kladou ženy na odděleních rizikových těhotenství. Proto je tolik důležité, aby vás zdravotnický personál přesvědčil, že všechno nakonec zvládnete. Cituji již zmíněnou psychoterapeutku z jednoho pražského perinatologického centra:

„Lékař, který má přirozenou autoritu, ve vás většinou probudí jistotu. Podstatné je, aby ve vás něco zanechal a přesvědčil vás o správnosti zvolené cesty.“

A paní M., ležící v porodnici už čtvrtý měsíc, toho času ve 36. týdnu těhotenství a s dvěma zdravými miminky v břiše, mi pomohla se závěrem:

„Ze začátku jsem byla hrozně nervózní. Vůbec jsem netušila, jak tady budu dlouho, paní doktorka říkala „na chvilku si lehnete“. Ale vzhledem k tomu, jak se tady ke mně všichni chovali, to bylo dobré. Člověk musí padnou na dobré lidi a potom zvládne všechno.“

Podepisuji. A všem budoucím maminkám přeji co nejšťastnější těhotenství.

 

PS: Článek je psaný v někdy před třinácti lety pro Betynku - domnívám se, že neztratil na aktuálnosti.

Související články v šuplíku PPP - Proti předčasným porodům. Ve všech jsem vypustila rozhovory s lékaři (včetně šéfů porodnických úseků perinatologických center).

Roste počet nedonošených dětí – proč? (zobr)

Roste počet nedonošených dětí (zobr)

Možná se s vámi necítíme bezpečně, pánové (zobr)

Noční cesta do neznáma (zobr)

Příběh Terezy, která potřebovala otočit mozek (zobr)

Tři vzpomínky na zápas s andělem (zobr)

Další články k tématu najdete na mém blogu v šuplíku Porodnice a Soukromý nebe

      

Autor: Veronika Valíková Šubová | neděle 9.11.2014 19:08 | karma článku: 12,06 | přečteno: 1044x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,00 | Přečteno: 867x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Markétčin sen

Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...

5.4.2024 v 13:10 | Karma: 17,87 | Přečteno: 469x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka

Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.

4.4.2024 v 11:37 | Karma: 18,41 | Přečteno: 548x

Veronika Valíková Šubová

Markétka letí

Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.

2.4.2024 v 13:17 | Karma: 29,76 | Přečteno: 1104x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla

Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.

27.3.2024 v 12:19 | Karma: 25,46 | Přečteno: 941x | Diskuse| Hyde park

Veronika Valíková Šubová

Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!

Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...

26.3.2024 v 17:21 | Karma: 35,06 | Přečteno: 966x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity

Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.

21.3.2024 v 18:43 | Karma: 28,41 | Přečteno: 974x | Občanské aktivity

Veronika Valíková Šubová

Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)

V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.

20.3.2024 v 12:29 | Karma: 42,12 | Přečteno: 2219x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

O neobyčejné češtinářce a sbormistryni - Lenka Dohnalová (Mlynářová) z Olomouce

Loni jsem chtěla popřát Lence ke kulatinám, ale okolnosti mi to nedopřály. Proto letos stojím v koutě s gratulací. Lenka je češtinářka i hudebnice - a obojí dělá s láskou. Snad proto spolu můžeme mluvit o mnohém bez obav.

19.3.2024 v 14:54 | Karma: 17,18 | Přečteno: 344x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Manželství s Turkem

"Víš, že si bereš Turka?" zeptal se mě před osmi lety, v předvečer naší svatby, nejlepší kamarád mého muže. Vytřeštila jsem na něj oči a přemýšlela, zda se Kapitán tajně nemodlí k Alláhovi, když se bereme v katolickém kostele.

18.3.2024 v 1:41 | Karma: 21,97 | Přečteno: 1096x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Divoká noc

Moje dobrá přítelkyně na blogu sdílela nezapomenutelný zážitek – noc se mnou ve své posteli. Musím reagovat a upravit jistá tvrzení, která se mě malinko dotkla. Na čtenáři pak je, aby si vybral tu pro něj přijatelnější verzi.

16.3.2024 v 12:38 | Karma: 0 | Přečteno: 718x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Ty-já-tr, Chlapec v pruhovaném pyžamu a 15. březen

Radku Tesárkovou znám čtyřicet let, zakládaly jsme spolu dva divadelní soubory. 14. 3., v předvečer 85. výročí vpádu nacistů do naší země, jsem konečně dorazila na oceňované představení, které vzniklo na motivy románu J. Boyna.

15.3.2024 v 15:34 | Karma: 19,87 | Přečteno: 601x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Třicet let let od smrti Karla Kryla

Včera mi vyšel delší článek o Karlu Krylovi v MF Dnes, visí na idnes Premium. Ale hodně se toho do něj nevešlo, proto přidávám pár střípků do mozaiky. KK byl určitě písničkář a básník, který nejvíc ovlivnil moje dospívání.

3.3.2024 v 20:41 | Karma: 32,66 | Přečteno: 1080x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Vyprávěnky Mirky Pantlíkové

Už loni mi přišla poštou útlá knížka vzpomínek a krátkých příběhů především ze Slovácka. Teď jsem konečně měla čas sednout k Vyprávěnkám z kraje, který dobře znám i díky svému Čaroději. A pozvu vás na krátkou procházku.

28.2.2024 v 12:33 | Karma: 21,50 | Přečteno: 605x | Diskuse| Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Čas návratů

V sobotu proběhl koncert, který se odkazoval ke Koncertu pro všechny slušný lidi z 3. 12. 1989. A mně došlo, čím se naše generace lišila od té dnešní. Naši hrdinové byli básníci a spisovatelé, nikoli politici a generálové.

26.2.2024 v 17:41 | Karma: 27,69 | Přečteno: 780x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Genderová identita a nová traumata

O ideologiích genderu a četnosti pohlaví přemýšlím dlouho, však už mě několik lidí označilo za chlapa, což kdysi rozesmálo mého lékaře, hýčkaného gynekologa. Ale s operativními změnami pohlaví u náctiletých se nesmířím nikdy.

14.2.2024 v 15:37 | Karma: 31,47 | Přečteno: 983x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

O písničkářích a básnících

Je písničkář také básník? Oba píšou verše. Ty básníkovy čteme v knihách, recitujeme, různí šílenci chtějí, abychom je rozebírali, a hudebníci je zpívají. Písničkář si své verše zpívá sám, někdy zpívá i verše jiných básníků.

27.1.2024 v 11:50 | Karma: 27,51 | Přečteno: 702x | Diskuse| Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Jak mi pan Básník (Jaromír Nohavica) pokřtil v Obecním domě rok a půl staré batole

Odkládali jsme ten křest kvůli různým okolnostem. Ale 23. 1. 2024 mi můj pan Básník v Obecním domě konečně pokřtil poslední výtvor. Lepší pozdě než nikdy. Pořád jsem měla pocit, že něco není dokončené.

25.1.2024 v 14:31 | Karma: 34,21 | Přečteno: 2994x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ruskou hlásnou troubou můžeš být už zítra třeba i ty

Ve vyhrocené diskusi o válce a míru přirovnala Alena Schillerová Markétu Pekarovou Adamovou k Marje Zacharovové, mluvčí ruského ministra zahraničí. A premiér Fiala žádá omluvu.

20.1.2024 v 18:37 | Karma: 41,18 | Přečteno: 1679x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Veřejnost má právo znát fakta o zásahu na FF UK i motivech pachatele

Hlavně si od nikoho nenechte namluvit, že nám ohled na oběti střelce z Palachova náměstí brání zjišťovat si informace a chtít po policii i politicích, aby byl případ co nejdříve objasněn a veřejnost dostatečně informována.

13.1.2024 v 12:17 | Karma: 33,69 | Přečteno: 1332x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 459
  • Celková karma 27,05
  • Průměrná čtenost 1715x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz