Slavím 17. listopad. Kdepak je Bojarův seznam praštěných studentů?
Budeme slavit 17. listopad. Je to jeden z našich nejdůležitějších rodinných svátků, řadíme ho hned za Vánoce, Velikonoce, začátky letních prázdnin a narozeninové oslavy. Pro mě je spojen s konkrétní vzpomínkou na několik hodin zimy i euforie a několik desítek minut strachu a bolesti. Moje děti zase rády poslouchají příběhy o mamnce a tatínkovi, když byli mladí. A Chuma samozřejmě zajímá moderní historie.
Nechci dneska vzpomínat na průvod: Albertov - Vyšehrad - Národní. Kdo tam nebyl, stejně nepochopí, kdo byl, řekne si: další pamětník, který si ohřívá polívčičku. Proto zavzpomínám na několik účastníků průvodu, spolužáků a kamarádů, které jsem na Albertově či na Národní těsně před zásahem potkala. Aby ten průvod nebyl tak anonymní:
Vlastimil Ježek, spolužák z kruhu a postupný šéf několika známých institucí - na Národní nedošel, protože jeho žena Alena vypadala, že se rozzsype už na Albertově. Rodila pár dní poté.
Michal Musil, v té době ještě student gymnázia, dnes novinář - potkala jsem ho chvíli předtím, než mě s Davidem natlačili a nahnali do Mikulandské (to jsem na deseti čtverečních metrech narazila asi na deset známých), schoval se v jednom z domů na Národní.
Petr Štoncner, spolužák z ročníku, památkář, který zachraňuje kostely - potkala jsem ho také v závěru akce, ani nevím, jestli prošel Milkulandskou.
Johanka Špicnerová, studentka gymnázia a dcera dramatičky Daniely Fischerové - také jsme se střetly chvíli před zásahem, nesla jeden z transparentů - nemohu si vzpomenout na heslo.
JXD, tedy JX Doležal, v té době student psychologie na FF UK - dostal obuškem do hlavy a když jsem se ho v hektických dnech stávky ptala, jestli byl na rentgenu, odfrkl, že si do kebule svítit nenechá, kdoví, co by tam našli.
Kateřina Vávrová, doma měla dceru, na Národní už byla těhotná, ale nevěděla o tom - omlátili jí hlavu o zeď a kopali ji do břicha. Skončila v nemocnici s otřesem mozku. Když ji dostali z nejhoršího, zjistili, že má v břiše mimino. Honzík se narodil zdravý, s boulí na hlavě. "To je takové symbolické," komentovala tenkrát jev Kateřina.
Martina Šrámková - Kolská, spolužačka z oboru, také budoucí novinářka, která bohužel nedávno zemřela. I na ni bychom měli v souvislosti se 17. listopadem vzpomenout.
Na ten průlet Mikulandskou už si skoro nepamatuji - jen toho dvoumetrového chlapa s obuškem, knírem a baretem si vybavuji jasně. I tu ránu přes ledvinu. A potom až tu becherovku v hospodě kousek od Národní.
Možná bych si také mohla vzpomenout, jak vypadala identifikace příslušníka na policii o několik týdnů později. Ale to si nechám na další článek...
17. listopad je skutečně svátek studentů. Těch z roku 1939 a těch z roku 1989. Na to by se nemělo zapomínat.
Proto bych v novinách, mezi oslavnými články o jednom prezidentovi a zábavnými úvahami dalších dvou, mezi vzpomínkami na Chartu, disent, Dubčeka a další zasloužilé, ráda viděla právě Bojarův seznam zmlácených studentů.
Abych třeba nezačala mít pocit, že se mi to všechno jen zdálo...
PS: Budeme slavit 17. listopad. Projdeme se po nábřeží a zapálíme s dětmi svíčku v průjezdu¨u Mikulandské. Ta demonstrace byla skutečná, stejně jako byla skutečná víra většiny z nás, že se kácí něco opravdu špatného a zlého. Dodnes ji vnímám jako naplněnou příležitost - byla povolená, proto se sešlo tolik lidí. Nic víc, nic míň.
A pokud nejsme spokojeni s tím, co se tady dnes děje, začněme u sebe, respektve u práce, která se nás týká. Dopisy a výzvy prezidentovi a vládě, patetické fráze a mnohomluvná gesta - to se opakuje téměř při každém výročí studentského svátku. Bubliny, které se většinou rozplynou.
V roce 1939 a 1989 měli studenti proti sobě skutečnou totalitu. V prvním případě silnou a akční. V druhém případě unavenou a skomírající. Nebýt perestrojky a Gorbačovovy slavné věty: "Eto vaše dělo," možná by žádný 17. listopad nebyl. Nebo by na nás místo obušků vzali kulomety. A nebyla by Letná ani Václaváky, protože v ulicích by harašily tanky a nad Prahou létala vojenská letadla.
Pěkný 17. listopad přeji.
PS 2: právě mi na FB ze Strážnice napsal ještě spolužák z oboru, Michal Škopík:
"Veru, já tam byl, ale obuchem jsem nedostal. V Mikulandske nějakou tu skupinu nervózni příslušníci pustili, než padla klec. Je mi doteď záhadou, proč lidi postupně nepouštěli... Jejich idiocie tak nakonec přinesla kromě bolesti i něco dobrého. Neplánovaně.
A ten pocit: konečně se to hnulo. Tohle už neokecají. ONI. A pak najednou potkávaní těch, jejichž úhel pohledu byl ovlivněn obušky a násilím. Do prkna, úplně ten den zase vidím...
PS 3 - Zpráva v mailu:
Byli jsem tam tenkrát s kamarády z "peďárny" taky od Albertova až do konce. Mimo jiné nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsme se po dlouhé době stání, zpívaní, a volání hesel otočili a za námi místo původního desetitisícového davu bylo už jen pár řad a za nimi obrněné transportéry, které celý prostor stlačovaly....
Taky jsem běžel uličkou s červenými barety, schytal jich pár přes hlavu a záda, taky jsem stál před antonem, nevěda, co se mnou dál bude, taky nakonec našel spásu v Mikulandské... Ondřej Kutnar
Ještě jsem na někoho zapomněla?
Související články:
Všechno nejlepší k svátku - NEVERMORE! (zobr)
Znaky totality (zobr)
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Veronika Valíková Šubová
Markétka letí
Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.
Veronika Valíková Šubová
Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla
Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.
Veronika Valíková Šubová
Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!
Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...
Veronika Valíková Šubová
Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity
Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.
Veronika Valíková Šubová
Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)
V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.
Veronika Valíková Šubová
O neobyčejné češtinářce a sbormistryni - Lenka Dohnalová (Mlynářová) z Olomouce
Loni jsem chtěla popřát Lence ke kulatinám, ale okolnosti mi to nedopřály. Proto letos stojím v koutě s gratulací. Lenka je češtinářka i hudebnice - a obojí dělá s láskou. Snad proto spolu můžeme mluvit o mnohém bez obav.
Veronika Valíková Šubová
Manželství s Turkem
"Víš, že si bereš Turka?" zeptal se mě před osmi lety, v předvečer naší svatby, nejlepší kamarád mého muže. Vytřeštila jsem na něj oči a přemýšlela, zda se Kapitán tajně nemodlí k Alláhovi, když se bereme v katolickém kostele.
Veronika Valíková Šubová
Divoká noc
Moje dobrá přítelkyně na blogu sdílela nezapomenutelný zážitek – noc se mnou ve své posteli. Musím reagovat a upravit jistá tvrzení, která se mě malinko dotkla. Na čtenáři pak je, aby si vybral tu pro něj přijatelnější verzi.
Veronika Valíková Šubová
Ty-já-tr, Chlapec v pruhovaném pyžamu a 15. březen
Radku Tesárkovou znám čtyřicet let, zakládaly jsme spolu dva divadelní soubory. 14. 3., v předvečer 85. výročí vpádu nacistů do naší země, jsem konečně dorazila na oceňované představení, které vzniklo na motivy románu J. Boyna.
Veronika Valíková Šubová
Třicet let let od smrti Karla Kryla
Včera mi vyšel delší článek o Karlu Krylovi v MF Dnes, visí na idnes Premium. Ale hodně se toho do něj nevešlo, proto přidávám pár střípků do mozaiky. KK byl určitě písničkář a básník, který nejvíc ovlivnil moje dospívání.
Veronika Valíková Šubová
Vyprávěnky Mirky Pantlíkové
Už loni mi přišla poštou útlá knížka vzpomínek a krátkých příběhů především ze Slovácka. Teď jsem konečně měla čas sednout k Vyprávěnkám z kraje, který dobře znám i díky svému Čaroději. A pozvu vás na krátkou procházku.
Veronika Valíková Šubová
Čas návratů
V sobotu proběhl koncert, který se odkazoval ke Koncertu pro všechny slušný lidi z 3. 12. 1989. A mně došlo, čím se naše generace lišila od té dnešní. Naši hrdinové byli básníci a spisovatelé, nikoli politici a generálové.
Veronika Valíková Šubová
Genderová identita a nová traumata
O ideologiích genderu a četnosti pohlaví přemýšlím dlouho, však už mě několik lidí označilo za chlapa, což kdysi rozesmálo mého lékaře, hýčkaného gynekologa. Ale s operativními změnami pohlaví u náctiletých se nesmířím nikdy.
Veronika Valíková Šubová
O písničkářích a básnících
Je písničkář také básník? Oba píšou verše. Ty básníkovy čteme v knihách, recitujeme, různí šílenci chtějí, abychom je rozebírali, a hudebníci je zpívají. Písničkář si své verše zpívá sám, někdy zpívá i verše jiných básníků.
Veronika Valíková Šubová
Jak mi pan Básník (Jaromír Nohavica) pokřtil v Obecním domě rok a půl staré batole
Odkládali jsme ten křest kvůli různým okolnostem. Ale 23. 1. 2024 mi můj pan Básník v Obecním domě konečně pokřtil poslední výtvor. Lepší pozdě než nikdy. Pořád jsem měla pocit, že něco není dokončené.
Veronika Valíková Šubová
Ruskou hlásnou troubou můžeš být už zítra třeba i ty
Ve vyhrocené diskusi o válce a míru přirovnala Alena Schillerová Markétu Pekarovou Adamovou k Marje Zacharovové, mluvčí ruského ministra zahraničí. A premiér Fiala žádá omluvu.
Veronika Valíková Šubová
Veřejnost má právo znát fakta o zásahu na FF UK i motivech pachatele
Hlavně si od nikoho nenechte namluvit, že nám ohled na oběti střelce z Palachova náměstí brání zjišťovat si informace a chtít po policii i politicích, aby byl případ co nejdříve objasněn a veřejnost dostatečně informována.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 459
- Celková karma 27,04
- Průměrná čtenost 1715x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky