To jsou paradoxy aneb maturita VH

Nemoc mi umožnila vrátit se na chvilku  k dlouhému textu o českém školství. Snad to jednou bude román. A protože začínají maturity, vkládám jeden aktuální úryvek - snad vás pobaví.

„Vlítla jsi po prázdninách do třídy a začala učit úplně jinak! Měl jsem pocit, že ti přeskočilo, Terezo,“ stěžuje si Josef.

Zase sedíme na maturitním večírku. S Josefem, Danielem, Bárou, Alžbětkou a Margaretkou. Vzpomínáme na uplynulý rok. Zřejmě mi moje oktavánské běsnění nikdy nezapomenou.

 „Vždycky jsme si s tebou o knížkách povídali, rozebírali motivace postav, jejich vývoj a propojení s naším životem. A najednou jsi po nás chtěla rozbory básní,“ vyčítá mi Alžbětka plačtivě. „Fakt jsme ti přestávali rozumět. Navíc všechny ty divný slova, který jsi do nás hustila… anafora, epifora, epizeuxis…   

 „Občas se mi zdálo, že mluvíš sprostě,“ glosuje Alžbětčiny výtky Bára.

 „A taky bylo hrozný, jak jsi pořád řikala: „Nepřemejšlejte o těch odpovědích, zaškrtněte to, co zaškrtne většina,“ usmívá se Margaretka

 Snažím se hájit. Asi zbytečně. 

 „Musela jsem to do vás natlouct.“ 

„Každopádně díky"  culí se Daniel. "Kdybys do nás nezačala mlátit kladivem, nikdo z nás si neuvědomil, jak můžou bejt ty otázky zrádný.“

Nejhorší známka z testů byla v jejich třídě dvojka. Dokonce i slohy, opravované centrálním sborem mloků podle subjektivních a ideologických kritérií, zvládli jen s třemi trojkami.

Jednu z nich dostala Margaretka. Za skvělý fejeton o komunikaci, ve kterém nebyla jediná gramatická chyba. Fejeton napsala jako absurdní minidrama, v němž je samotný Václav Havel zkoušen z rozboru vlastní hry podle nových pravidel státní maturity.

Zralý maturant ovšem není schopen pochopit, co po něm zkoušející vlastně chtějí. Nerozumí odborným termínům ani otázkám, které ho mají dovést k oficiálnímu výkladu jeho notoricky známé frašky.

 Maturita skončí nevyhnutelným karambolem.

„To jsou paradoxy,“ stěžuje si v závěrečném monologu český velikán zdrceně do televizních kamer. „Nebyl jsem schopen správně popsat časoprostor ani uvést hlavní téma díla. Ani kompoziční stavbu jsem nějak nevystihl podle představ komise… a zapomněl jsem na nějaké důležité motivy ve výňatku. Také přiznávám, že mě nikdy nenapadlo, jak složité jazykové prostředky používám a jak zvláštní je můj autorský vztah k postavám… skoro jako bych je nebral příliš vážně, že…“

„Jak se budete připravovat na podzimní termín, pane prezidente?“

„Velmi intenzivně. Podrobím hru analýze, rozkryji všechny skryté významy, žlutě si označím a dešifruji všechna obrazná pojmenování a vyvaruji se vlastních interpretací. Pak to snad udělám…eh, co myslíte? Ačkoli samozřejmě zvažuji nějaké doučování. Zejména na ty jazykové prostředky…“

I s trojkou ze slohu se Margaretka dostala na žurnalistiku.

To jsou paradoxy ...