Kvalita českého školství překvapivě závisí na kvalitě... učitelů!

Média jsou zaplavena rozbory českého školství. Neustále se dozvídám, proč je špatné, zaostalé, proč studenti nezvládají tu či onu gramotnost, jaké další projekty a zkoušky chystá MŠMT, Cermat či Sdružení pro lepší dovednosti XY.. 

Všimněte si toho. Českému školství rozumí všichni: ministryně (která na dotaz, jak se maturuje z ČJL, odpoví velmi vágně, ale dovolí CERMATU utáhnout šrouby státní maturity z tohoto předmětu za neúnosnou mez), poslanci a senátoři, novináři, odborníci na vzdělání, politici všeho druhu a občas ještě ředitelé. To jsou zhruba živočišné druhy, zvané do televizních debat, ke kulatým stolům, na diskusní fóra všech kategorií...

Kdy naposledy jste v nějaké takové debatě viděli obyčejného učitele nebo učitelku? 

Je to stejné jako s porodnicí. Můžete si vybrat to nejluxusnější a nejznámější pracoviště v republice, v němž rodí celebrity a manželky celebrit, ale pokud přijedete v noci na porodní sál, odrodí vás doktor, který má zrovna službu - a může to být třeba čerstvý absolvent lékařské fakulty nebo mladá lékařka po mateřské dovolené. Oba mohou být velmi šikovní a fundovaní, ale také nemusí. Nebo můžete narazit na protivného divouse, jehož přístup vás vyděsí a poznamená na celý život. I ve známé a slavné porodnici. 

Vždycky je to o lidech.

Dáte-li své dítě na prestižní výběrové gymnázium, nepočítejte s tím, že vždy narazíte na učitele/učitelku, zaujatého svým předmětem a připraveného se za své studenty prát a současně je tlačit k dobrým výsledkům. Takových lidí bude ve školství ubývat. Příčinou nejsou peníze.

Příčinou je nezájem,  ba téměř pohrdání, jemuž jsou učitelé vystaveni.

Nedávno jsem jednoho starého muže, jenž je považován téměř za proroka a o školství hodně hovoří i píše, prosila o zprostředkování schůzky s jiným mužem - mimo jiné i kvůli podobě státních maturit z ČJL, o nichž jsem hodlala podrobněji referovat. Člověk má své boje vzdávat, až když není zbytí.

"On se přece nemůže bavit s každou učitelkou," odbyl mě mravný prorok nerudně.

Tehdy jsem konečně pochopila, že když jsem se po roce 1989 rozhodla pro učení a nikoli pro novinařinu, dala jsem se tou pomyslnou cestou plnou trní a bodláčí. 

Jsem jenom učitelka.

Možná, až učitelka nebudu a přicvaknu si za jméno přídomky: spisovatelka, blogerka, námořnice a novinářka na volné noze, bude se se mnou nejen prorok bavit vstřícněji.

A pro vás, milí rodiče, mám jedno poctivé ponaučení: kvalitu vzdělání vašeho dítěte zásadně neovlivní projekty, RVP, ŠVP, maturity, granty, kulaté stoly, ministři ani odborníci na školství, ačkoli se vás o tom média snaží neustále přesvědčit.

Vzdělání vašich dětí je v rukou konkrétních učitelů. Kteří by měli být silní, moudří, veselí, stateční, fundovaní, kreativní a sebevědomí. Jen takoví učitelé mohou vaše děti vést ke svobodnému myšlení.

A pokud z nich budou všechny výše jmenované i nejmenované objekty a subjekty i nadále dělat bekající ovce, které jsou dobré na práci, ale nikoli na to, aby směly vyjádřit svůj názor, budou vám děti v budoucnu učit ovce.

Protože učitelé odejdou na lepší místa, kde si jejich práce budou více vážit.

Utečou do hor a do lesů. 

Nebo odplují na moře.