Je Modrá velryba pohrobkem Dostojevského Běsů?

Ruskem prý se šíří internetová hra, která vede mladé lidi i k sebevraždám. Hráči na profil napíšou jistá hesla a dostávají úkoly - posledním je smrt. Cítíte  podobnost s děsivou revoluční buňkou a řadou vynucených smrtí v Běsech?

Existence hry není zcela potvrzena, protože se do struktury zapojilo mnoho policistů a tajných agentů. Ale pokud je Modrá velryba skutečností, funguje tak, že potenciální hráč napíše domluvené heslo na svůj profil a ozvou se mu anonymní admini, kteří ho úkolují až k "výhře", tedy sebevraždě. Používají různé formy nátlaku, od psychologického až k vyděračským praktikám. Hra se prý šíří i kvůli depresím, nízkému sebevědomí a nudě mladých lidí.

Opakuji, nevím, nakolik jsou zprávy o hře pravdivé a potvrzené. Policie má jednoho podezřelého, který je ve vazbě, a mnoho lidí v akci. Ale i kdyby to fungovalo jako fáma, jako jakýsi folklór a strašák, který napomůže cenzuře internetu, je zajímavé podívat se na příběh, který vykazuje jasné analogické rysy s hrůznou internetovou hrou.

Ten příběh naleznete v jednom ze čtyř hvězdných románů F. M. Dostojevského, napůl pamfletu a způli noční můře. Román nese příznačný název - Běsi.

Je zčásti napsaný podle skutečné události a dotýká se děsivého ruského fenoménu 19. století - ateistického nihilismu, okořeněného navíc o revoluční socialistické myšlenky, importované ze západní Evropy. Skupinka velice chytrých, ale naprosto amorálních mladých lidí rozpoutá v malém provinciálním městečku kdesi v Rusku teror, který bere dech všem přeživším...

Hlavou skupinky jsou dvě nejděsivější zrůdy, jaké Dostojevskij stvořil, Petr Verchovenskij, zcela bezskrupulózní manipulátor a tvrdý vymahač úkolů, k nimž se členové skupiny zavázali - v několika případech se jedná o vraždy a sebevraždy. Druhým monstrem je aristokrat Stavrogin - kdo nezná Stavroginovu zpověď, která je z většiny u nás vydaných verzí Běsů vyňata, neví, jak v literatuře funguje čiré, zoufalé zlo. Stavrogin ničí všechny, kdo jsou s ním nějak spojeni, a sám páchá na konci románu sebevraždu, aby se cele přihlásil k temnotě, zatímco Verchovenskij, "koordinátor" té děsivé skupiny, opouští městečko, aby rozséval zlo v dalších částech rodné země.

Podobnost jistě ne náhodná. Vražda Šatova, který  odmítne "hrát" vražednou hru, nucená sebevražda Kirillova, který sebevraždu "slíbí" ale v hrůzné scéně se začne cukat, a vůbec celková atmosféra temného revolučního "kroužku" mi Modrou velrybu připomíná. 

O Dostojevském, mimochodem posedlém mnoha vlastními "běsy", se říká, že byl průkopníkem moderního psychologického románu a jedním z největších vizionářů ruské a světové literatury.

Každopádně dokázal postihnout i předpovědět mnohé podoby zla, které sužovaly 20. století, především zběsilé společenské projekty bez morálky, vyšších principů a Boha, končící totalitami.  

Modrá velryba by ho zřejmě nepřekvapila.

http://zpravy.idnes.cz/rusko-modra-velryba-internet-deti-sebevrazda-rusko-fhm-/zahranicni.aspx?c=A170309_160024_zahranicni_aha