Jsou jednotné přijímačky, státní maturity, inkluze a další novinky cesta do pekel, nebo našemu školství prospívají? Osobně si myslím, že orwellizace českého vzdělávání pokračuje a že tento proces může zastavit pouze zásadní změna.
Začnu inkluzí. Plošnou, byrokratickou inkluzi považuji za nesmysl. Rozumné začlenění handicapovaných dětí za nutnost. Já i můj manžel jsme s vadami zraku "inkluzivně" prošli komunistickým školstvím a snad jsme žádné paní učitelce nevadili. Ale to je jiná pohádka.
Přijímačky jsem nerozebírala a rozebírat nebudu. Máme dost schopných češtinářek, které se toho mohou ujmout. Nicméně vím, že testy výrazně ovlivní hodiny ČJL a matematiky na ZŠ, že učitelé hlavně v devítkách testy s dětmi projdou, protože budou hodnoceni i podle toho, jak děti uspějí.
Jistě, měli jsme přijímačky i za totality. A svoje děti jsem prohnala scio testy, aby se na školy prodraly. Stejně tak dostal syn svou dávku maturitních testů a dcera ji dostane za rok. Právě tak jako studenti. Na boj je třeba se připravit a nepřítele poznat.
Dlouhodobě píšu o státní maturitě, která do středoškolské češtiny zasáhla velmi drasticky. Peru se s tím systémem sedm let, předpovídala jsem na blogu, co provede se školními slohy, s maturitní četbou našich dětí i s učiteli. Prakticky vše se splnilo.
Máme tu neprůhledný kolos, v němž se vyznají pouze proškolení češtináři, řízený na bázi "letadla". Už v prvních letech učitele utahal k smrti svou byrokratickou náročností. Každý rok nám Cermat přitáhne šrouby - po prvním fiasku s centrálním hodnocením slohů vymyslel manuál na ústní zkoušení (25 položek) a sjednocenou školní maturitní četbu, jež spolehlivě protřídila moderní a světovou literaturu a vytvořila základ pro unifikovanou povinnou četbu, kterou povětšinou znáte už z dob komunismu. Pak přidal Cermat literární seznam k DT - starší česká literatura, směry, ismy, S. K. Neumann, světová literatura končí u Eca a Márqueze. A letos zase centrální hodnocení - vaše děti dostanou tabulku s body a nebudou vědět, kde v těch slozích nadělaly chyby. No, tolik jako v roce 2012 jich snad nepropadne...
Co už veřejnost tolik nevnímá, je fakt, že šéfy češtinářských kabinetů se na školách pomalu stávají lidé, kteří s Cermatem spolupracují. Že hledání metafor a metonymií a rozbory básní se mnohdy opět stávají hlavní náplní hodin ČJL (alespoň to tvrdí studenti na různých školách). Že se děti učí nikoli číst a psát krásné a pravdivé texty, ale "naplňovat komunikační situace", "vybírat funkční jazykové prostředky" a pracovat s tropy a figurami.
Maturitní zkouška z rodného jazyka má jistě mít nějakou úroveň.
A také má mít nějaký smysl. A pokud se veřejnost nezačne zajímat, jak vypadá, pokud se novináři, spisovatelé, akademici, doktoři a hlavně rodiče maturantů nezačnou Cermatu ptát, proč se jejich děti učí to, co oni před třiceti lety upřímně nesnášeli, bude ten neprůhledný systém stále neprůhlednější.
Dovolím si doplnit zdejší oblíbenou bloggerku. Změny ve školství nedělají stádo jen z našich dětí.
Dělají stádo z učitelů, rodičů a v konečném důsledku z nás všech.
