Jak jsme vypluli na moře

19. 11. 2017 15:50:59
Letos jsme si naplánovali cestu po jižní Itálii. Ponzu, Ischii, Capri, Amalfi, Agropoli, Liparské strovy, Sicilii – a zpět. Člověk míní, Pánbůh... ale nepředbíhejme, nejdříve jsme zvedli kotvy a pozdravili se s mořem...

Skoro uklizená hlavní kajuta.

Západ slunce nad Ventotene.

A plujeme. (Valíková)

Ponza. (Valíková)

Ponza. (Valíková)

Západ slunce na moři. (Valíková)

Ahoooj, moře!“ volala jsem nadšeně, jakmile jsme vypluli z Fumicina, což je rybářský přístav u Říma, na bočním kanálu slavné Tibery. Každý rok tam minimálně jednu noc přespáváme, před vyplutím či po doplutí - ve Fumicinu jsou dva zvedací mosty, mezi a pod nimiž musí naše plachetnice proplout, aby se dostala na moře či do Paolovy loděnice.

Paolova loděnice vlastně není loděnice, ale bohémská opravna starých lodí. Její majitel miluje svobodu, staré lodě, pivo a svůj bazén, který je k dispozici všem, kteří na jeho pozemku nocují či ošetřují své letité koráby. Každý rok tam minimálně čtyři dny drbu, lakuju a odplísňuju naši Mořskou pannu – jsem přitom nepříjemná, nesnesitelná, mokrá, polakovaná a pokaždé se strašlivě těším na moře.

Náš soused a zimní opatrovník Mořské panny se jmenuje Zbyšek. Je to starý polský inženýr, pracoval v loděnicích v Gdaňsku, Hamburku i v Itálii. V důchodu se usadil u Paola a staví tu už patnáct let velikou železnou loď, na niž snáší knihy a drobné předměty ze všech okolních bazarů a bleších trhů. Ve volných chvílích přemýšlí. O politice, náboženství, historii. Rád se o své myšlenky dělí, rád také pomáhá každému, kdo se u Paola dostane do nesnází. Jednou, až svou loď dostaví, vypluje na moře. Už předem ji vybavil dvěma špunty. Až prý ho ta dlouhá plavba přestane bavit, prostě je jen vytáhne...

Ale zatím se k tomu zjevně nechystá. Radostně brousí, pájí, šroubuje a montuje, a když v červnu přijedu tlustá, vrčí a stíhá mě ošklivými pohledy. Když se pak v srpnu vracím pěknější, je s ním zase rozumná řeč. Tak ty špunty snad ještě chvíli nebudou potřeba.

Na moře jsme letos vypluli v úterý 19. července. Večer předtím dorazila Týna a doplnila naši posádku, která kromě mě a Kapitána čítala ještě jednoho Kapitánova mladšího kamaráda, říkejme mu Janek. Most ve Fumicinu se překvapivě zvedl, poslední noc na pevnině jsme strávili vyvázaní na kraji kanálu a ráno vyrazili do šedomodrých vln, jichž se Mořská panna nemohla dočkat.

Ponzu už jsme s Týnou znaly. Sem mě vzal Kapitán před dvěma lety, aby mě sbalil (že se bude za čtyři měsíce ženit samozřejmě netušil). Pontinské souostroví se skládá z několika ostrovů, Ponza je největší a nejobydlenější, najdete tu krásný přístav, několik malebných vesnic a naši Hrnečkovou zátoku. Tu mám nejraději.

Z Ponzy jsme vyrazili na Ischii, díky bouřlivému počasí jsme si tam kotvení trochu prodloužili. Krásný ostrov, mohla bych tam klidně trávit dovolené... Zvláště v Porto Angelo, což je asi sedmikilometrová pláž s přístavem na jihu ostrova, kde do moře vytékají sirné prameny a voda je opravdu sametová.

Capri naproti tomu je malé a brzy by tam u mě propukla klaustrofobie. Kde se tam lidé chodí koupat do moře? Malé plážičky na molech, houfy lodí, skály a deset euro za drink. Proběhly jsme s Týnou ten kus skály tyčící z moře a vrátily se ke Kapitánovi, který na lodi spokojeně spal. Tenhle ostrov a tohle město už viděl mnohokrát.

Další zastávka nás čekala u Salerna. Tam jsme také vylodili Janka a vydaly se s Týnou do Pompejí, kam měla dorazit další posádka - Jáchym a Jolanka.

Střídání posádky proběhlo vcelku hladce. Pravda, zapomněla jsem, jak se jmenuje městečko, u něhož Mořská panna kotví, i číslo autobusu, který tam jede, ale to byl drobný detail, který nová posádka zvládla s úsměvem. Nijak ji nerozhodila desetikilometrová túra s bagáží po horkém dni v Pompejích, noční mejdan na pláži s pěti cizími Italy ani dlouhá noční plavba na plně naloženém gumovém člunu. Jen Kapitán vrčel, že mě příště zabije, jestli budu ignorovat mapu, a Chum trousil cosi o ignorantech, kteří si ani neumí zapnout v telefonu GPS.

Mno, o dva dny později budou mít oba jiné starosti.

Ráno jsme spokojeně vypluli k Agropoli na jihu Salernského zálivu. Tam jsme se chystali vyprat, nakoupit a vyrazit na dlouhou plavbu k Liparským ostrovům.

Člověk míní, Pánbůh... Příště vám povím, jak to dopadlo.

Jak jsme ztroskotali.

Autor: Veronika Valíková Šubová | neděle 19.11.2017 15:50 | karma článku: 15.64 | přečteno: 544x

Další články blogera

Veronika Valíková Šubová

Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla

Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.

27.3.2024 v 12:19 | Karma článku: 16.38 | Přečteno: 395 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!

Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...

26.3.2024 v 17:21 | Karma článku: 34.49 | Přečteno: 887 |

Veronika Valíková Šubová

Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity

Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.

21.3.2024 v 18:43 | Karma článku: 27.78 | Přečteno: 929 |

Veronika Valíková Šubová

Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)

V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.

20.3.2024 v 12:29 | Karma článku: 41.98 | Přečteno: 2166 |

Další články z rubriky Hobby

Táňa Lišková

Kočkou může každá být... :)

Každá žena může být kočka :) stačí pro to jenom občas trochu udělat. Kdo chce - hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Souhlasíte?

18.3.2024 v 15:40 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 383 | Diskuse

Petr Lukáš

Ucháč obrovský, jedlá jarní houba, i když trochu s výstrahou

Momentálně to vypadá, že rostou jarní druhy hub, tak jsem se byl podívat na jedno místo, kde rostou kačenky české. Kromě kačenek potěšil i tento ucháč.

17.3.2024 v 14:19 | Karma článku: 5.70 | Přečteno: 123 | Diskuse

Rudolf Pekař

Zhubni!

V dnešním záplavě informací o různých dietách a způsobech, jak zhubnout a vést zdravější životní styl, je snadné se ztratit. Jsem jedním z těch, kteří se dlouhou dobu snažili najít správnou cestu k zdravějšímu životu.

15.3.2024 v 16:45 | Karma článku: 5.40 | Přečteno: 187 | Diskuse

Petr Lukáš

hlíva hnízdovitá, pěkná nejedlá a smradlavá

V podzimních a zimních měsících se můžeme setkat s touto barevnou hlívou, která je ale bohužel nejedlá.

7.3.2024 v 14:03 | Karma článku: 4.38 | Přečteno: 81 | Diskuse

Táňa Lišková

Lehni si a jdi už spát!

Víš, co se ti může stát? Aneb taky Vám do noci šrotují hlavou myšlenky a někdy máte pocit, že by den měl mít 40 hodin? Nejste v tom sami! Ještě že mám kočku, která mě hlídá... :)

6.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 278 | Diskuse
Počet článků 461 Celková karma 28.29 Průměrná čtenost 1667

Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...