Jak jsme ztroskotali
V Agropoli na jihu Salernského zálivu jsme prožili krásný pracovní den. Kotvili jsme uprostřed zátoky u starého přístavu, cesta na gumovém člunu z lodi na pevninu trvala jen několik minut. Původně jsme chtěli nocovat v maríně, ale ta byla beznadějně obsazená. Nakonec nám nechyběla – sprchy i místnost s pračkou byly volně k mání.
Večer byla loď ověšená mokrým prádlem a naložená jak formanský vůz: čtyři melouny, obří zásoba vody, zeleniny, nudlí, rýže a luštěnin (nic jiného Kapitán na lodi nevaří). Chtěli jsme se ráno odpíchnout od pevniny a zamířit na Liparské ostrovy. Plavba tam nám měla trvat asi čtyřicet hodin.
Večerní procházku po Agropoli jsme s Kapitánem neprotahovali, nebylo mi dobře (měsíční indispozice nebo jak se tomu říká v literatuře, na lodi si ji fakt užívám). Celou noc jsem kňučela a snažila přesvědčit Kapitána a i posádku, která dorazila pozdě v noci z flámu, že je mi zle, že se něco zvrtne, že bychom dalekou plavbu měli odložit nebo zrušit.
Jak bych hrách na sklo házela.
„Maminko, zalez si do kajuty, nevystrkuj nos, my to zvládnem,“ pravil Chum sebevědomě. Loni s námi přece přeplul z Říma na Sardinii, vyhnul se několika skaliskům a přístavním zdem, pomohl utopit jednu kotvu a stal se Námořníkem. Navíc u něj bude sedět i mnohem zkušenější Týna, proč tedy tak vyvádím.
Zalezla jsem do kajuty i se svými temnými předtuchami a otevřela rozečteného Pamuka…
Vyplouvali jsme po obědě. Slunce pražilo, Chum, Týna a Jolanka na palubě vesele brebentili a Kapitán vyprávěl námořnické historky. Tradiční mořská pohoda. Zdřímla jsem … a pak zaslechla cosi o raccích.
„Budeme se loučit s pevninou, Terezo, pojď se taky podívat ven…“
Chtěla jsem Kapitána poslat k čertu a spát dál, ale pak jsem se opatrně vyhrabala na palubu. Zprava jsme obeplouvali malý ostrůvek s pohádkovým bílým majákem – celý byl pokrytý racky. Posádka včetně Chuma u kormidla nadšeně pozorovala ten barvotiskový kýč.
Většinou v takových chvílích sedím u GPS, hlídám hloubku, kameny a ječím, ať se kormidelník drží co nejdál od pevniny a všech myslitelných překážek, zatímco na mě všichni dělají takové to: „Ccc, už se uklidni a nevyšiluj!“ Obvykle přitom ještě hulákám na posádku, ať sleduje šutry před přídí, a pištím, že jsem jezdila divokou vodu a vím, co udělá s lodí jeden blbý balvan...
Když to Mořská panna naprala bortem do šutru, bylo nám hned jasné, že jsme v průšvihu. Chum zařval něco omluvného a začal loď stáčet na moře. Další otřes způsobil drhnoucí kýl. Loď poposkočila, zahrkala, utrousila něco neslušného a zaklesla se plnou vahou přídě mezi dva obrovské podvodní balvany. Nemohla dopředu, napravo ani nalevo. Byli jsme v pasti. A bylo to opravdu zlé.
„Plachta, motor, kotva,“ velel Kapitán. Posádka s hrůzou v očích plnila jeho příkazy. Já jsem prodýchávala hysterák. Budoucí vývoj mi byl o něco jasnější.
Pak se na moři před námi se objevila další plachetnice. Právě zapadalo slunce.
„Chume, plavej k nim, ať zavolají pomoc,“ houkla jsem na syna. Ten bez zaváhání skočil do vln a vydal se k neznámé lodi. Už za pár minut jsem si nadávala… Co když nedoplave? Co když ho už neuvidím…?
„Chum je na palubě!“ hlásila Týna. Neznámá plachetnice nás obeplula a mířila k pevnině. Kapitána napadlo, abychom k ní s Jolankou vyrazily na gumovém člunu.
„Mohli by nás uvázat na lano a vytáhnout!“
Ve vlnách jsme se vydaly na strašidelnou pouť k pusté pevnině. Zbytečně. Plachetnice se začala vzdalovat i s mým synem a na moře sedla noc.
„Chceš na břeh, nebo na loď“ ptala jsem se pološíleně téměř šílené Jolanky.
„Na loď! Máš tam dceru.“ zasípala Jolanka.
Týna si z nás vedla nejlépe. Snad vůbec neměla strach. Plnila Kapitánovy příkazy jako nejzkušenější mořský důstojník.
Loď vibrovala mezi dvěma kameny. Z obou stran se ozývaly rány, které mi rvaly uši i srdce.
„Co jsme ti to udělali, Panenko naše! Máme tě tak rádi a provedeme ti tak strašnou věc…“
Další rána. Škrtli jsme lodním šroubem o balvan.
"Asi je v háji převodovka," zasípal Kapitán.
Vrazil do ruky kormidlo. Šprajcovalo se o šutr, drželo loď ještě alespoň trochu v lajně. Tlak byl obrovský. A pak najednou…
Křuch. V ruce mi zůstala ulomená kormidelní tyč!
Přišla chvíle čistého, nefalšovaného zoufalství.
A Mořská panna dál tančila na vlnách ještě zběsilejší tanec mezi dvěma šutry, jejichž bušení bylo čím dál naléhavější…
Pokračování příště
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Veronika Valíková Šubová
Markétka letí
Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.
Veronika Valíková Šubová
Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla
Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.
Veronika Valíková Šubová
Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!
Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...
Veronika Valíková Šubová
Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity
Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.
Veronika Valíková Šubová
Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)
V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.
Veronika Valíková Šubová
O neobyčejné češtinářce a sbormistryni - Lenka Dohnalová (Mlynářová) z Olomouce
Loni jsem chtěla popřát Lence ke kulatinám, ale okolnosti mi to nedopřály. Proto letos stojím v koutě s gratulací. Lenka je češtinářka i hudebnice - a obojí dělá s láskou. Snad proto spolu můžeme mluvit o mnohém bez obav.
Veronika Valíková Šubová
Manželství s Turkem
"Víš, že si bereš Turka?" zeptal se mě před osmi lety, v předvečer naší svatby, nejlepší kamarád mého muže. Vytřeštila jsem na něj oči a přemýšlela, zda se Kapitán tajně nemodlí k Alláhovi, když se bereme v katolickém kostele.
Veronika Valíková Šubová
Divoká noc
Moje dobrá přítelkyně na blogu sdílela nezapomenutelný zážitek – noc se mnou ve své posteli. Musím reagovat a upravit jistá tvrzení, která se mě malinko dotkla. Na čtenáři pak je, aby si vybral tu pro něj přijatelnější verzi.
Veronika Valíková Šubová
Ty-já-tr, Chlapec v pruhovaném pyžamu a 15. březen
Radku Tesárkovou znám čtyřicet let, zakládaly jsme spolu dva divadelní soubory. 14. 3., v předvečer 85. výročí vpádu nacistů do naší země, jsem konečně dorazila na oceňované představení, které vzniklo na motivy románu J. Boyna.
Veronika Valíková Šubová
Třicet let let od smrti Karla Kryla
Včera mi vyšel delší článek o Karlu Krylovi v MF Dnes, visí na idnes Premium. Ale hodně se toho do něj nevešlo, proto přidávám pár střípků do mozaiky. KK byl určitě písničkář a básník, který nejvíc ovlivnil moje dospívání.
Veronika Valíková Šubová
Vyprávěnky Mirky Pantlíkové
Už loni mi přišla poštou útlá knížka vzpomínek a krátkých příběhů především ze Slovácka. Teď jsem konečně měla čas sednout k Vyprávěnkám z kraje, který dobře znám i díky svému Čaroději. A pozvu vás na krátkou procházku.
Veronika Valíková Šubová
Čas návratů
V sobotu proběhl koncert, který se odkazoval ke Koncertu pro všechny slušný lidi z 3. 12. 1989. A mně došlo, čím se naše generace lišila od té dnešní. Naši hrdinové byli básníci a spisovatelé, nikoli politici a generálové.
Veronika Valíková Šubová
Genderová identita a nová traumata
O ideologiích genderu a četnosti pohlaví přemýšlím dlouho, však už mě několik lidí označilo za chlapa, což kdysi rozesmálo mého lékaře, hýčkaného gynekologa. Ale s operativními změnami pohlaví u náctiletých se nesmířím nikdy.
Veronika Valíková Šubová
O písničkářích a básnících
Je písničkář také básník? Oba píšou verše. Ty básníkovy čteme v knihách, recitujeme, různí šílenci chtějí, abychom je rozebírali, a hudebníci je zpívají. Písničkář si své verše zpívá sám, někdy zpívá i verše jiných básníků.
Veronika Valíková Šubová
Jak mi pan Básník (Jaromír Nohavica) pokřtil v Obecním domě rok a půl staré batole
Odkládali jsme ten křest kvůli různým okolnostem. Ale 23. 1. 2024 mi můj pan Básník v Obecním domě konečně pokřtil poslední výtvor. Lepší pozdě než nikdy. Pořád jsem měla pocit, že něco není dokončené.
Veronika Valíková Šubová
Ruskou hlásnou troubou můžeš být už zítra třeba i ty
Ve vyhrocené diskusi o válce a míru přirovnala Alena Schillerová Markétu Pekarovou Adamovou k Marje Zacharovové, mluvčí ruského ministra zahraničí. A premiér Fiala žádá omluvu.
Veronika Valíková Šubová
Veřejnost má právo znát fakta o zásahu na FF UK i motivech pachatele
Hlavně si od nikoho nenechte namluvit, že nám ohled na oběti střelce z Palachova náměstí brání zjišťovat si informace a chtít po policii i politicích, aby byl případ co nejdříve objasněn a veřejnost dostatečně informována.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 459
- Celková karma 27,05
- Průměrná čtenost 1715x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky