Jak jsme ztroskotali II
Když přijde námořník o kormidlo, ztratí jakoukoli možnost ovládat loď. Za normálních okolností ho samozřejmě může spravit – ale my jsme měli k normálu daleko. Loď se zmítala mezi šutry, které do ní zběsile bušily a hrozily, že ji protrhnou, můj syn odplaval na jakousi jachtu, která odplula i s ním, Jolanka i já jsme se nacházely na pokraji šílenství a Týna na tom byla jen o málo lépe. I Kapitán vzdal poslední pokusy o vyproštění Mořské panny z kamenné pasti.
Čekali jsme na vysvobození.
Někdy v půl jedenácté se v temnotě před námi objevila loď. Potom protrhl ticho přibližující se zvuk motoru. A za chvíli už na levoboku bzučel plochý skútr a muž na něm křičel italsky a anglicky, že si má za něj sednout jedna osoba.
Jolanka popadla cennosti a naskočila na záchranné plavidlo jen s malou taškou, my s Týnou jsme začaly horečně schraňovat to nejcennejší. Do velkého igelitového pytle zahučel počítač, čtečka, mobil, pár kousků oblečení a spacák. Možná se se svými věcmi tady dole už nikdy neshledám, napadlo mě, když jsem opouštěla kajutu. A možná už se nikdy neshledám s Mořskou pannou…
Po Jolance opustila loď Týna, potom i já. Zůstal na ní jenom Kapitán.
Když jsem se vyhrabala na záchrannou loď a uviděla Jolanku i obě své děti, vážně se mi ulevilo. Současně ve mně vybublal strašlivý vztek.
„Vůbec se ke mně nepřibližujte!“ zasyčela jsem na Týnu, která se mě pokoušela obejmout. „Vůbec mi vy dva nechoďte na oči! Jestli Kapitán o tu loď přijde, budete si to hezky dlouho pamatovat!“
Pak jsem zalezla do spacáku a čekala na svého manžela. Skútr se neobjevoval.
„Mami, máš něco jít říct Kapitánovi. Odmítá opustit loď. Prý na ní zůstane do rána,“ vytáhl mě Chum ze spacáku. Vrhla jsem se k lodní vysílačce a na vyzvání začala na Kapitána pištět, ať okamžitě nasedne, že on je důležitější než loď, a i když ji mám ráda, jeho mám raději, ať okamžitě přestane blbnout a nechá se zachránit, jinak že ho zabiju a už s ním nikdy nepopluju na moře …
„Czechoitaliano,“ culili se na mě záchranáři. Pak mi vysvětlili, že na záchranu lodi nemají vybavení ani vhodnou loď, že ji vytáhnou ráno a přivezou do přístavu.
To už připlul skútr a z něho se vyhrabal mokrý Kapitán, v ruce mou tašku s nejlepším oblečením. Když nasedal, uklouzla mu noha. Naštěstí jsem jeho peněženku s kartami vzala s sebou do pytle.
Pak jsme pluli do neznámého přístavu a jeli do hotelu – čekala nás noc v luxusu. Prokřičela jsem ji hrůzou. A když jsem druhý den šla vybírat peníze na zaplacení, nebyla jsem schopná vybavit si PIN, který používám patnáct let.
Muži měli ráno plout pro Mořskou pannu. Když však dorazili do přístavu, právě ji záchranná loď přivážela – Panenka plula rovně, nepotápěla se, nepřeklápěla na stranu. Kapitán se rozzářil. Mořská panna, kterou vlastníma rukama postavil, tu hrůzu přežila!
„Však je to taky pořádná dřevěná loď. Žádná laminátka,“ spokojeně bručel pod krátké fousy. „Tak, nasnídat, vyklidit hotel a do práce!“
San Marco po ztroskotání |
Městečko, u něhož jsme ztroskotali, se jmenuje San Marco. Týden jsme tu bydleli na velikém oploceném betonovém molu, hned vedle pumpy. Měli jsme veškerý luxus – tekoucí vodu, prostor na vysušení mokrých hadrů i matrací, jeřáb na vytažení lodi a velmi vlídnou guardu costieru. Místní obyvatelé nám nepokrytě fandili. A hned vedle mola se na nás smála pláž s čistým mořem, do něhož jsme padali únavou.
Týna a Chum se proměnili v přístavní dělníky. Zalepili čtyři díry, rozebrali kus motoru, baterie i převodovku a celé to pod Kapitánovým velením zase poskládali. V lodi bylo tak pětašedesát stupňů. My s Jolankou jsme naše úderníky zásobovaly a plnily Kapitánova nepochopitelná přání – sežeňte fén, pořádný drát, doneste odněkud kus roury a nechte ji opilovat...
Ze tří povolených dní se nakonec vyklubalo šest pracovních. Málokdo z místních ještě věřil, že loď dostaneme zpátky na moře, přesto nás noví přátelé z přístavu (Jolanka s Týnou a Chumem samozřejmě neseděli v noci u lodi a spřátelili se s polovinou městečka) neustále povzbuzovali.
A potom přišel den, kdy Kapitán zavelel: „Odplouváme!“
Rozloučili jsme se dětmi i Jolankou, kteří odjížděli na letadlo do Říma, naskočili do lodi, odvázali ji, já zasedla ke kormidlu a Kapitán nastartoval motor…
Mořská panna zakašlala, zahudrala, odplivla si a pomalu se vydala na cestu z přístavu.
Zase jsme byli na moři!
San Marco před ztroskotáním a po něm |
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Veronika Valíková Šubová
Markétka letí
Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.
Veronika Valíková Šubová
Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla
Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.
Veronika Valíková Šubová
Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!
Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...
Veronika Valíková Šubová
Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity
Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.
Veronika Valíková Šubová
Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)
V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.
Veronika Valíková Šubová
O neobyčejné češtinářce a sbormistryni - Lenka Dohnalová (Mlynářová) z Olomouce
Loni jsem chtěla popřát Lence ke kulatinám, ale okolnosti mi to nedopřály. Proto letos stojím v koutě s gratulací. Lenka je češtinářka i hudebnice - a obojí dělá s láskou. Snad proto spolu můžeme mluvit o mnohém bez obav.
Veronika Valíková Šubová
Manželství s Turkem
"Víš, že si bereš Turka?" zeptal se mě před osmi lety, v předvečer naší svatby, nejlepší kamarád mého muže. Vytřeštila jsem na něj oči a přemýšlela, zda se Kapitán tajně nemodlí k Alláhovi, když se bereme v katolickém kostele.
Veronika Valíková Šubová
Divoká noc
Moje dobrá přítelkyně na blogu sdílela nezapomenutelný zážitek – noc se mnou ve své posteli. Musím reagovat a upravit jistá tvrzení, která se mě malinko dotkla. Na čtenáři pak je, aby si vybral tu pro něj přijatelnější verzi.
Veronika Valíková Šubová
Ty-já-tr, Chlapec v pruhovaném pyžamu a 15. březen
Radku Tesárkovou znám čtyřicet let, zakládaly jsme spolu dva divadelní soubory. 14. 3., v předvečer 85. výročí vpádu nacistů do naší země, jsem konečně dorazila na oceňované představení, které vzniklo na motivy románu J. Boyna.
Veronika Valíková Šubová
Třicet let let od smrti Karla Kryla
Včera mi vyšel delší článek o Karlu Krylovi v MF Dnes, visí na idnes Premium. Ale hodně se toho do něj nevešlo, proto přidávám pár střípků do mozaiky. KK byl určitě písničkář a básník, který nejvíc ovlivnil moje dospívání.
Veronika Valíková Šubová
Vyprávěnky Mirky Pantlíkové
Už loni mi přišla poštou útlá knížka vzpomínek a krátkých příběhů především ze Slovácka. Teď jsem konečně měla čas sednout k Vyprávěnkám z kraje, který dobře znám i díky svému Čaroději. A pozvu vás na krátkou procházku.
Veronika Valíková Šubová
Čas návratů
V sobotu proběhl koncert, který se odkazoval ke Koncertu pro všechny slušný lidi z 3. 12. 1989. A mně došlo, čím se naše generace lišila od té dnešní. Naši hrdinové byli básníci a spisovatelé, nikoli politici a generálové.
Veronika Valíková Šubová
Genderová identita a nová traumata
O ideologiích genderu a četnosti pohlaví přemýšlím dlouho, však už mě několik lidí označilo za chlapa, což kdysi rozesmálo mého lékaře, hýčkaného gynekologa. Ale s operativními změnami pohlaví u náctiletých se nesmířím nikdy.
Veronika Valíková Šubová
O písničkářích a básnících
Je písničkář také básník? Oba píšou verše. Ty básníkovy čteme v knihách, recitujeme, různí šílenci chtějí, abychom je rozebírali, a hudebníci je zpívají. Písničkář si své verše zpívá sám, někdy zpívá i verše jiných básníků.
Veronika Valíková Šubová
Jak mi pan Básník (Jaromír Nohavica) pokřtil v Obecním domě rok a půl staré batole
Odkládali jsme ten křest kvůli různým okolnostem. Ale 23. 1. 2024 mi můj pan Básník v Obecním domě konečně pokřtil poslední výtvor. Lepší pozdě než nikdy. Pořád jsem měla pocit, že něco není dokončené.
Veronika Valíková Šubová
Ruskou hlásnou troubou můžeš být už zítra třeba i ty
Ve vyhrocené diskusi o válce a míru přirovnala Alena Schillerová Markétu Pekarovou Adamovou k Marje Zacharovové, mluvčí ruského ministra zahraničí. A premiér Fiala žádá omluvu.
Veronika Valíková Šubová
Veřejnost má právo znát fakta o zásahu na FF UK i motivech pachatele
Hlavně si od nikoho nenechte namluvit, že nám ohled na oběti střelce z Palachova náměstí brání zjišťovat si informace a chtít po policii i politicích, aby byl případ co nejdříve objasněn a veřejnost dostatečně informována.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 459
- Celková karma 27,05
- Průměrná čtenost 1715x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky