O zdraví a nemoci

Včera  jsem v jednom blogu zachytila větu:" Nemocný člověk nezasluhuje respekt, ale soucit." Toto tvrzení se mě dotklo - od narození vidím pouze na jedno oko a o soucit jsem nikdy zvlášť nestála. O respekt  ano.

Ve starověké Spartě házeli postižené děti ze skály. Hrbaté, slepé, se zdeformovanými končetinami či jinými odchylkami od průměru. Šanci měli pouze "normální jedinci".

Křesťanství přineslo jiný pohled na "nemoc a zdraví". I člověk tělesně nemohoucí, stíhaný mnoha neduhy, může být v jistém slova smyslu zdravý - pokud mu funguje mysl, pokud je hlava propojená se srdcem a to vše střeží s Bohem propojené svědomí. Ostatně i největší Čech, Karel IV., nekypěl v pozdějším věku zdravím a nemáme ho proto za špatného krále a císaře.

Zvláštní kapitolou jsou choroby psychického rázu, které se staly fenoménem moderní doby. Norma je nastavena velice přísně - kdo ji nesplňuje, bývá často ocejchován jako psychicky labilní či nemocný. Obzvlášť komunistická totalita často používala psychiatrii k odstranění nepohodlných. Psychické zdraví je téma obzvlášť citlivé a sporné, neboť  lidé labilnější často podléhají tlaku a nechají se označkovat diagnózou, zatímco jasní psychopati, kteří se pohybují mezi realitou a zřetelnými bludy, nálepce často uniknou. Typickým příkladem jsou oba děsiví diktátoři 20. století, Hitler a Stalin.

Zdraví je dar a veliké štěstí, nikoli odměna za vzorný život. Když jsem ležela v porodnici se svými rizikovými těhotenstvími, chodila mi jedna přítelkyně, která porodila doma asi sedm dětí, radostně vykládat, jak mám věřit svému tělu, odpojit se od hadiček, odjet do domácí postele -  a vše bude OK. Místo aby děkovala za svá zdravá a bezproblémová těhotenství, propadala pyšné domněnce, že jsou její zásluhou. Myslela jsem si své a naučila se věřit Bohu a svému lékaři. A moje tělo se přizpůsobilo.

Chci říct, že za své zdraví máme denně děkovat a dělat pro ně, co je v našich silách. Ale nemáme se jím holedbat. A vyčítat komukoli jakoukoli nemohoucnost, upozorňovat na fyzické či psychické nedostatky druhého  považuji za neslušné a neetické.

Ostatně, člověk s neduhy viditelnými na pohled může být mnohem zdravější než jiný, podléhající tajným běsům, které mnohdy neodhalí ani školení odborníci.

Tolik k tématu zdraví a nemoci. Doufám, že jsem se vyjádřila zřetelně.