Hlavou v záchodové míse
Pravidelné setkávání s fekáliemi jasně dokazuje, že můj život se kýči nemůže podobat ani náznakem.
Začalo to už v mládí. První velká láska v předmaturitním období, krásný inženýr s dlouhým nosem a hlubokým sexy hlasem, kterého jsem potkala na plese strojařů, mě vzal na výlet do rodičovské chaty, zřejmě za účelem odpanění. Čekal nás vykradený dům a veliké hovno uprostřed chlupatého kolberce. O měsíc později se historie opakovala na naší chalupě, jen hovna na každém kroku byla myší a počítala se na tisíce. Žádný kýč, tvrdá realita.
Urvaná splachovadla, ucpané mísy, hovna na podlaze v cizích koupelnách i v naší panelákové kuchyni, když děti nestihly vyvenčit stárnoucí fenu. Zvykla jsem si na věčný mezifekální slalom. Víceméně. Ale když na mě v jedné nejmenované cestovní kanceláři spadla stokilová zaměstnankyně a nacpala mi hlavu do záchodové mísy, kterou jsem v rámci pracovního pohovoru na prázdninové místo pokojské v kempu u moře s velikým odporem drbala, moje trpělivost s fekálními příhodami explodovala.
Jela jsem na ten pohovor přes půl republiky. V kanceláři nejmenované cestovky jsem vyplnila sofistikovaný dotazník (kolik si myslím, že týdně odpracuji hodin, kolik si myslím, že za to dostanu, a proč to vlastně chci dělat, když mám svoje řemeslo). Pak přišla praktická část.
"Víte, já někdy už podle toho, jak si uchazečky rovnají na stole katalog, poznám, jestli z nich budou dobré pokojské," zašveholila šéfová, kterou jsem znala z barevných fotografií v propagačních materiálech. Možná dcera majitele. Nebo nejlepší přítelkyně jeho dcery. Nebo milenka. Nebo mladá manželka.
Následovaly úkoly. Vyskládat nádobí z krabice a nabídnout ho na tácu klientům. Umýt kus umytého okna. Povlíknout deku a polštář. Pak přesun k venkovním záchodkům.
„Vezměte si kabát, prší tam," pravila mladá stokilová asistentka paní šéfové. Venku pršelo, sněžilo i foukalo. Strašidelné jarní počasí.
"Máte pět minut na umytí záchodu," pravila slečna. "Já vám budu bodovat, jak ho myjete a co na to použijete.
Vybyly na mě pánské kabinky. Špinavější a smradlavější. Ani za revoluce na fakultě mě k mytí pánských záchodů nikdo nedonutil.
"Kam mám dát kabát?"
Na pohovor jsem jela za dámu a věšáky v kabinkách nikdo nenavrtal.
"Kam chcete," odbyla mě slečna. Pověsila jsem modrý flaušáček na dveře kabinky, kterou jsem neměla mýt. Okamžitě spadl na mokrou a zašlapanou podlahu. Slečna se významně podívala na hodinky.
Na plastové židli u umyvadla leželo množství chemikálií, které jsem možná někdy zahlédla v drogerii. Vzala jsem namátkou do ruky jednu plastovou lahev a nalila tekutinu do záchodové mísy. Pak jsem si navlékla rukavice, naklonila se nad mísu a začala čistícími ubrousky otírat prkénko.
V tu chvíli na mě slečna spadla.
Zřejmě zadul severák a ona neudržela rovnováhu na kluzké, mazlavé podlaze. Luplo mi v páteři a už jsem rukávy nové mikiny objímala záchodovou mísu.
"Spadla jste na mě," zahuhlala jsem do odpadu.
Slečna nereagovala. Odešla zkontrolovat druhou uchazečku o místo. S heknutím jsem vstala, nalila do hajzlu další chemii a vzala do ruky štětku.
"Můžete mi říct, co děláte?" ozvalo se mi za zády. Lekla jsem se, že na mě zase spadne.
"Meju mísu, " odvětila jsem, stále trochu omámená.
"Tímhle čisticím prostředkem?"
"Tím ji meju i doma. Když ho nezapomenu koupit. Většinou máme jenom jar."
Slečna mi zjevně strhla body za nešikovnost i tupost. Z jejího pohledu čišelo opovržení.
Pak přišla rozcvička s narvanými taškami. Abychom prokázaly fyzickou zdatnost. Záda bolela čím dál více a koleno po operaci menisku odmítalo účast zcela kategoricky.
"To dělat nebudu," pípla jsem nesouhlasně. "Nesmím zatěžovat nohu."
"Tak vám děkujeme za účast," pravila šéfová rozhodně. Zřejmě už viděla záchodkové body. Nebo si všimla, jak neelegantně rovnám na stole nádobí.
V tu chvíli jsem konečně vyvrcholila.
"Jak děkujeme! Spadla na mě vaše asistentka při mytí hajzlu! Hejbla mi zádama, mám od sraček mikinu i kabát! Co s tim jako chcete dělat?"
Po pěti minutách oboustranného řevu jsem zavolala policajty. Šéfová z reklamních fotek mě vykázala mimo areál cestovky. Počkala jsem před branou.
"Vy jste myla záchody v rámci pracovního pohovoru," ptal se muž zákona udiveně. Až tehdy mi začala docházet absurdita celé frašky.
Poslali mě do nemocnice, kde mi lékař napsal zprávu a vstříkl injekci proti bolesti. Zprávu jsem poslušně odnesla na policejní stanici.
"A jste si jistá, že na vás spadla ta slečna?" ptal se mladý vyšetřovatel, kterému jsem diktovala protokol. Asistentka už zjevně vypovídala. Neschopná uchazečka o brigádu se mstí a vymýšlí neuvěřitelné pomluvy…
„Že to nebyly třeba dveře? Jak zadul ten vítr, víte?“
"Nevidím na pravý oko a byla jsem skloněná. Ale že by se mnou dveře plácly o mísu a hnuly mi zádama?" nadhodila jsem vesele. „To by musely bejt hodně živý a měkký dveře. Prostě chci, aby ty mrchy věděly, že není rozumný nechávat lidi v cestovních šatech mejt hajzl a ještě na ně padat! Chci toho tak moc?“
Nevím, jak to vyhodnotil. Nejspíš nakonec uvěřil té slečně a mě zařadil do kategorie bludařů. Češtinářka, která v rámci konkursu dobrovolně drbe záchod, nemůže být zcela normální.
Policajti už se neozvali. Záda bolela týden. Kabát jsem dala do čistírny. I s cestou mě ta legrace vyšla na osm stovek.
To jsem ještě netušila, jaké radosti mě toho roku čekají v Trnové…
Z kapitoly Kunderova teorie kýče
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Veronika Valíková Šubová
Markétka letí
Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.
Veronika Valíková Šubová
Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla
Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.
Veronika Valíková Šubová
Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!
Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...
Veronika Valíková Šubová
Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity
Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.
Veronika Valíková Šubová
Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)
V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.
Veronika Valíková Šubová
O neobyčejné češtinářce a sbormistryni - Lenka Dohnalová (Mlynářová) z Olomouce
Loni jsem chtěla popřát Lence ke kulatinám, ale okolnosti mi to nedopřály. Proto letos stojím v koutě s gratulací. Lenka je češtinářka i hudebnice - a obojí dělá s láskou. Snad proto spolu můžeme mluvit o mnohém bez obav.
Veronika Valíková Šubová
Manželství s Turkem
"Víš, že si bereš Turka?" zeptal se mě před osmi lety, v předvečer naší svatby, nejlepší kamarád mého muže. Vytřeštila jsem na něj oči a přemýšlela, zda se Kapitán tajně nemodlí k Alláhovi, když se bereme v katolickém kostele.
Veronika Valíková Šubová
Divoká noc
Moje dobrá přítelkyně na blogu sdílela nezapomenutelný zážitek – noc se mnou ve své posteli. Musím reagovat a upravit jistá tvrzení, která se mě malinko dotkla. Na čtenáři pak je, aby si vybral tu pro něj přijatelnější verzi.
Veronika Valíková Šubová
Ty-já-tr, Chlapec v pruhovaném pyžamu a 15. březen
Radku Tesárkovou znám čtyřicet let, zakládaly jsme spolu dva divadelní soubory. 14. 3., v předvečer 85. výročí vpádu nacistů do naší země, jsem konečně dorazila na oceňované představení, které vzniklo na motivy románu J. Boyna.
Veronika Valíková Šubová
Třicet let let od smrti Karla Kryla
Včera mi vyšel delší článek o Karlu Krylovi v MF Dnes, visí na idnes Premium. Ale hodně se toho do něj nevešlo, proto přidávám pár střípků do mozaiky. KK byl určitě písničkář a básník, který nejvíc ovlivnil moje dospívání.
Veronika Valíková Šubová
Vyprávěnky Mirky Pantlíkové
Už loni mi přišla poštou útlá knížka vzpomínek a krátkých příběhů především ze Slovácka. Teď jsem konečně měla čas sednout k Vyprávěnkám z kraje, který dobře znám i díky svému Čaroději. A pozvu vás na krátkou procházku.
Veronika Valíková Šubová
Čas návratů
V sobotu proběhl koncert, který se odkazoval ke Koncertu pro všechny slušný lidi z 3. 12. 1989. A mně došlo, čím se naše generace lišila od té dnešní. Naši hrdinové byli básníci a spisovatelé, nikoli politici a generálové.
Veronika Valíková Šubová
Genderová identita a nová traumata
O ideologiích genderu a četnosti pohlaví přemýšlím dlouho, však už mě několik lidí označilo za chlapa, což kdysi rozesmálo mého lékaře, hýčkaného gynekologa. Ale s operativními změnami pohlaví u náctiletých se nesmířím nikdy.
Veronika Valíková Šubová
O písničkářích a básnících
Je písničkář také básník? Oba píšou verše. Ty básníkovy čteme v knihách, recitujeme, různí šílenci chtějí, abychom je rozebírali, a hudebníci je zpívají. Písničkář si své verše zpívá sám, někdy zpívá i verše jiných básníků.
Veronika Valíková Šubová
Jak mi pan Básník (Jaromír Nohavica) pokřtil v Obecním domě rok a půl staré batole
Odkládali jsme ten křest kvůli různým okolnostem. Ale 23. 1. 2024 mi můj pan Básník v Obecním domě konečně pokřtil poslední výtvor. Lepší pozdě než nikdy. Pořád jsem měla pocit, že něco není dokončené.
Veronika Valíková Šubová
Ruskou hlásnou troubou můžeš být už zítra třeba i ty
Ve vyhrocené diskusi o válce a míru přirovnala Alena Schillerová Markétu Pekarovou Adamovou k Marje Zacharovové, mluvčí ruského ministra zahraničí. A premiér Fiala žádá omluvu.
Veronika Valíková Šubová
Veřejnost má právo znát fakta o zásahu na FF UK i motivech pachatele
Hlavně si od nikoho nenechte namluvit, že nám ohled na oběti střelce z Palachova náměstí brání zjišťovat si informace a chtít po policii i politicích, aby byl případ co nejdříve objasněn a veřejnost dostatečně informována.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 459
- Celková karma 26,22
- Průměrná čtenost 1715x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky