Na Květnou neděli jsem rozbíjela žlučníkové šutry a manžel lezl po čtyřech. Na Modré pondělí jsme ho vezli na druhý obstřik, na Škaredou středu do nemocnice. A na Veliký pátek do nemocnice zamířila i naše ukrajinská Elfka.
Můj muž přijel z jihu před čtrnácti dny a nebylo mu dvakrát. Po několika dnech úpění jsme ho odvezli k ortopedovi na první obstřik. Z ischiasu se vyloupla první možná diagnóza: zánět sedacího nervu. Krev si Kapitán samozřejmě vzít nenechal, on si své diagnózy stanovuje sám.
Můj žlučník věštil bouři, šutry jsem přes víkend rozbíjela citronem, medem a olivovým olejem. Muž stále lezl po čtyřech, na Květnou neděli už skučel celkem vydatně. Na modré pondělí druhý obstřik, rozhovor s ortopedem "mezi chlapy" (červené víno z tříslovin rozjíždí dnu, kterou má Kapitán v rodině).
V úterý jsem odjela do Prahy učit, večer k Čaroději číst Churchilla, přespala jsem jako obvykle v Praze. Na Škaredou středu jsem vyfasovala pětačtyřicet maturitních slohů a vyrazila do známé nemocnice, abych Čaroději popřála pěkné Velikonoce, během nichž jsem měla v plánu ošetřovat Kapitána.
Do nemocnice jsem nedojela. Telefonát s mužem byl jednoznačný - odvez mě okamžitě do té nemocnice, kam jedeš, mají tam databázi. Do oblastní nejedu. Zavolala jsem na Emergency a do jedné ordinace, otočila se v tramvaji na podpatku a vyrazila do lesů pro Kapitána. Jeho nejlepší kamarád Petr byl naštěstí ochoten nastartovat auto - já bych s ročním řidičákem tuhle trasu neujela.
Kapitána si v nemocnici nechali. Měl nafouklé ruce a nohy a začínal se dusit. Asi den a půl jsme čekali na diagnózu,laboratoře pražské nemocnice kultivovaly.
Na Veliký pátek jsem vyprala celý dům, dala si boršč, becherovku a čokoládová vejce a klela jako pohan. Taky jsem volala muži a lékařům. Měli diagnózu. Kapitán si na jihu napíchl do krve zlatého stafylokoka, je na kapačkách s antibiotiky. Odpoledne mi volal soused Petr, že naši ukrajinskou Elfku, krásnou a chytrou učitelku angličtiny, která si i s dcerou a babičkou od dubna našla vlastní bydlení v oblastním městě, kde učí, veze do nemocnice, neb má čtyřicítky. V oblastní nemocnici jí dali paralen.
Na Bílou sobotu odpoledne mi znovu volal Petr, že Elfka jela autobusem do nemocnice a zkolabovala na ulici. Policajti ji označili za opilou, sanita měla čtyřicet minut zpoždění. Petr ji znovu odvezl do nemocnice, našli jí zápal plic. Leží na kapačkách s antibiotiky.
Tak jsme se dožili Kristova Vzkříšení. Vigilii jsem vynechala, na mši zašla s rouškou, neb mi ráno muž volal, že se v nemocnici nakazil covidem a já jsem za ním na Zelený čtvrtek byla na návštěvě. Zrušila jsem všechny návštěvy u nás, všechny výlety za přáteli, otcem i Čarodějem.
Budu ležet v posteli a opravovat maturitní slohy. V úterý pomažu na testy a výtěry. A jestli půjdu do školy, to se uvidí.
Přeji krásné Velikonoce všem dobrým lidem. Zvlášť Petrovi, tomu se na hlavě brzy objeví svatozář, k tomu covidu, který si zřejmě přitáhl ze všech těch nemocnic. Má to u mě schované, zlatým písmem zapsané.
Bude jaro!
