Manželství s Turkem
"Jako klid, já jsem z něj udělal katolíka, on byl první nepokřtěný dítě ve vesnici." odfrkl kamarád Petr. "Ale rodina jeho táty přišla odněkud z Rumunska a ženský z celý rodiny prý kdysi znásilnili turecký nájezdníci. A na Kapitána když to přijde, seká kolem sebe hlava nehlava, ani nepotřebuje šavli."
"Tchyně je taky Turkyně?"
"Ale kde, ti jsou ze Slezska. Ty máš taky jižní předky, oba máte něco z Izraelitů, u vás bude veselo.
"Jo, to bude," povzdechla jsem si smutně. A naskočila mi jedna čerstvá vzpomínka.
Nějak jsme se s Kapitánem nepohodli. Už nevím proč jsem na něj hodinu ječela, každopádně jsem jistě měla důvod. Kapitán chvíli stál jako zaražený do země, potom s zmocnil mého nového škopku na prádlo a začal s ním třískat o stůl.
Když kolem něj začaly létat bílé plastové střepy, vklouzla jsem dveřmi do vedlejšího pokoje, zabouchla je a zařvala, ať za mnou v žádném případě nechodí.
Nechtěla jsem dopadnout jako ten škopek.
V tu chvíli otevřela dveře od kuchyně moje dcera Týna. Uviděla Kapitána, jak cupuje škopek, a nevěřícně se zeptala, jestli je v pořádku.
"Já nikomu nic nedělám," bublal Kapitán a dál devastoval bílý plast. "Jenom tomu škopku!"
No, vzala jsem si ho. V katolickém kostele. Netušila jsem, tenkrát, že podobně jako škopek dopadne časem i několik kusů nábytku včetně modré židle, kterou jsem tři dny lakovala.
Kdykoli na něj přijde šavlový tanec, jdu mu z cesty. Prát se s rozjetou lokomotivou je holé šílenství.
Dělají to v našem okolí všichni rozumní lidé.
Jednou ve vzteku sám odvlekl stěžeň, který normálně nosí čtyři dospělí chlapi.
Jednou se po jeho plácnutí rozletěla těžká dubová skříň.
Jednou mě málem zabil, když jsem ho nečekaně probudila ze spánku.
"Jo, to on dělá," potvrdil mi Petr, kterému jsem s modřinou na oku volala odněkud z jihu. "Nikdy ho prudce nebuď, už to takhle schytalo několik lidí včetně mě."
Znají se od šestnácti. Byli postrachem intru pro zrakově postižené (vyloučili je kvůli devatenácti přestupkům), před revolucí utekli do Kanady, aby je StB nepožrala.
Když se však pídím po podrobnostech, jsou skoupí na slovo.
"Měli nás v hledáčku," říkají oba. "Kdybychom nezdrhli, možná by nás i zavřeli."
Petr před emigrací studoval zahraniční obchod. Tvrdí, že mu dýchali za krk od prvního semestru, odmítal jim cokoli podepsat. Odjeli se na Kubu "jako" oženit a vystoupili v Torontu.
Po revoluci se vrátili, postavili desetimetrovou loď a několik domů včetně dvou svých, zasazených do ostré stráně nad velkou vodní hladinou.
"Víš, že si bereš Turka," zeptal se mě Petr, který po našem seznámení poctivě projel můj blog i životopis, než mi dovolil vzít si Kapitána. Pak teprve pronesl verdikt:
"No, vy jste oba těžký váhy, vy se maximálně pobijete navzájem."
Po osmi letech ještě oba žijeme. Italské manželství je samozřejmě náš denní chléb.
Dům je nejvýše položený ve vesnici a téměř na samotě. Pokud jde správný vítr, slyší můj jekot a Kapitánovo hromování jen andělé na oblacích.
Škopky každé jaro dokupuji...
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Izrael zaslal Hamásu reakci na postoj k ukončení války, hnutí žádalo příměří
Palestinské hnutí Hamás uvedlo, že v sobotu dostalo od Izraele oficiální odpověď, která se týká...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
- Počet článků 461
- Celková karma 25,67
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky