Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

Měli bychom si tedy především připomínat ten starý příběh o výjimečných jedincích, kteří vidí dále než ostatní, vybočují z řady, dráždí mocné svými slovy - a jsou za to téměř vždy pronásledováni, zavírání, popravováni. 

Všude na světě, v každé společnosti. I ve vyspělých demokraciích. 

Proto je ten příběh věčný. Kristus těm statečným ukazuje cestu.

Kristus je symbolem lásky k pravdě, kterou nikdo nesmí zakazovat. K pravdě Boží. Vede nás k poznání, že máme milovat i své nepřátele a nevyvolávat krvavé spory, které vedou k vraždění.

Neznamená to ovšem, že máme mlčet, když se dějí nespravedlnosti.

Je také symbolem odvahy říkat mocným to, co nechtějí slyšet.

Právě proto ho souvěrci nechali popravit. Říkal věci, které se nehodily. Nebyly pohodlné. Nezapadaly do oficiální ideologie. Dráždily víc jeho vlastní lidi než okupanty, ale v klidu nenechaly nikoho.

Velký pátek nám připomíná příběh muže, kterého jeho lidé v jednom týdnu vítali jako proroka i zavrhli jako nejtěžšího zločince. Pořád stejná pohádka.

Připomíná nám lidskou malost, podlost, ponižování ze strany mocných. Zradu přátel, která se děje dnes a denně.

Připomíná nám rozlícený dav, který chtěl Krista lynčovat nikoli za děsivý zločin, ale za slova lásky, jež si opakujeme dodnes.

I moje patronka Veronika k tomuto dni patří. Byla na místě, když Krista týrali, poskytla mu úlevu a získala jeho obraz.

Ten příběh se děje neustále, tady a teď. A každý z nás ho v různých rolích tisíckrát prožil. 

Ne každého proroka ukřižují. Některé jen vyhodí z práce, sešikanují, pomluví, vyválí v blátě. Dobří občané tohoto světa. Přesvědčení o své pravdě.

Proto vnímám Velký pátek jako naše věčné memento: kdykoli se můžeš rozhodnout, kterou cestou půjdeš. Je to jenom na tobě. Budeš stát v davu a řvát v jeho stínu, nebo se zamyslíš nad slovy proroků a zvolíš vlastní směr a s ním i riziko, že ten kříž poneseš jednou sám?

Každý si může vybrat...

"Kříže senemění

jen příjmení a jména

když letí kamení

jde kolem huby pěna

potom se omluvíme

pomníky postavíme

a hlavy ozdobíme..."

(JN)

Krásné Velikonoce všem.