Co máte pořád s tou rybou?
„Je to nejtenčí knížka od Hemingwaye,“ brání se nešťastník.
„Jste si nějak zvlášť oblíbil toho mečouna? Nebo ty žraloky? Stařec a ryba, kdo to má pořád číst, dokola! A rozebírat!“
„Stařec a moře, paní profesorko…“ uklidňuje mě třída sugestivně
„To je jedno! Přečtěte si od něj třeba Armádu, tam jsou aspoň vztahy a erotika a hrdinka umírající při porodu, nebo s ním jeďte lovit do Afriky, jestli už musíte mít nějaká zvířátka, nebo vůbec čtěte něco jiného, ale neotravujte mě pořád s tou Rybou!“
Dávám si tolik práce, abych z klasiků vybírala zábavné a inspirativní pasáže. Kupříkladu tu, ve které hlavní hrdina vede ledovcový dialog s hlavní hrdinkou v nemocniční posteli. Ona mu měří teplotu, on toká a koná, mezi tím měřením, pánská část třídy hýká smíchy, dámská pobouřeně syčí. Pak začnu zkoušet a bum…zas na mě někdo vybalí tu Rybu. Kdyby to alespoň byl delfín, tam se dá čekat nějaká srdceryvná historie, nezlomné přátelství nebo rytířský souboj se žralokem, ale tvrdohlavý mečoun? Jsem ženská a rybaření mě nikdy nezajímalo. Uvědomil si to pan Hemingway, když tu Rybu psal? Myslel on vůbec někdy na učitelky literatury?
„Vy taky čtete Hemingwaye,“ ptám se veselé tmavovlásky s dobrým vkusem a pevným charakterem. „Taky rybaříte? Jo v Africe jste s ním byla, to už je lepší, tam jsou alespoň nějaké vztahy, nevěry a vraždy. A líbilo se vám to? Přidělte mu hvězdičky.“
„Tři,“ říká slečna váhavě. Přece jen, Nobelovu cenu nedostane každý obejda.
„Hm. A pět byste dala komu?“
„Scarlett O´Harové,“ rozzáří se tmavovláska. V očích jí plavou zelené krinolíny a západ slunce nad Georgií. „Ačkoli ten konec mě trochu naštval. Doufala jsem, že to s Rhettem dají zase dohromady.“
Pak chvíli hovoříme o krásách starého Jihu a osudových láskách. V literatuře. Tmavovlásku střídá blondýnka, Scarlett O´Harrovou Patricie Hollmanová. Pat ze Tří kamarádů. Remarqueovy hrdinky sice kašlaly krev a umíraly mladé uprostřed tuberkulózních pacientů či totalitního běsnění, ale vždy je někdo miloval. Upřímně a bezelstně. Šťastné to ženy, napsal jeden můj chytrý student, když se pokoušel srovnat Remarqueovy příběhy se životem. Šťastné to ženy, dodávám já.
Připomeňme si namátkou několik krásných ženských postav dvacátého století. Bulgakovovu Markétku, tak pevnou a ztracenou v osudové lásce. Pasternakovovu Laru, věčně platící za porušení řádu. Fitzgeraldovu nešťastnou a přece silnou Nicole. Styronovu rozpolcenou a zoufalou Sofii. Galsworthyho osudovou Irene. Myrerovu poctivou Chris či Fowlesovu tajemnou Sarah. Jejich osudy nás zajímají. Jejich smutky dojímají. Milujeme své hrdinky, protože v jejich činech, starostech i pádech vidíme své vlastní osudy. A pády. Protože se s nimi můžeme identifikovat. Protože jim můžeme rozumět. Protože nám pomáhají vyznat se ve složitých etických problémech, se kterými nám nepomůže žádná učebnice a většinou ani žádný diplomovaný odborník.
Budiž to napsáno jasně a důrazně. My, dámy všech věkových kategorií, většinou nechceme rybařit, lovit, plazit se v blátě válečných zákopů či filosofovat o smyslu života v žitném lánu na okraji propasti. Chceme číst příběhy o velké lásce, spalující vášni a věrném přátelství. O lidských vztazích a jejich nekonečných tajemstvích. O plesech, slavnostech, vdavkách, nákupech šatů, bot a klobouků. A samozřejmě o erotice. Ale jemně, v náznaku, máme dost vlastní fantazie a zbytečné detaily nás většinou rozladí.
Byly jsme vrženy do emancipovaných století. Kvůli obživě, ošacení a složenkám, někdy dokonce kvůli seberealizaci či jiným vírám jsme dennodenně nuceny konat činnosti mužské a veskrze racionální. Děláme je. Účty za nás nikdo nezaplatí. Ale proč o nich máme ještě číst?
Literatura je pro většinu z nás kouzelné místo, útočiště, ve kterém nemá všední realita právo vytlačovat romantické sny a touhy. Je to náš druhý domov, v němž nemusíme nakupovat, vařit ani lamentovat nad rozbitou pračkou.
Moudří spisovatelé si toho vždy byli vědomi a tuto naši potřebu vydatně krmili. Leč někdy v průběhu dvacátého století se odkudsi vyloupla myšlenka, že příběhy jsou vlastně hloupé. Číst o lásce a o vztazích poněkud zpozdilé. Literatura nás má poučit. Přesvědčit o své hloubce. Zušlechtit. Jinými slovy, má nás dovést k představě, jak je krásné máchat spolu se starým rybářem v moři ohlodanou Rybu.
Omlouvám se panu Hemingwayovi. I všem ostatním spisovatelům, kteří mají dobré úmysly a chtějí svět vylepšit svými konstrukcemi. Je to jejich právo.
Chci jen o něco poprosit všechny rodiče, kteří právě stojí před knihovnou a vybírají svému potomkovi vhodnou knihu ke čtení. Nebo to budou dělat za týden. Vždyť začíná školní rok a děti přinesou domů nové seznamy četby. A možná se i zeptají na Váš názor.
Řiďte se srdcem. Vyberte dílo, které jste milovali. Nehleďte na autorovu reputaci či hodnocení literárních vědců a vševědců. Knihy přežívají jen díky naší lásce.
A pokud je nebudeme mít rádi, umřou. Jako jejich autoři. Jako ta nešťastná Ryba.
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat
Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...
V bytě mám cizího muže, volal majitel strážníky. Vetřelce našli v posteli s pivem
Neznámý návštěvník se ve čtvrtek odpoledne objevil muži v bytě na českobudějovickém sídlišti Máj....
Dostával jsem balíčky, ne peníze, řekl Bystroň ke kauze úplatků od Rusů
Poslanec Alternativy pro Německo (AfD) Petr Bystroň v kauze možných úplatků od proruské sítě řekl v...
Wau, skvělé, úžasné. Podvodníci imitují známé weby, falešné jsou i komentáře
Internetoví podvodníci zneužívají zavedené značky a snaží se tak z lidí vylákat peníze. Podvrhnuté...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 461
- Celková karma 25,62
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky