Velký bratr dohlédne na akademické svobody

Už několik let upozorňuji přátele, kteří učí na VŠ, že reforma středních škol je jen laškovná předehra, že Ministerstvo školství zatne pařátek i do jejich ledví. A ejhle, VŠ čekají radostné změny - Národní akreditační agentura, vzorový model absolventa a odnímání akademických titulů.

(reakce na článek Zavřeme polovinu soukromých škol, plánuje ministr, MF Dnes, 8. 10. 2011 + Dobeš pomohl škole, kde studovala šéfka jeho kabinetu i podřízená Nečase

MŠ naznačuje, že mu jde především o kvalitu soukromých VŠ. A mnozí mají před očima bližní, kteří nějakým podvodem získali bakalářské či magisterské tituly na soukromých školách, a chtějí kontrolu. Chtějí řád. Chtějí státní garance a silného ministra, který bouchne pěstí do stolu a vysoké školy zkrotí. Jako zkrotil ty střední.

Vysoké školy měly vždy výsadní postavení a nepsané akademické svobody (výjimkou jsou období totalitních režimů, ale ta by nám neměla sloužit za vzor). Pokud MŠ spustí reformy, budou se pravděpodobně týkat všech vysokých škol (nejen těch soukromých, médii propíraných). Postihnou i školy státní (ano, i právnické, teologické a lékařské fakulty). S reformami přijde byrokracie, strach, nejistota a vědomí, že mocná ruka státních úředníků může rozhodnout, která škola je „modelová“, tedy „správná“ či který učitel si akademický titul zaslouží a kterému ho naopak odejmeme. Neposlušnou Akreditační komisi, složenou z odborníků, nahradí Národní akreditační agentura, složená z … (dosaďte sami). Možná v samém závěru dojde i na plošné testování vysokoškoláků, které dostane na starost nějaká osvědčená firma.

Vraťme se zpět do 20. století. Vzpomeňme, jak se v době krizí dostávaly k moci totalitní režimy. Nejdříve zkrotily jazyk. Zpřeházely významy slov, narušily zavedené vnímání symbolů, pojmenovaly společného nepřítele, vrazily klín mezi národnostní, zájmové či majetkové skupiny. To vše vedlo k dezorientaci střední vrstvy, která začala volat po krvi a „silné ruce“. Potom přišla na řadu inteligence. Část byla uplacena, část umlčena. Každopádně fungoval model zastrašování – pokud chci vykonávat toto ceněné povolání, musím držet krok. Možná by stálo za to poptat se dnes učitelů SŠ i VŠ, proč hlasitěji nevysvětlují svá stanoviska. Doufejme, že není na vině strach a existenční nejistota.

VŠ čekají reformy. SŠ vězí v reformách až po uši. Někteří občané se radují, že stát vzdělání jejich dětí hlídá, měří a boduje. Obdivují se síle a rozhodnosti. Přejímají fráze a jednoduchá hesla.

Stále ještě vám to nic nepřipomíná?

PS: K četbě doporučuji Huxeyho, Orwella, Keseyho a Dějiny 20. století od Paula Johnsona.