Svatováclavský
Z deníku mé sestry Barbory - 21. červen 1989:
Blondýnka, která mi dnes na chodbě Filosofické fakulty UK rvala z ruky index, je nápadně podobná mé oblíbené panence z dětství. Panenka se jmenovala se Líza, měla zlaté lokny, řasy jako vějíře a čekala na mě pod stromečkem o mých čtvrtých Vánocích spolu s koloběžkou a chlupatým pejskem na baterky.
Tahle blonďatá hračka se ovšem pyšní hrdým titulem docentka české literatury a s mým dětstvím nemá společného vůbec nic..
„Okamžitě mi to dejte, nebo uvidíte, jak s váma zatočim!“
….
Literatura dvacátého století je důležitá zkouška.
Věděla jsem to, když jsem se poctivě prokousávala doporučenými i nedoporučenými tituly, předpokládajíc, že na ty druhé se mě nikdo nikdy nezeptá. Číst Durycha, Demla a Čepa jsme tiše mohli, ale hovořit zase budu o Vančurovi, Olbrachtovi a Fučíkovi. Chraň Bůh, abych jen naznačila, že máme v knihovně Škvoreckého a Valentu. Alespoň že Seifert je po té nobelovce mlčky trpěný…
….
Vždycky před zkouškou mám pocity závodního koně na startovní čáře. Vlastně se docela těším, až spadne praporek a zazní výstřel a já ze sebe setřesu stres posledních dní, chci už ten závod mít za sebou a s čistou hlavou jít na procházku Prahou nebo se jen tak loudat po antikvariátech a prohrabávat regály s beletrií.
Hlavně ať se mě neptají na sbírky socialistických básníků, modlila jsem se ještě na chodbě. Každý z těch poetů povinně vydává jednu knihu ročně a zapamatovat si jejich jména dokáže snad jen docentka Postlová, která s nimi obětavě na Dobříšském zámečku hrává ping-pong.
Vybyla jsem na mladého, obrýleného asistenta v umělohmotném společenském oblečku. Na katedře literatury jich působí asi pět a všichni se na první pohled podobají svému nedostižnému šéfovi jak vejce vejci. Při bližším ohledání však celkem slušně komunikují.
„Ukažte mi četbu, povězte mi něco o Čapkových románech, á, vy jste četla tuhle monografii, no výborně, pohovořte na téma…“
Hovořili jsme o různých tématech asi půl hodiny. Asistent se tvářil vlídně a už už natahoval ruku po indexu…
„Jardo, kde je ten zápis porady z minulýho tejdne,“ ozvalo se nečekaně ode dveří.
Zlatovlasá docentka Postlová v dívčích šatečkách z bleděmodrého krimplenu se razantně dožadovala pozornosti svého poddaného. Ráda nosila pastelové barvy a blankytná modř byla její nejoblíbenější.
Změřila si mě netečným pohledem. Asistent zděšeně doběhl k oknu a počal přehazovat kupy papíru na velikém kancelářském stole. Když příslušný dokument našel, panovnice mu ho důstojně vyškubla a bez jediného slova díků zamířila ke dveřím.
„Máte tu dost rušno,“ špitla jsem polohlasem a šibalsky mrkla na zpoceného asistenta. Zřejmě v nepříčetnosti.
Přísahámbůh, mrkl na mě taky.
Paní docentka ztuhla a sošně k nám znovu obrátila svá krimplenová ňadra. Skřípavý hlas výrazně neladil s jejím panenkovským vzezřením.
„Můžeš jít, Jardo, já si tuhle slečnu dodělám!“
Asistent se zvedl a bez jakékoliv známky protestu spěšně opustil místnost. Podlaha pracovny se pode mnou začala nebezpečně houpat.
Vždycky mi naši říkali, kam mě dovede ta moje nevymáchaná…
Pak už šlo všechno ráz na ráz. Žádná četba, žádné monografie, žádná diskuse. Jen otázky, data a ironicky povytažené obočí.
„Vyjmenujte mi naše socialistické básníky střední generace. A jejich sbírky. A pokuste se nic nevynechat, slečno..."
A byla jsem v loji...
(úryvek je z povídky Moje sestra Barbora zápasí s větrnými mlýny)
Veronika Valíková Šubová
Ještě o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Podvody přesáhly pět milionů, žalobce viní pojišťováka i jeho otce lékaře
Z pojistných podvodů s celkovou škodou přesahující pět milionů korun obžaloval krajský státní...
Pomstím Palestinu, psal ve Francii podezřelý z únosu a znásilnění Židovky
Policie ve Francii zadržela dvaatřicetiletého muže z pařížského předměstí Gennevilliers, který čelí...
Svědci mluvili až příliš, soud s Weinsteinem se zopakuje. Z vězení však nevyjde
Newyorský odvolací soud ve čtvrtek zrušil odsouzení někdejšího hollywoodského producenta Harveyho...
- Počet článků 461
- Celková karma 25,21
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky