Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dvě minuty nenávisti podle Orwella aneb Totalita v nás (11)

Společný nepřítel. Je odpovědný za všechno zlo kolem nás. Když se ho zbavíme, celý náš mikrosvět vydechne úlevou. Fialky v lednu rozkvetou a v únoru dozrají jahody. On (oni) za všechno může (mohou). Naše zhouba. Naše ostuda. Náš virtuální fackovací panák.

„Jako obyčejně se na obrazovce objevila tvář Emanuela Goldsteina, Nepřítele lidu. Tu a tam se mezi posluchači ozval sykot. Drobná žena s pískovými vlasy ze sebe vydala skřek, v němž se mísil strach a odpor…

Nenávist trvala sotva třicet vteřin a polovina lidí v místnosti začala neovladatelně, zběsile pokřikovat… Ve druhé minutě přešla nenávist v záchvat zuřivosti. Lidé vyskakovali z míst, křičeli z plných plic a snažili se umlčet dráždivý, mečivý hlas znějící z obrazovky… Winston v jasném okamžiku zjistil, že řve s ostatními a zuřivě kope patou do trnože. Na dvou minutách nenávisti nebylo tak hrozné, že se jich člověk musel zúčastňovat, ale že bylo nemožné nezapojit se.“  

Ukázka z Orwellova 1984. Dvě minuty nenávisti jsou důležitým denním rituálem členů Strany, takovým opakem křesťanské modlitby. Není důležité, koho lidé nenávidí – důležitý je samotný akt nenávisti. A samozřejmě společný nepřítel, který stmeluje a rozvášňuje davy. Odpadlík, odpovědný za všechno zlo a všechny potíže, včetně těch privátních.

Orwell skvěle vystihl jeden z typických rysů totalitní (či k totalitě směřující) společnosti – zjednodušený pohled na skutečnost, ve kterém je všechno zlo přisouzeno nějakému jedinci či skupině osob (straně, rase, církvi…). Na něj (na ně) je nasměrována všechna zášť a všechna zloba, která se ve společnosti hromadí.

Funguje to dokonale. Lidé většinou nechtějí přemýšlet o zásadních problémech svého světa, nechtějí řešit potíže v rodině a na pracovišti. Ale předhoďte jim virtuálního společného nepřítele, který je odpovědný za všechno jejich strádání, a vyjdou do ulic. A potom už stačí jeden šikovný řečník bez skrupulí, jeden budoucí diktátor, a rozvášněný dav, šťastný, že se vypořádal s tím ZLEM (Goldstein v 1984, pan Jones ve Farmě zvířat, kapitalismus a jeden „trockista“ v Kunderově Žertu či Galén, odmítající válku na konci Bílé nemoci), za ním půjde ochotně kamkoli. Třeba do PEKLA.

PROTO je vybuzování kolektivní nenávisti tak nebezpečná záležitost. I Gándhí, který měl s ovládáním davů velké zkušenosti, to věděl, a vytyčil svým Indům cestu pokojného nenásilí. Žádná nenávist k Angličanům (ta odporovala základním principům hinduismu), jen vědomí, že pravda je na naší straně. Žádná nenávist k muslimům (byť tady bratrovražendné válce zcela nezabránil). Pokud chci ovládat masy, je povoleno vzbuzovat jen kladné emoce.

Ostatně, podobně pozitivně dokázali s davem manipulovat i Václav Havel a Václav Malý v prosinci 1989 na Václavském náměstí a na Letné. Žádná nenávist a touha po krvi – jen právo na dialog s MOCÍ, respektive požadavek, aby MOC odstoupila. A výzva k odpuštění, která zazněla přímo na Letné - jednalo se o dva příslušníky pořádkových sil - vzpomínáte?

Všichni to cítili podobně, protože za sebou měli čtyřicet let totalitního marasmu. Právo bylo na straně demonstrantů – a demonstranti si toho byli vědomi. A chovali se podle toho. Mysleli vlastní hlavou. Možná byli trochu opojeni masovou euforií – ale ta euforie byla pozitivní.

Odmítám jakékoli Minuty nenávisti. Odmítám kolektivně zatracovat jakéhokoli politika, stranu či skupinu osob. Vymiňuji si právo na vlastní názor a přesvědčení.

Chci sama rozhodovat o tom, koho budu milovat a obdivovat. Koho respektovat a poslouchat. A komu individuálně a osobitým způsobem sdělím, že nemá pravdu a že s jeho jednáním a chováním nesouhlasím.

A nenávisti, zvláště kolektivní, se chci vyhýbat. Orwellovo varování beru váženě.

Totalitu nevytvářejí jen diktátoři. Totalita přebývá v každém z nás.

 

Literární seminář pro oktávy (zobr), téma Jedinec a moc (11)

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | čtvrtek 27.11.2014 17:44 | karma článku: 32,66 | přečteno: 5106x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 14,62 | Přečteno: 385x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023

Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...

21.4.2024 v 13:40 | Karma: 34,07 | Přečteno: 1283x | Politika

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,13 | Přečteno: 893x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Markétčin sen

Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...

5.4.2024 v 13:10 | Karma: 18,10 | Přečteno: 481x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka

Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.

4.4.2024 v 11:37 | Karma: 18,84 | Přečteno: 564x
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině

26. dubna 2024

Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...

Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců

26. dubna 2024

Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...

Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině

25. dubna 2024  23:07

V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...

Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie

25. dubna 2024  21:23

Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...

  • Počet článků 461
  • Celková karma 25,59
  • Průměrná čtenost 1708x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz