Naštvat několika větami všechny demonstranty z Národní-slušný výkon
Cituji ze servru lidovky.cz: „Prosím vás, každý, kdo někdy chodil na protistátní demonstrace, ví, že ho občas majzli obuškem. A to ještě ti dědci z lidových milicí, když dostali povel ‚obušky k nasazení připravit‘, tak si je dali takhle na prsa a rozběhli se a my jsme jim utekli,“ řekl Zeman. „Přátelé, nebyla to žádná krvavá řež, nebyl to žádný nestandardní masakr, byla to jedna z ‚x‘ demonstrací,“ uvedl.
Dovolím si panu prezidentovi oponovat v několika bodech:
1. 17. listopad nebyla jedna z "x" demonstrací. Možná to nebyl nestandardní masakr v celosvětovém měřítku, ale díváme-li se na tuto akci prizmatem roku 1988 a 1989, výjimečná byla. Z několika důvodů:
a, byla to povolená demonstrace. Proto se sešlo tolik lidí. Přišli jak ti, kteří by se na nepovolenou demonstraci báli, tak ti, kteří chodili na protivládní demonstrace pravidelně.
b, průvod, který se po zastávce na Vyšehradě vydal do centra, s sebou na nábřeží strhl mnoho dalších lidí, kteří se nadšeně přidávali. Můžeme polemizovat, zda šel dav z Vyšehradu zcela spontánně, já sama jsem tam zazanamenala jisté navigátory, kteří nás posílali dál - po nábřeží už se ovšem dav valil naprosto živelně.
c, další výjimečnost a zrádnost této demonstrace tkvěla v jejím načasování. Byli jsme přesvědčeni, že na Den studentů se nám nic stát nemůže. Proto také mnozí z nás do poslení chvíle neutekli a setrvali v kotli na Národní. Teprve když nás začali stlačovat, pochopili jsme, že je zle - a už nebylo jak a kam utéct.
Můžeme se samozřejmě bavit o tom, zda je horší rána obuchem či zásah vodním dělem v mrazech (Palachův týden v lednu 1989). Asi záleží na tom, kam ten obuch dopadne.
2. "Dědek z lidových milicí" zrovna mě v Mikulandské pod ruku nedostal. Byl to vysoký pětačtyřicátník s knírem´a červeným baretem. Poměrně fešák, kdybych ho potkala někde jinde. Nejdřív majznul Davida, který se mi rozplácl pod nohy, a když jsem se krasavci koukla do očí, vzal mě přes ledvinu. Podlitina byla viditelná tři neděle.
Měla jsem ovšem štěstí. Na týdenním pobytu v Mariánkách, kam byli vysláni zranění studenti, jsem se cítila téměř nepatřičně a velmi zdravě. Proto doufám, že se ten Bojarův seznam objeví - kopance do hlav i do břich a rány obuškem zavinily otřesy mozku či epilepsii, pohmožděniny břicha, poranění páteře. Možná to nebyl masakr v čínském či indickém stylu, ale určitě to byl slušný a místy i krvavý nářez.
3. Pan prezident prý na Národní byl. Pokud tam setrval až do konce, měl by vědět, že ten známý "kotel" byl zcela zaplněný, že v určitých místech nikdo nevěděl, co se děje před ním a za ním, a že od určité chvíle nebylo možné odejít, protože dav byl stlačován. Na našem místě jsme vlastně měli jen sluchové informace - hesla demonstrantů, písně, štěkot psů a nakonec křik.
4. Můžeme se bavit o tom, zda by se Pražané zvedli od televizí a svých koníčků, kdyby se doslechli jen o demonstraci a zprávy nebyly opepřeny údajnou smrtí Martina Šmída. Možná nezvedli. Možná by jejich potrhané a pomlácené děti, které se toho večera vracely domů lehce v šoku, nestačily na vyvolání takové vlny odporu. V tom s panem prezidentem souhlasím - zpráva o tom, že na Národní "někdo umřel", situaci značně vyostřila.
Ale historie nezná žádná kdyby, říkávali nám naši docenti a profesoři. Ti samí docenti a profesoři, kteří ještě v pondělí 20. 11. 1989 v narvané aule naší fakulty tvrdili, že tohle revoluce není a že dělníci s námi nepůjdou.
Možná podcenili svatou Anežku. Nebo Gorbyho "neaktivitu" ve střední Evropě.. Nebo studenty a herce, kteří nadšeně jezdili na venkov a všude roznášeli radostnou zvěst, protože noviny nic moc nepsaly a televize i rádio ještě několik dní škytaly, chrchlaly a dusily se informacemi z ÚV KSČ.
Považovat za "start" listopadových událostí právě jen Uhlovu mystifikaci, tedy zprávu o údajné smrti Martina Šmída, je poměrně dost pragmatické, trochu nevděčné - a velmi krátkozraké.
Ještě jednou přeji všem krásný 17. listopad. I panu prezidentovi.
PS: Mailem se mi přihlásil ten "navigátor" ze zdi na Vyšehradě a prozradil i jméno kamaráda. Pobavilo mě to, estébáci to opravdu nebyli. Mozaika po pětadvaceti letech doplněna.
Související články: (zobr) (zobr) (zobr)
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Veronika Valíková Šubová
Markétčin sen
Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště...
Veronika Valíková Šubová
Markéta děkuje za péči, ale je abstinentka
Pro pana Chechtu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Chrčálkem poperou): Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky. Markétka je na tom stejně.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Velkoryse prostorný dům s bazénem a zahradou v Říčanech u Brna
Lihovarská, Říčany, okres Brno-venkov
11 990 000 Kč
- Počet článků 461
- Celková karma 25,68
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky