na předměstí Paříže, takovým zastrčeným náměstíčku, jsem viděl asi dvě desítky tanečních párů.. byl sobotní podvečer a lidi přicházeli a bavili se mezi sebou a tančili.. pozoroval jsem je přes dvě hodiny.. a tenhle zážitek z Paříže patří mezi ty nejsilnější.. to jejich: smím prosit? zní francouzky naprosto půvabně

Jéééé

I já?

Tak ukažte tu nožku...

U nevinneho blogu o tanci se Vam vyradil nejaky minusak....proc?

Tanec je paráda...

Tanec je něco úžasného, vnímám ho jako let ptáka. Kdysi jsem to tak prožíval, ale co rozcházím státní nohy, můžu jen dupáka, mazurku, ploužáka nebo neřízené svíjení na místě

To kybicování musí být slušná otrava, nedejte se, já třeba moc tancovat neumím, ale baví mi to, mějte se hezky

Kibicování je nutné. Jinak by si nezatancoval

Závidím Vám..my chodili do tanečních pro pokročilé, v sedmé lekci jsme se tak pohádali,že jsme odešli z parketu a od té doby jsme netančili, ale doufat jsem nepřestala

Já se při tanci nehádám. Poslouchám. Hádám se jindy

Nesnášela jsem taneční a teprve nedávno jsem pochopila, že to bylo právě pro ten patriarchální charakter párového tance .

Matka byla magor do tance, s tátou vymetali před 30 a více lety všechny plesy, co se konaly a tak jsem musel někdy v 1983 či 84 přetrpět taneční kursy taky, ulejt se z toho nedalo, páč matka nesměla na žádný lekci chybět

Já teda netancuju, nemám tu potřebu, ale jsem muzikant a mnohem víc mě baví stát na podiu a hrát všem těm tancujícím pod ním, to je daleko větší zábava