To je zrada, já napíšu kvalitní příspěvek pod mloky a diskuze mi zmizí pod rukama:)) Tak teda sem:)) Mloctví rovná se konformita?? Jo!! Ve věku oktavánů jsem bývala velkou bojovnicí proti mloctví! A teď, ve věku zralém na ukřižování jsem ochránkyní mloků:) Mloci jsou mloci. A nikdo zneužívat jejich mloctví za účelem osobního prospěchu:))

Kdo má morální právo posuzovat, co je v mezilidských vztazích dobré nebo špatné.

 Vy, p. Peldová? Která jste snížila úroveň komunikace na blogu iDNES na úroveň chat-u a faccebooku a dodala kýč, jak normu posuzování kvality?

Ti, co sousedí s vámi ve VIP sekci,  jsou merceds vedle trabanta. 

Jste pouze džambulka iDnes, která přitáhne čtenáře nevkusem.

Na čerty nevěřím, věřím ve zlo a dobro. Před zlem se můžete chránit, ale někdy s ním musíte bojovat. Jenže pokud se jedná o ty vaše fiktivní fabulace pravdivé vymyšlené blábláslohovky, tak přiléváte jen benzín do ohně. Pravidlo číslo jedna na blogu: nedávat osobní věci veřejně, od toho jsou osobní, patří jen jistým osobám. Dáte li hodně osobní věci ven, musíte počítat s odezvou. Nelíbí li se vám ta odezva, máte ignorovat a ne nahlašovat, vyhrožovat a chovat se jako hysterická xxxx urvaná z řetězu. Tím si nikoho nezískáte, jen upoutáte pozornost. A čím víc se v tom budete rochnit, tím víc budou čertíci chrastit řetězy. Obviňujete, kroutíte se, za vše můžou ostatní... Když vám někdo řekne, že jste osel jednou, dobrá, necháte to být. Když vám to někdo řekne podruhé, můžete se zase pousmát a nechat to. Když vám to někdo řekne potřetí, je načase si jít koupit sedlo..

Diskuzi pod blogem je možno vnímat jako hlas svého temného JÁ. Považuji za velice prospěšné pohled na ono temné Já vydržet a příspěvky které s váni nejvíce cvičí číst stále dokola. Až emoce pominou.

     Když to nebudete umět udělat, tak vás vaše emoce v nestřežené chvíli přeperou. Bude to v životě a nikoli na blogu ....

Já vnímám některé diskuse jako žumpu. Pěkný večer Vám i Vašemu Temnému Já .

Pod dalším článkem žádná diskuze?:) Dobro a zlo je duální projev hmoty:)

Pojďme raději tancovat .

V tomhle Vám vůbec nerozumím, ale to o čertech je celkem dobré

Děkuji a mějte se..

My jsme měli takovou češtinářku na gymnáziu Jírovcova v ČB. Jmenovala se Marešová a byla příšerně zamindrákovaná. Rozvedená, neukojená, hysterická.. Celé čtyři roky jsem se s ní dohadoval o Čapkovi, Haškovi, Hrabalovi, které jsem měl přečteny celé. Ona o nich nevěděla ani polovinu a přesto nás učila a poučovala. Pro ni byli nejlepšími autory století Páral a Švejda. OMG! Myslím, že si budete podobné.

Vy myslíte, pane Smutný?

..nic ve zlém...ale v povídkách bývá zpravidla graficky zvýrazněn (bohudík) jen nadpis....v publicistických textech mi to vadí méně...i když podle mého toje spíše ke škodě....neboť (alespoň mně) se to hůře čte.......pokud ve všech vašich textech plýtváte barvami , různými typy písma, kurzívou a bůhví čím ještě.....pak se nemůžete moc divit že to někdo někdy ne vždy dobře pochopí.....

To nedělám v povídkách, pane Nádvorníku.

"Také se budu nadále opatrně vyhýbat diskusím, objevím-li však pod svým článkem nějakou vulgaritu či útok, nemilosrdně autora příspěvku nahlásím adminům."

...

Prostor pod blogem, je tak trošku Váš prostor. Máte právo si s ním od určité doby dělat, co chcete. Vaše věc.

Píšete o vyhýbání v diskuzích...přijde mi to humorné...obzvlášť, když běháte jako bosorka všude možně a loučíte se. Čekáte, že začneme hromadně plakat a bušit hlavou do zdi, aby jste zůstala? To dělají většinou vyděšení nováčci

...

Veroniko, víte co je nejsmutnější? Že na jednom hrobě pláčete a do druhých s radostí a veřejně kopete...s křivdou a záští. To, co předvádíte u Tinky, je ubohost první třídy!!!

Jéjej, já bych Vám mohl vyprávět...

Partička pod Vašimi blogy po zavedení nových pravidel prořídla. Část se jich mezi sebou nyní sprostě štěká na diskutérech, už si dokonce sami na sebe stěžují a bonzují, aby jejich admin zavedl nějaká pravidla.

A několik dalších si pod Vašimi blogy stále léčí komplexy, mají neustálou potřebu se ujišťovat o svojí chytrosti, vtipnosti a vyjímečnosti. Tyto typy frustrovaných jedinců potřebují, aby je neustále někdo chválil a jejich "vtipnost" obdivoval. Pokud tomu tak není, tak se alespoň obdivují a chválí mezi sebou.