Ano, zdraví je dar a kdo ho má, tak si ho většinou neumí vážit. Proto Vám dávám karmu za krásný článek.

Ale může to být právě soucit, co vede k respektu.

Takový respekt bych asi, Klárko, nechtěla. To si vykládám jako respekt handicapu, nikoliv osobnosti a to vnímám jako něco jiného.

souhlasím že poukazování na věk či fyzické nedostatky někoho je ubohé-sama jsem to zde na blogu zažila od mladších diskutérů-jiné je když se hodnotí schopnost někoho k tomu, aby vykonával určitou profesi-pokud mi na pohovoru řeknou, že pro určitou práci nesplňuji požadavky, nemám fyzické předpoklady nebo věk, nebudu to považovat za podlost ale skutečnost se kterou se musím vyrovnat

Paní Palková, několikrát už mi bylo naznačeno, že učitelky po padesátce by se měly jít někam zahrabat. Rozumím vaší setrvalé péči o zdraví spoluobčanů, ale dospělí svéprávní lidé nepotřebují až tolik radit. Žijeme ve svobodné zemi. Pěkný den.

jestli nejste schopna vystihnout rozdíl mezi vzbuzovat a zasluhovat tak to je těžké

v blogu o němž píšete se píše o vzbuzovaní respektu a každý příčetný čtenář snad ví jaký je mezi těma dvěma slovy rozdíl-buď neumíte číst nebo úmyslně zkreslujete výroky jiných-na čemž si tu jistá skupinka blogerů přímo libuje a nebo máte skutečně nulové rozlišovací schopnosti

stáří si samozřejmě zaslouží respekt a podporu těch, kteří jsou okolo, do funkce se ale nevolí ze soucitu ale ve víře, že se dotyčný zhostí úřadu co nejlépe

Libuško, jestli můžete, odkažte mě na článek, o kterém je řeč. Já jsem nějak mimo. Čekám na vyléčení mého počítače, tak jsem tu teď sporadicky. Díky moc.

Výborné zamyšlení. S chutí jsem se začetla a souhlasím.

Karma, Veroniko.

Díky.

Hezky jste to napsala...

I ode mne karma.

Velká karma

Všem děkuji.

Milá paní Valíková, vyjádřila jste se nejen zřetelně, ale navíc naprosto přesně. To říkám jako polymorbidní pacient s více než tuctem diagnóz, kterému v dětství dávalí lékaři šanci dožít se maximálně třiceti let. Na rozdíl od Vás však nevěřím ani Bohu, ani lékařům. Lékařům do jisté míry důvěřuji, ale jejich závěry si prověřuji a někdy je i koriguji. A pokud jde o Boha (existuje-li, čemuž moc nevěřím, protože mi neposkytl žádné důkazy své existence, které bych byl schopen pochopit), nechávám to čistě na něm

Nejsem já dostatečný důkaz ? Děkuji, vážím si Vaší pochvaly.