Před léty jsem si stáhl četbu Babičky na pokračování. Od té doby si ji nejméně dvakrát do roka celou poslechnu. Sametový hlas interpretky (bohužel nevím, kdo to je - připomíná paní Galatíkovou), nádherná čeština a poklidný průběh celého vyprávění jsou velmi uklidňující. Výhodou (pro někoho možná nevýhodou) je, že na rozdíl od knihy, kde lze některé zdlouhavější pasáže přelétnout očima, zde musí člověk trpělivě vyslechnout všechno od "a" až do "zet". A stojí to za to. Celá četba je provázena pěknou hudbou a na konci každé kapitoly je vždy nějaká lidová píseň k tématu. Vřele doporučuji.

Děkuji, hezky tu literaturu umíte žít :-)

Babičku jsem přečetl, když jsem chodil do druhé třídy. Jediným důvodem bylo, že se starší sestra o ní kladně vyjádřila, tak jsem po té knize sáhl. Rozuměl jsem jí, líbila se mi.

Ano, přesně to je věk, kdy se dá Babička číst a přijmout. Pak až v dospělosti.

Měli jsme ji v povinné četbě v 7. třídě a většina z nás měla v tomto věku značné potíže vůbec ji dočíst, natož pak pochopit. Až teprve v dospělosti jsem plně uznal její krásu.

Nerozumím tomu, proč i dnes někteří učitelé trvají na povinné četbě (i na ZŠ), a to včetně Babičky. "Podaří" se jim jediné - dokonale znechutit většině dětí literaturu.

Jinak je Babička zařazena mezi povídky, ač svým rozsahem tomu zrovna moc neodpovídá. Literární formu povídkyvšak jednoznačně splňuje časovým rozpětím děje (1 rok), který je vcelku jednoduchý, ne příliš rozvětvený.

Rozsah díla ani časový úsek o zařazení k žánru nerozhoduje. U románu se předpokládá určitý charakterový vývoj hlavní postavy, což u starší dámy přece jenom nebývá.

Tohle je moc pěkné.

A taky bych Vám chtěl popřát vše nejlepší k svátku

Já měl Babičku také v povinné četbě. A přečetl jsem ji s chutí. Nakonec i Vítězslav Nezval pokládá Babičku za jediný skutečný český román. Kdysi v jakési anketě byl dotaz, jakou (jedinou) knihu byste si vzali na pustý ostrov? Babička tam byla v mnoha odpovědích.

Já vidím problém v malé jazykové zásobě dnešních dítek. Když před vnoučky pronesu nějaké mé oblíbené archaické slovo (fěrtoch, trdlo makovo a pod.) zírají a ptají se, co to je. Pro ně musí být četba Babičky něco jako číst Větvovy nesmysleniny. Nebo něco v hantecu.

Zkuste si někdy poslechnout "jutuberáka". Je to síla! Opatrně, prášky proti infarktu k ruce. Kluk to má v mé přítomnosti zakázáno.

Tak tak, pravil pan otec a zatočil pixlou.

Měly bychom jí zase někdy zapálit svíčku...

Jo, viděla jsem vás v tv, bylo to zajímavé povídání o přístupu k Babičce přes Viktorku...

Jsem táááák tlustá...

vše nejlepší k svátku

Děkuji.

jakou lásku? ne...lásku si člověk zaslouží zaživa. Ne po smrti v třech pytlích chvály v nějakých článcích... mám vztek, že právě lásku tak extra moc zrovna ona neměla...chlapi si v Praze psali... to je zjev, tu musíš poznat...ale láska nikde.

Zůstaly po ní příběhy... které je stejně dlužno dětem nejdřív vyložit v identifikaci s dneškem. Jaká je to síla, do čeho ta ženská jde...Limituje ji právě jazyk doby, co je čím dál víc pro tuhle generaci odtažitý. Je třeba čím dál víc zmiňovat, že málo vnímáme záležitost překladů... ty mají nebetyčnou výhodu. Současníci BN -ve Francii třeba, tak na nás mluví jazykem víc pro nás, dokonce paní Bovaryová má zase nějaký nový překlad... My se s těmi našimi pereme s jazykem dvě stě let starým... kdo by překládal Němcovou? Je třeba ji nejprve vymazlit v podání ...nechat ty děti , aby jim spadla brada...pak i tohle vemou:) pak to teprv číst...

Jistě, jazyk limituje. Ale pohádky jsme zvládali i s ním. A k té babičce se většina z nás také dostane, pokud nám ji ve dvanácti neznechutí povinnou četbou. Já jsem si tu erotiku a spodní proudy skutečně užila až ve čtyřiceti

Milá Veroniko, karma jako hrom. Taková práce s klasikou je nádhera. Nám to kdysi v podobném duchu předvedl pan profesor na VŠ s díly vážné hudby. Jeho hodinu s Vltavou si pamatuju jako včera /a že už to je pravěk, co jsem studovala/ a v hudebce z toho čerpám dodnes.

Také přeju vše nejlepší k svátku!

Díky.