Tohle je moc pěkné.

A taky bych Vám chtěl popřát vše nejlepší k svátku

Já měl Babičku také v povinné četbě. A přečetl jsem ji s chutí. Nakonec i Vítězslav Nezval pokládá Babičku za jediný skutečný český román. Kdysi v jakési anketě byl dotaz, jakou (jedinou) knihu byste si vzali na pustý ostrov? Babička tam byla v mnoha odpovědích.

Já vidím problém v malé jazykové zásobě dnešních dítek. Když před vnoučky pronesu nějaké mé oblíbené archaické slovo (fěrtoch, trdlo makovo a pod.) zírají a ptají se, co to je. Pro ně musí být četba Babičky něco jako číst Větvovy nesmysleniny. Nebo něco v hantecu.

Zkuste si někdy poslechnout "jutuberáka". Je to síla! Opatrně, prášky proti infarktu k ruce. Kluk to má v mé přítomnosti zakázáno.

Tak tak, pravil pan otec a zatočil pixlou.

Podle literárních teoretiků Babička není román. A dnešní dítka zase tak malou slovní zásobu nemají - jen se ubírá jinými cestami.

Já nemohu za to, že to Víťa viděl jinak. A co se týká teoretiků, tak jejich názor je mi lhostejný. A to "díky" mnohaleté spolupráci s ÚJČ.

Máte pravdu, že dítka mají slovní zásobu jinou, žel, není to čeština. V śopu si koupí vytuněnou koloběžku ... a co se týče slůvek, které zde nelze napsat, tam se drží tradice. Sláva. Mám 4 vnoučky, tak slyším, jak mluví.

Ještě připomínám nadávky Karla Čapka:

http://www.nebakov.cz/texty/nadavky.htm

Na nich si milovník rodného jazyka pochutná. Doporučuji.

Babičku jsem četl úplně mimo školní osnovy, jak jsem si tak různě vytahoval věci z maminčiny knihovny. Už si nepamatuji, kolik jsem měl let, deset, jedenáct? Je to krásná kniha, psaná s velkou láskou a úctou k lidem, neměl jsem vůbec problém ji číst a ani vypjaté scény mi hlavu nezamotaly. Možná taky proto, že jsem se narodil do velké, rozvětvené rodiny, kde byla láska a úcta normální věci. A že při té šíři rodiny a obrovské rozmanitosti osudů, mě ani Viktorčina tragedie nepřišla jako nepravděpodobná. Bolestivá ano, ale když máte strýce, kteří byli v povstání, kde zažili všelijaké hrůzy a nějakou vzdálenou tetičku, která tragicky zahynula ve věku šestnácti let, atd., tak ty věci nějak "znáte", protože doma se o nich občas mluví. Nevykolejí vás.

Jazyk je živý systém a je to tak dobře. Fěrtoch prostě ztrácí komunikační sílu, jiná slova ji získávají a vývoj jde dál. No a my, znalci Němcové, jsme prostě ve schopnosti přijímat novinky, a to nejen ve slovní zásobě, lamy.

Náš jazyk se příliš nevyvíjí, spíš degraduje. Např. Karel Jaromír Erben psal tak "moderní" češtinou, že se jeho díla nemusí nijak jazykově upravovat, s výjimkou drobností (interpunkce). Češtinu mrzačí dnešní "novináři" a ostatní aktéři mediální scény, takže převyskladňujeme, dovymzdíváme a pod.

Jestli mi uvedete nějaké nové slovo, o němž lze říci, že je české, sem s ním. Vzomněl jsem si na jedno: svítivka.

To je trošku pošetilý argument - je normální, že do jazyka pronikají vlivy jiných kultur, jiných jazyků. Vždycky to tak bylo a vždycky bude, nejsme přece jazykový skanzen.

Nemusí se Vám to líbit, taky mám z mnoha nově užívaných výrazů osypky. Ale tak to je, bylo a bude a je to v pořádku.

Prostě jsme v nějakém věku už ochránci tradic. Stabilizační smyčky v žijícím systému, jehož inovace už obstarávají jiní.

Trvat na tom, že se vývoj musí být jen vznikem nových českých slov je jednak cesta právě do izolace a skanzenu. Stejně úsměvný, jako byli tvůrci překladů z češtiny do češtiny. Inu, kdo by se zavrtěním hlavou nad tou pošetilostí nevzpominal na libozvučný klapkodrnostroj.

Já Vás prosil o nějaký příklad a ne o přednášku. Já uvedl jeden, Vy nic. Klasická ukázka rozdílu mezi praxí a teorií.