Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JH

J22a24n 21H84u33r56k62a

30. 10. 2020 5:48

moudrým se člověk stává až tehdy když pochopí chyby druhých a napraví vlastní...dnešní doba stále žije minulostí a pro budoucnost si vleče kouli něčeho co je nevyužitelné pořád se učivo papouškuje nikoliv aktivně rozvíjí žák který je konstruktivně logicky nadán je ubíjen až ubit zastaralou koncepcí učiva které z 90 procent už je součástí IT takže místo volným rozvíjením znalostí se stále dokola učí biflovat nepotřebné ...paradoxně dnes se student naučí více doma při koníčcích nebo na počítači R^ hezký den

0 0
možnosti
Foto

Dobrý večer. Budu s Vámi trochu nepříjemně moderní. A říkám to i tehdy, kdy já s počítačem a nabídkou dnešních technických možností semtam bojuji. Jde hlavně o zcela jiné vnímání dneška. Vrátím se nyní 13 let v čase, kdy moje dcera chodila do první třídy. Schůzka rodičů a pančelčino řešení věčných zasloužených mračounů za ošklivé kroužení a nesprávně složená písmenka ve fólii. A probírání toho a téhle, kdy ještě nemají nárok na pero, no zkrátka měli velmi velmi špatné písmo. A jeden tatínek, takový bystrý podnikatel, do těch vzdechů paní učitelky o důležitosti návyku krasopisu povídá - " Promiňte, ale naše děti budou čím dál víc generace kláves. Potřeba písma jako krasopisu a textů v ruce bude za deset patnáct let pro naše děti značně vedle"...Netušíte, jak podivně tam vypadal a byla jsem vážně ale jediná, které mluvil z duše. Neříkám tím, že umět se to nemá vůbec. Má tak, aby to aspoň nějak k přečtení po člověku bylo. Narážím na naprosto zbytečnou demotivaci maličkých dětí, co i kdyby se usnažily, nikdy to jako Evička vedle umět třeba ani nemohou. A mají cejch, že pero dostaly až poslední. Nemám to ráda. Zbytečný stres.

A mimo jiné - jako velkou gauneřinu beru jeden z cermatích požadavků PP(13 let!), a tím je čtenářský komfort, čitelnost. To v momentě, kdy víme, že děti skutečně píšou míň a míň v ruce a kdy si pokrytečtí páni z Cermatu s vytaženým tričkem všechno ve svých textech opraví smazáním, vyjmutím, překopírováním, přepsáním a vše je na konci čisté bez jediného škrtu. Po dětech se léta chtěla práce geniálních nadspisovatelů, co umějí jako velmistři slova bez škrtanců a přepisů napsat vše ve stanoveném čase coby úhlednou listinu pro vitrínu do muzea.

Karma

0 1
možnosti
Foto

Slohy a ústní se vrátily do škol! Písemky i zkoušení je v rukou ředitelů. ;-D

0 0
možnosti
TL

Pedagog opravdu nejsem, ani nejsem odborník na Vámi sdělené téma.

Ale Váš článek se mi líbil, vlastně líbí ...

(indikativ prezenta to asi vyjadřuje lépe ...) R^R^R^

0 0
možnosti
  • Počet článků 461
  • Celková karma 25,69
  • Průměrná čtenost 1708x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz