Dostojevského jsem nadšeně četl v mládí (Chudí lidé, Hráč, Zločin a trest...). Dnes bych ho už (stejně jako žádnou jinou beletrii, snad kromě Goscinnyho Mikuláše) neotevřel. Proč? Podívejte se obraz Emila Filly "Čtenář Dostojevského" .

Tuším, že Václav Černý jej nazval Shakespeare blázinců. Nyní je F.M. Dostojevskému věnován celý měsíc na Českém rozhlase. Můj typ - Zápisky z podzemí.

Můj - Běsi.

Horko těžko jsme si přečetl jeho knihu Zločin a trest. Kniha je zbytečně dlouhá. V knize se neustále opakuje to, co už bylo řečeno, pořád dokola se řeší to samé, jako jestli se má jít udat nebo ne, jestli se má zabít nebo ne. V Ruské literatuře je vtělen pohled Ruska na zkažený a a odkřesťanštěný Západ. Ruské knihy vedou k jednomu. Pochopení, proč Rusko nenávidí Západ.

Nesouhlasím. Dostojevský občas západ ostře kritizoval, ale nenavolist k západu jsem u něj nenašla.

Na čem zakládáte závěrečné tvrzení, když jste od D. četl jen jednu knihu?

díky za připomenutí, začal jsem s FMD v 15...pak jsem četl Běsy, Bratry Karamazovy později a poměrně nedávno, před pár lety si jeden román zopakoval - ve stáří se to čte jinak. Hlavně jsem si uvědomil, že ta zdlouhavost románů t= doby asi vyplývala z toho, že za dlouhých večerů se nedalo čumět na televizi a sledovat idiotské seriály. On byl velmi dobrý pozorovatel a psycholog, některé postavy popisuje ironicky. Ale velmi jemně. Ty své hrdiny běsovského typu řekl bych bere jako varování a nechává je špatně skončit.

Díky.

Z Bílých nocí a z "Něžné" jsem byla v šestnácti unesená.

Jak jsou na tom studenti dnes, netuším...

Moji měli Dostojevského dost rádi.

Zasloužená karma. Jenom dodám pro pana Jiřího, že těžká četba to pro něj byla snad proto, že byl velice mlád. Pro dospělého jedince jde o čtivé a poutavé romány s geniálníma dialogama, monologama, neskutečně působivým popisem vzhledu a povah jednotlivých aktérů. Jediná, na četbu náročná pasáž, bylo pojednání o Otci Zosimovi v Bratrech Karamazových. To je ale zase vyváženo tím, že tento román je pravděpodobně ze všech nejlepší.

Souhlas.

Četl jsem jej. Velice mlád. Těžká četba. A občas vzpomenu. Na jeho ,,Uražení a ponížení". Asi i díky těmto blog. stránkám, a tzv. diskuzím pod nimi