Zpráva k tématu: „Ve Spojených státech padl dvacetiletý rekord v počtu cenzurních žádostí ve veřejných a školních knihovnách. Sdružení amerických knihoven loni zaznamenalo skoro 1300 požadavků, které chtěly zakázat přes 2500 knih pro děti i dospívající. Často sporné knihy pochází z pera autorů menšinové orientace nebo jiné než bílé barvy pleti.“

Vinnetoua za komunistů také upravili.

To bylo pod paní Pantlíkovou.

Nenaboural se vám někdo do účtu ? Vždyť vy jste jakoukoliv snahu o "narovnávání historických křivd" na menšinách v minulosti tady podporoval a obhajoval, stačí se podívat do historie vašich blogů.

On se nám tu rozmohl ještě jeden nešvar. "Stalo se to 2 roky zpět". Tohle, když čtu, tak vypustím nespisovné slovo. Je to typický rusismus: " mnogo lět tomu nazád"

Nějak se to rozmohlo v posledních měsících, asi špatně přeložené noty.

Může to být i anglicismus. Two years ago.

No, ale třeba Božena Němcová pohádku O Červené Karkulce zcenzurovala strašně. V původním vyprávění vlk Karkulku s babičkou sežral a dál nic, prostě sežral a konec pohádky a je to. V ještě starší verzi nešlo o vlka, ale nějakého obra nebo vlkodlaka, který před sežráním donutil Karkulku jíst babiččino maso a pít její krev. Zeptat se jí, proč tohle dělala, dnes už nemůžeme, ale tipoval bych, že by řekla něco jako že to je kvůli těm dětem, v jejich zájmu.

https://www.heroine.cz/kultura/2018-upravovani-pohadek-neni-cenzura-ale-oziveni-vedela-to-uz-nemcova

Pane Kubíčku, pohádkové motivy migrovaly od temných staletí (5. - 10.), upravovali vsichni sběratelé. Němcová navíc psala osobitou formu fantasy.

Ale jakmile má dílo autora, je to něco jiného.

Když kdokoliv napíše něco, s čím souhlasím, tak to ocením karmou. Stalo se.

Tentokrát naprostý souhlas. Celé to zavání těžkou totalitou.

Ze slova "totalita" se stala koukám taková univerzální vata, dá se nacpat všude.

I já s Vámi souhlasím! Teď ještě vymyslet způsob, jak tyto zločiny proti literatuře zarazit.

Stala jste se přeci jen bojovnicí s dezinformacemi, což je chvályhodné

Pardon, plus!!!

Poprvé jsem četl knihu V rozpuku mládí, jejímž autaorem je francouzský spisovatel Robert Merle, v roce 1985. Po tolika letech si obvykle nepamatujeme přesný letopočet, ale já to vím naprosto bezpečně podle jisté životní epizody, která se stala, když jsem to četl.

Je to román, který vznikl ve dvacátéím století, ale je psán jako fiktivní paměti člověka, který žil v druhé polovině 16. století ve Francii.

V tom prvním vydání jsem v roce 1985 četl realisticky o potulných cikánech, kteří se pohybovali po tehdejším francouzském venkově.

Nedávno jsem si tu knihu chtěl přečíst opět a půjčil jsem si ji v knihovně. A už se tam píše o Romech. Dokonce slovo "Romové" je vkládáno do úst tehdejších lidí do jejich přímé řeči.

Je to stejný nesmysl, jako když ve filmu Černí baroni major Haluška zvaný Terazky donutil malíře, aby Žižkovi přimalovat samopal. V patnáctém a šestnáctém století neexistovaly ani samopaly, anoi slova "Rom" nebo "Romové".

A co náš klasik, k Karel Hynek Mácha - také mi u zakážeme povídku Cikáni?