Děti a Sešívané léto
Veronika Valíková
Jak poznáte, že vám dospěla dcera
Slavíme. Týně je sladkých osmnáct. Dostala kvalitní kožené boty, v nichž se jí bude skvěle randit i v zimě, krásné modré plesové šaty s baletní sukní (na latinu) a křížek z bílého zlata (ne, že ho zase necháš v tělocvičně!).
Veronika Valíková
Proč Kristýnka mhouřila pravé očičko
Když jsem Kristýnku uviděla poprvé, měla přimhouřené pravé očičko. Nebylo to šibalské mhouření, nejspíš jen jasně a zřetelně dávala najevo, čí je dcera. Moje Kristýnka.
Veronika Valíková
Sešívané potěšení
Výjimečně jsme u nás doma měli vzorně uklizeno. A napadlo nás s Týnkou, že nafotíme patchworkové deky a přehozy, bez kterých si naši domácnost už ani neumím představit. A že vám o každém kousku něco prozradím...
Veronika Valíková
Adoptivní babičky jsou k mání - my potřebujeme adoptivního dědečka!
Právě ve zprávách proběhla reportáž o adoptivních babičkách. Dámy, kterým odrostla vlastní vnoučata, pomáhají mladým rodinám s hlídáním dětí. Odměna je symbolická, důležitější jsou citové vazby, které takto vzniknou.
Veronika Valíková
Možná jsem taky kleptomanka – a ani o tom nevím!
Leden! Každá moje třída píše několik písemek, děti se učí na vlastní písemky a chřipky kolem nás tancují kankán. Bývám vycucaná jak citron. A taky kradu. Klíče, tužky, třídnice! Držte se ode mě dál!
Veronika Valíková
„Ženský mi nevadí, ale s mobilem chrápat nebudeš!“
ječela jsem dnes v noci na devatenáctiletého syna. A zatímco Chum nechápavě zíral na kusy svého nerozlučného přítele, poskakující po podlaze, stoupal mi adrenalin až do nosních dírek a před očima tančila rudozelená kola – vztek, bezmoc a zoufalství.
Veronika Valíková
Jak poznáte, že vám dospívá dcera
Přichází to plíživě a zvolna. Nejdřív nemůžete najít rtěnku. Potom začnou mizet řasenky, stíny, tužky na oči. Vaše nejdražší a nejhýčkanější střevíčky z jemné kůže se náhle povalují pod haldou zimních bot. A to je teprve začátek.
Veronika Valíková
A nechoďte na mě s potratem!
Jsem velmi přísná matka. V určitých ohledech. Třeba jsem Týně nikdy nedovolila tetování a odbarvování vlasů. Jáchymovi jsem nikdy netolerovala škodolibost a hloupost. Hodně věcí nezvládám. Ale poučit své děti o následcích sexuálních dobrodružství v raném věku - radostná povinnost.
Veronika Valíková
Prohibiční!
„Táta mi vypil whisku!“ křičel včera rozhořčeně můj syn po nedělní návštěvě u tatínka. Tvářil se doslova vražedně. „Johnnieho Walkera, dostal jsem ho k narozeninám! Loni po oslavě mi taky zlikvidoval dva litry vína, rum a Stalinovy slzy, ale to nebyla prohibice!“
Veronika Valíková
Jsem hrozně ošklivá a vůbec nikdo mě nechce
„Všechny holky se na lyžáku spárovaly, jen mě nikdo nechce,“ pravila hořce moje dcera, když se vrátila z hor. Bylo vidět, že ji ten problém opravdu trápí, proto jsem se uvolila hrát roli starostlivé matky a položila několik logických otázek.
Veronika Valíková
Jste snad jeho matka!
Klidný sobotní večer. Sedím u šicího stroje, sleduji napínavý film, cucám vinný střik a těším se do postele. Zazvoní mobil a vyděšený hlas přerývaně drmolí: „Přiďte si pro syna. Na stanici autobusu ve dvanáct...on se tady ...trošičku ...unavil.“
Veronika Valíková
Jste snad jeho matka!
Klidný sobotní večer. Sedím u šicího stroje, sleduji napínavý film, cucám vínný střik a těším se do postele. Zazvoní mobil a vyděšený hlas přerývaně drmolí: „Přiďte si pro syna. Na stanici autobusu ve dvanáct...on se tady ...trošičku ...unavil.“
Veronika Valíková
Nejlepší kámoška
„Mami, Julinka mi píše, že už nejsem její nejlepší kámoška,“ stěžuje si moje dcera plačtivě. Derou se mi slzy do očí. Jako Týnce. Tuhle „Instituci“ jsem přece v mládí stokrát obrečela. A teď se kvůli ní bude trápit moje beruška...
Veronika Valíková
Už nikdy ti neřeknu: „Jsi líná jako veš!"
Jely jsme s dcerou vlakem, hlavy v šátku. „Všechny jsou venku, ale mně ty mrchy zase musí vytahat babička.“ Muž proti nám zbrunátněl a povstal. „Ony snad mají vši,“ křičel zděšeně, zatímco utíkal uličkou. „Vši! Ty tady byly naposled za druhý světový války!“
Veronika Valíková
Ahoj, babi!
„Ahoj mami. Mám se dobře, jen ti chci říct, že jsem v nemocnici, mám zlomenou nohu a urvaný jedno ucho! A taky jsem se trošku přiotrávil večeří a mám nějaký divný vředy na jazyku...a mami, jaký je přesný význam slova epidemie?“
Veronika Valíková
Odjezd na tábor
„Pozítří jedeme, mami. A nemám sandály, kufr, pyžamo, brejle, krém na opalování a spodní kalhotky. Jestli tě to náhodou nezajímá.“
| Počet článků 411 | Celková karma 30.59 | Průměrná čtenost 1686 |
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici a lásce v mnoha podobách
Češtinářky 1. 9. 2022
Žádný život není bez hrubky. Román z prostředí elitního gymnázia.
Kdyby se Don Quijote pokusil svést souboj s českým školstvím, pokorně by se za pár hodin vrátil k větrným mlýnům. O tom je přesvědčená i češtinářka Tereza, jíž dělá ze života peklo byrokracie a despotický ředitel. Naštěstí má podobně naladěné kolegyně, studenty s otevřenou myslí i Čaroděje, který jí vykouzlí v duši klid spolehlivěji než Neurol.
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Nezařazené
- Sesterské povídky
- Zvířátka
- NE! plošné střídavé péči
- Taháky k maturitě
- Rodinka jak ze Shakespeara
- PPP - Proti předčasným porodům
- Moře a další lásky
- NEVERMORE
- Děti a Sešívané léto
- Literární seminář pro oktávy
- Škola a maturita
- Porodnice a Soukromý nebe
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Časové a příležitostné
- Ženy a muži
