Sesterské povídky
Veronika Valíková
Gratulace pro Žofinku
Ve svých textech jí říkám Žofinka a znám ji třiačtyřicet let. Seznámili nás lidojedi, ale kmotry našeho přátelství vždycky byli a budou Vinnetou a Old Shatterhand. A naší Amerikou zůstane kraj kolem Orlické přehrady.
Veronika Valíková
Moje sestřičky jsou všude kolem a těší se i na tvou krev!
Její vlásky voněly tak úchvatně a nenapodobitelně... Nasála jsem rozkošnicky pach jemné kůže, značkového dětského šamponu a maminčina parfému. Nádhera! Sladký budoucí domove! Stěhování bylo dílem okamžiku. Moje dosavadní potomstvo, bezpečně uložené v malých průsvitných kokoncích kolem dokola, ještě snilo miminkovské sny a čekalo na svůj velký den.
Veronika Valíková
Josefovy neklidné vánoce
Všichni ten obrázek znáte. Malá jeskyně, v ní osel, vůl, ovce a svatá rodina. Marie uspává Jezule – ale kde je Josef? Už ho vidím, sedí v koutě u oprýskaného notebooku a každou chvíli rozčileně vybuchne.
Veronika Valíková
Anamnéza
Juliána žije sama v malém bytečku vysoko u trati. Živí se psaním pohádek. Tedy živí, občas nějakou tu pohádku prodá a má pak chvíli co jíst. Psychologii začala studovat nejdříve ona. S nadšením a odhodláním. Ale několik měsíců před promocí školu náhle opustila.
Veronika Valíková
Svatební dort
„A teď prosím snoubence, aby si vyměnili prstýnky.“ Moje sestra Evelýna plavným pohybem hmátla do plastikové krabičky, kterou jí pohotově přistrčila její ošklivá svědkyně. Všechny Evelýniny kamarádky byly ošklivé, aby lépe vynikla Evelýnina neobvyklá krása.
Veronika Valíková
Čuňákova sebevražda
Čuňák byla loď. Krásná nová deblkanoe, kterou jsme dostaly s Danielou řečenou Dódy do opatrování při sjíždění řeky Otavy. Asi že jsme byly nejmenší a nejlehčí posádka. Nebo proto, že Dódy byla tak blonďatá a měla sladké dolíčky ve tvářích.
| Počet článků 411 | Celková karma 30.59 | Průměrná čtenost 1686 |
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici a lásce v mnoha podobách
Češtinářky 1. 9. 2022
Žádný život není bez hrubky. Román z prostředí elitního gymnázia.
Kdyby se Don Quijote pokusil svést souboj s českým školstvím, pokorně by se za pár hodin vrátil k větrným mlýnům. O tom je přesvědčená i češtinářka Tereza, jíž dělá ze života peklo byrokracie a despotický ředitel. Naštěstí má podobně naladěné kolegyně, studenty s otevřenou myslí i Čaroděje, který jí vykouzlí v duši klid spolehlivěji než Neurol.
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Nezařazené
- Sesterské povídky
- Zvířátka
- NE! plošné střídavé péči
- Taháky k maturitě
- Rodinka jak ze Shakespeara
- PPP - Proti předčasným porodům
- Moře a další lásky
- NEVERMORE
- Děti a Sešívané léto
- Literární seminář pro oktávy
- Škola a maturita
- Porodnice a Soukromý nebe
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Časové a příležitostné
- Ženy a muži
