Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sesterské povídky

Veronika Valíková

Gratulace pro Žofinku

Ve svých textech jí říkám Žofinka a znám ji třiačtyřicet let. Seznámili nás lidojedi, ale kmotry našeho přátelství vždycky byli a budou Vinnetou a Old Shatterhand. A naší Amerikou zůstane kraj kolem Orlické přehrady.

31.8.2014 v 14:05 | Karma článku: 7.72 | Přečteno: 324 |

Veronika Valíková

Moje sestřičky jsou všude kolem a těší se i na tvou krev!

Její vlásky voněly tak úchvatně a nenapodobitelně... Nasála jsem rozkošnicky pach jemné kůže, značkového dětského šamponu a maminčina parfému. Nádhera! Sladký budoucí domove! Stěhování bylo dílem okamžiku. Moje dosavadní potomstvo, bezpečně uložené v malých průsvitných kokoncích kolem dokola, ještě snilo miminkovské sny a čekalo na svůj velký den.

6.4.2013 v 12:38 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 1168 | Diskuse

Veronika Valíková

Josefovy neklidné vánoce

Všichni ten obrázek znáte. Malá jeskyně, v ní osel, vůl, ovce a svatá rodina. Marie uspává Jezule – ale kde je Josef? Už ho vidím, sedí v koutě u oprýskaného notebooku a každou chvíli rozčileně vybuchne.

26.12.2012 v 18:16 | Karma článku: 16.42 | Přečteno: 945 | Diskuse

Veronika Valíková

Anamnéza

Juliána žije sama v malém bytečku vysoko u trati. Živí se psaním pohádek. Tedy živí, občas nějakou tu pohádku prodá a má pak chvíli co jíst. Psychologii začala studovat nejdříve ona. S nadšením a odhodláním. Ale několik měsíců před promocí školu náhle opustila.

11.9.2011 v 23:11 | Karma článku: 12.74 | Přečteno: 1240 | Diskuse

Veronika Valíková

Svatební dort

„A teď prosím snoubence, aby si vyměnili prstýnky.“ Moje sestra Evelýna plavným pohybem hmátla do plastikové krabičky, kterou jí pohotově přistrčila její ošklivá svědkyně. Všechny Evelýniny kamarádky byly ošklivé, aby lépe vynikla Evelýnina neobvyklá krása.

8.9.2011 v 21:19 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 1302 | Diskuse

Veronika Valíková

Čuňákova sebevražda

Čuňák byla loď. Krásná nová deblkanoe, kterou jsme dostaly s Danielou řečenou Dódy do opatrování při sjíždění řeky Otavy. Asi že jsme byly nejmenší a nejlehčí posádka. Nebo proto, že Dódy byla tak blonďatá a měla sladké dolíčky ve tvářích.

5.8.2011 v 18:56 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 1127 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz