V diskusi pod článkem o Lampionu ministryně V. se mě kolega bloger zeptal, co mi vadí na Seznamu autorů a literárních směrů k DT z ČJL, když jsou v něm Kundera, Kohout, Vaculík, Havel, Svěrák. Pokusím se odpovědět obšírněji.
Nejdříve chci všechny budoucí maturanty a rodiče budoucích maturantů poprosit, aby si pozorně pročetli zmíněný seznam, který visí na webu novamaturita.cz (ČJL - didaktický test; a buďte trpěliví, často to hlásí chybu sítě).
Seznam autorů literárních děl, literárních žánrů, směrů a hnutí k DT ČJL_2016-2017
Podotýkám, není to seznam četby. Cermat chce, aby student o každém jménu, názvu, směru... něco věděl. A tady se dostáváme k prvnímu problému - co všechno má maturant o jednotlivých položkách vědět a jsou všechny stejně důležité?
Je chvályhodné, že nechybí Bible, Homér či Shakespeare. Jsou tu ovšem mnohé literární ismy a skupiny, bez nichž se budoucí maturant v životě zcela jistě obejde. A chybí tu naopak jména velmi oblíbených a ceněných spisovatelů, kteří jsou pro literaturu mnohem důležitější než pět ismů dohromady. Cermat svým modelem maturity studentům a učitelům vnucuje koncepci literární výuky, jež se praktikovala za komunistického režimu a s níž se poctivě prali češtináři celých sedmadvacet let.
Koncepci, podle níž jsou směry, ismy a hnutí důležitější než díla a jejich autoři, forma zásadnější než obsah.
Seznam byl nepochybně vytvořen i proto, aby studenti nemohli protestovat proti úlohám, v nichž se objevují jména Ezop, Jidáš či Pallas Athéna. I to je zavádějící - pokud studenti proberou podle učebnice v jedné hodině Starý a Nový zákon a v druhé Homéra, jak je na mnoha školách zvykem (hodinové dotace jsou často neúprosné), a poženou se dál, aby stihli Dalimilovu kroniku, rukopisy a ruchovce a lumírovce, na výše zmíněná jména stejně narazí jen stěží. Jejich učitelé budou ovšem v maturitním ročníku řešit dilema, zda alespoň trochu otevřít moderní literaturu, nebo dávat testy z husitství a národního obrození.
A nyní k samotnému výběru autorů, který prý byl vytvořen i s ohledem na průmyslovky a učňovské školy. Nemám nic proti Joyceovi, Camusovi a Beckettovi, ale kdo někdy rozečítal mladé lidi, ví, že začínat se musí u jasného a etického příběhu. Ne nadarmo moji studenti v sextě a septimě nejraději píšou a hovoří o Cyranovi, květinářce Líze Doolittleové z Pygmaliona, Viniciovi a Lygii z Quo Vadis, Gatsbym, Frodovi a Gandalfovi... E. Rostand, G. B. Shaw (NC), H. Sienkiewicz (NC), F. S. Fitzgerald a J. R. R. Tolkien ovšem v seznamu nejsou!
A takto bych mohla pokračovat až do osmdesátých let 20. století (Cermat avizoval, že do výběru nezařadil díla posledních třiceti let). Žádného z autorů bych si nedovolila vyhazovat (krom svého oblíbence S. K. Neumanna, který už se objevil v mnoha DT). Chci jen upozornit, že tu chybí:
A, Spisovatelé, kteří zažili nacistické koncentráky - K. Poláček, I. Kertész (NC)... Zastoupen pouze Lustig.
B, Spisovatelé, kteří zažili komunistické koncentráky a vězení v 50. letech u nás - J. Zahradníček, V. Renč, K. Pecka, Z. Rotrekl, J. Stránský... Za vězně ze 70. let je tu pouze V. Havel, ale I. M. Jirous byl skvělý básník a seděl déle než pan prezident :).
C, Další křesťansky orientovaní autoři - z českých v seznamu najdeme pouze J. Durycha, chybí autor ceněných povídek J. Čep i tvůrce nádherného nedokončeného románu (a že těch románů máme poskrovnu) Kámen a bolest, K. Schulz. Ze světových jmenujme J. R. R. Tolkiena, C. S. Lewise, P. Claudela, F. Mauriaca (NC), D. Lodge...
D, Autoři židovského vyznání, které moji studenti čtou velmi rádi, protože řeší etické problémy mladých lidí - I. B. Singer (NC), CH. Potok.
E, Ženské autorky - sestry Brönteovy, S. Lagerlöfová (NC), M. Mitchellová (PC), B.MacDonaldová, V. Woolfová, Z. Salivarová...
F, Moderní autoři 2. poloviny 20. století - v čem je J. Kerouac lepší než K. Kesey nebo K. Amis? A proč tu není V. Nabokov, J. Irving či J. Fowles?
Jistě, studenti průmyslových a učňovských škol nemohou znát všechna tato jména a každý seznam je tak předem omezený. I proto považuji jakýkoli plošný celostátní seznam literatury za nesmysl.
V tuto chvíli ovšem výběr Cermatu určuje, jací autoři a jaká díla se budou v českých školách skloňovat přednostně. A ve spojení s ústní částí zkoušky, kdy studenti vybírají dvacet děl z minimálního počtu šedesáti titulů (seznam musí být jednotný pro všechny maturující ročníky na škole, češtináři se musí domluvit - mnohde už tvoří jednotné, neměnné a unifikované seznamy, které fungovaly i za naších prarodičů) dělá opět z literatury ten nezáživný předmět, v němž nešlo o čtenářský prožitek, etiku a hledání otázek a odpovědí, tolik důležitých pro život mladého člověka, ale o seznamy, data, ismy, rozbory, jazykové prostředky...
To už jsme tu jednou měli.
Takže, milí rodiče, až se na nás, češtináře, budete zlobit, co vaše děti učíme, obraťte se na Cermat. Ten má v tuto chvíli v rukou nejen naprosto centralizovaný a unifikovaný model maturity z ČJL, ale i přijímací zkoušky na střední školy.
I tak může vypadat svobodné a demokratické školství sedmadvacet let po pádu totality.
pozn. NC - Nobelova cena, PC - Pulitzerova cena
