Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

České školství je sekulární, řekla ministryně Valachová. Literatura též? II. (adventní)

10. 12. 2016 17:02:27
První článek měl ukázat i nesmyslnost některých otázek v maturitním testu. Otevřel však další problémy. Do jaké míry učit o náboženství? Lze srovnávat nacismus a křesťanství? Neuniklo dítě z Betléma o vlas statusu "nemanželské"?

1. PROBLÉM - NÁBOŽENSTVÍ V ČESKÝCH ŠKOLÁCH

Jak a do jaké míry mají být žáci a studenti v českých školách seznamováni s náboženstvím, respektive s jednotlivými náboženskými systémy a věroukami?

Jako nemůže být škola zcela apolitická (protože studenti o politice hovoří a píší; protože historie, literatura a ostatní společenské vědy se k politice - záležitosti obce - nějak vztahují), nemůže se náboženství ve škole neobjevovat. Většina velkých uměleckých děl evropské kultury je inspirována antickou mytologií a židovsko-křesťanským pojetím světa, z něhož vzešly dva svébytné náboženské systémy. Umělci mohou náboženství podporovat, mohou se s ním poctivě prát, mohou ho ostentativně ignorovat či se proti němu vymezovat - ale náboženské kořeny naší civilizace vymazat nelze (pokud si nepřizveme na pomoc Orwellovo Ministerstvo pravdy - pak ovšem vymažeme historii i civilizaci.)

Informace o velkých náboženstvích samozřejmě musí být součástí školní výuky. Problémem je množství informací, které mají být věnovány jednotlivým věroukám - občas totiž zaznívá názor, že by se všem náboženstvím mělo měřit stejným metrem. Jenže bez židovsko-křesťanské tradice neporozumíme evropské historii a filosofii, nepochopíme Danta, Shakespeara, Goetha, Havlíčka, Erbena...

Možná namítnete, že moderní literatura náboženství tolik neřeší. Namátkou: většina velkých děl žánru fantasy se tak či onak vztahuje ke křesťanství: J. Swift, autor Gulliverových cest, byl kněz; náboženské disputace J. R. R. Tolkiena i C. S. Lewise jsou známé - V Pánu prstenů je mnoho křesťanských motivů a Lewisovy Rady zkušeného ďábla jsou považovány za velmi chytrou "obrácenou" teologii. Vinou komunistického školství neznáme příliš francouzské a české křesťanské autory 20. století - pro mě je ovšem nositel Nobelovy ceny F. Mauriac pravdivější než R. Rolland; P. Claudela miluji, zatímco Exupery se mi občas líbí; povídky J. Čepa mají pro mne silnější náboj než většina Čapkových próz a historické obrazy K. Schulze a J. Durycha považuji za přesvědčivější než díla Vančurova. A abych nezapomněla na Židy - nobelista I. B. Singer i oblíbený CH. Potok řeší judaismus prakticky v každé své knize a moji studenti je milují. I nositel Nobelovy ceny O. Pamuk, který lavíruje mezi evropskou a islámskou kulturou, zásadně připomíná ve svých románech náboženské tradice.

Není samozřejmě vaše vina, že jste většinu těchto autorů a děl neměli ve školní četbě...

2. PROBLÉM - SROVNÁVÁNÍ NÁBOŽENSTVÍ A IDEOLOGIÍ

Jeden z diskutérů pod mým článkem konstatoval, že informace o křesťanství by ve škole předávány být měly - jako jsou předávány informace o nacismu. Domnívám se, že mezi náboženstvím a ideologií je jistý zásadní rozdíl. Ostatně, kolik znáte skvělých nacistických spisovatelů?

Zatímco literatura a velká náboženství spolu po několik tisíciletí žijí v symbióze, ideologie a literární tvorba se spolu neshodnou. Nejsem znalec německého písemnictví. Hádám, že literáty - sympatizanty nacismu byste jistě našli, nikoli však díla, která můžeme přiřadit do velké učebnice etiky, jíž literatura bezesporu je. Stejný problém se týká i autorů, kteří svou tvorbu svázali s komunistickými idejemi, konkrétně u nás: Seifert se s komunismem rozloučil definitivně v roce 1929; Nezvalova tvorba se ve službě straně zcela rozbředla; Halas musel před smrtí napsat protestní sbírku; Vančuru "včas" zastřelili; Kohout, Kundera i Vaculík, kteří v době svého komunistického mládí "otáčeli volantem dějin", v šedesátých vystřízlivěli a ve svých dalších textech se nepřestali omlouvat. Výjimkou snad zůstávají J. Drda a J. Kainar - ale výjimky přece potvrzují pravidla.

3. PROBLÉM - MATURITNÍ OTÁZKA

V předešlém článku jsem vám předložila úlohu z didaktického testu (jaro 2015) - text z jistě skvělého románu K. Hosseiniho Tisíce planoucích sluncí, opatřený otázkami Cermatu. Chtěla jsem, mimo jiné, ukázat, jak jsou interpretační otázky, týkající se děl, jež studenti neznají, nesmyslné, neboť vycházejí pouze z jazyka daného úryvku a opomíjejí obsah díla i konkrétní společenský kontext. Sečtělejší studenty to pak může zmást, protože v otázce hledají hlubší významy (učím je pro tyto příklady hru Bingo - správné je to, co zaškrtne většina). Převážně takto je koncipována celá státní maturita z ČJL - vychází se z konkrétních úryvků, nikoli ze smyslu a obsahu celého díla.

Zmíněná otázka s sebou však nese ještě problém etický - matka nemanželského dítěte si přála smrt z rukou vlastního otce. Toto východisko mohlo podvědomě zaútočit na emoce především křesťansky naladěných studentů a dostat se do rozporu s jejich hodnotovou orientací. I proto považuji zařazení úlohy do testu za problematické (text sám je samozřejmě vhodný do hodin literatury, kde je prostor pro diskusi a odplavení emocí).

V židovsko - křesťanské tradici je totiž život veliká hodnota - proto ho můžeme obětovat pro zásadní věci (obrana víry, vlasti či záchrana jiného člověka). Nelze se ho však svévolně zbavovat či si přát vlastní smrt kvůli takové "hlouposti", jako je "manželstvím nechráněné těhotenství".

ADVENTNÍ POZNÁMKA...

Máme dobu adventní. Nejkrásnější svátky v roce jsou také oslavou mateřství. Narození chudého pacholátka v betlémském chlévě otevírá jeden z nejpravdivějších příběhů, jaké nám naše civilizace odkázala - copak Ježíš neprošel cestu, na které ho budou následovat mnozí? Jeden týden ovace davů, druhý kameny, kříž a trnová koruna...

To malé pacholátko, kterému se už přes dva tisíce let klaníme, mohlo být také "nemanželské dítě". Každopádně bylo počato před řádnou svatbou za podivných okolností a kdyby Josef neprokázal pevnou víru (chtěl těhotnou Marii propustit, rozmyslel si to až po intervenci jistého Gabriela), rodila by Svatá Panna Ježíška bez jeho pomoci a byla by z ní všemi opovrhovaná samoživitelka...

To jsou ty křesťanské paradoxy :).

ZÁVĚR

Nelze samozřejmě v jednom článku odpovědět na všechny otázky, které se v souvislosti s náboženstvím ve školách objeví. Souhlasím s tím, že školy v ČR by neměly žádnou věrouku vnucovat. Otázka poměru a množství informací je však ošidná...

Protože, opakuji, evropská kultura je inspirována antickou mytologií a židovsko - křesťanskou náboženskou tradicí. A chceme - li tu kulturu chápat, vysvětlovat, případně bránit a rozvíjet, musíme trochu rozumět i jejím náboženským kořenům.

A měli bychom toto porozumění předávat i našim dětem.

Děkuji za pochopení.

Autor: Veronika Valíková | sobota 10.12.2016 17:02 | karma článku: 28.36 | přečteno: 1127x

Další články blogera

Veronika Valíková

Jak jsme vypluli na moře

Letos jsme si naplánovali cestu po jižní Itálii. Ponzu, Ischii, Capri, Amalfi, Agropoli, Liparské strovy, Sicilii – a zpět. Člověk míní, Pánbůh... ale nepředbíhejme, nejdříve jsme zvedli kotvy a pozdravili se s mořem...

19.11.2017 v 15:50 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 251 | Diskuse

Veronika Valíková

Milá ODS...

Od Tvého vzniku volím buď Tebe, nebo lidovce, podle toho, kdo mě více dožere. Letos jsem ovšem volila především dva učitele - Petra Fialu, vystudovaného češtináře, a Václava Klause juniora, původně matikáře i ředitele gymnázia.

22.10.2017 v 16:18 | Karma článku: 33.45 | Přečteno: 1547 | Diskuse

Veronika Valíková

Problémy českého školství jsou důležitější než bludy jedné komunistky

14. 9. se v Knihovně Václava Havla konala debata o budoucnosti českého školství. Média akcentují především účast paní Semelové – k ostatním účastníkům diskuse ani k problémům, na něž nebylo dostatečně odpovězeno, se nevyjadřují.

16.9.2017 v 13:48 | Karma článku: 25.02 | Přečteno: 1197 | Diskuse

Veronika Valíková

Jak jsme kupovali kotvu

"Miláčku, přijeď do Holešovic. Musíme zajít do přístavu a koupit kotvu," oznámil mi včera Kapitán. "Víš, že jsme jednu utopili na Tavoláře." A tak jsem nastoupila do tramvaje ve slavnostním, neb právě skončil další školní rok...

1.7.2017 v 9:51 | Karma článku: 24.14 | Přečteno: 1036 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Pavel Dudr

Otroctví je součástí islámu, otroctví je součástí džihádu

A džihád zůstane tak dlouho, jak dlouho bude islám... Ti, kdo tvrdí, že otroctví bylo zrušeno, jsou ignoranti...“ prohlásil šejk Saleh Al-Fawzan,

19.11.2017 v 18:47 | Karma článku: 29.77 | Přečteno: 769 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Studentka navrhla radikální změnu pro Strahov

Samozřejmě je Strahovský stadion zbytečný a nevyhovující. Ale budovat tam byty je hloupost.Vedle jsou staré studentské koleje s určitým vybavením a moderní Kampus na současné úrovni potřebuje Praha mnohem více.

19.11.2017 v 15:59 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 503 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Do konce roku by nám prý měla vystačit energie z biomasy

Byl prý nějaký celosvětový den biomasy. Určité společnosti se pokoušejí získat jakési dotace a přesvědčují své zákazníky o vynikající účinosti tohoto způsobu získávání energie.

19.11.2017 v 10:32 | Karma článku: 18.16 | Přečteno: 307 | Diskuse

Martin Kavka

A kdy se Halík a Putna omluví kardinálovi Dukovi?

Tak jsme měli zase malou aféru, kdy „strážci“ demokracie v čele s Halíkem a Putnou zahřímali na její obranu sesláním hromů a blesků na adresu Arcibiskupa pražského, Primase českého a kardinála Dominika Duku.

18.11.2017 v 16:29 | Karma článku: 43.69 | Přečteno: 3133 | Diskuse

Mirka Švarcová

O podlaháři, topenáři a kuchyňáři aneb kluci v akci

Jsou to partneři tří ženských, které byly pozvané svou kamarádkou na kolaudaci domu. Napekly jsme, nakoupily víno a vyrazily se svými idoly do našeho letitého snu, krásného, pohádkového domu se zahradou..

17.11.2017 v 17:16 | Karma článku: 14.63 | Přečteno: 566 | Diskuse
Počet článků 233 Celková karma 22.64 Průměrná čtenost 1598

Blogy "jsou nádobky, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral." (Karel Havlíček Borovský + VV :)) Prvotina Soukromý nebe, dokončené povídky, pohádky pro starší holčičky, hra o KHB a různé dramatizace textů ...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.