Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řekněte dětem zřetelně: „Tohle není Vinnetou. To je úplně jiný příběh s ukradenými jmény!"

16. 01. 2017 10:24:53
Vinnetou je symbol mého dětství. Mayovky jsem odříkávala zpaměti. A přestože filmy H. Reinla ze šedesátých let měly nedostatky a mnohdy se od předloh odchylovaly, ctily charaktery hrdinů. Což nová německá minisérie nečiní.

Nová veze Vinnetoua nemá s Mayovými příběhy společné téměř nic, pouze jména. Nejvíce snad zatím svou dějovou linií připomíná slavný americký film Tanec s vlky, musí se však obejít bez charismatu mladého Costnera.

Ozývají se hlasy, že nový Vinnetou je realističtější a tedy snad i pravdivější než Reinlovy dojemné barvotisky. To je zjevný protimluv – půvab Mayových knih o náčelníkovi Apačů spočívá právě v tom, že s realismem nemají společného vůbec nic. Jsou to ryze novoromantické příběhy o boji dobra se zlem, zasazené do zdánlivě realistických kulis Divokého západu. Proto je tak milují děti, které čerstvě vyrostly z pohádek, k nimž se staví s despektem, přitom ovšem stále potřebují zřetelně kladné hrdiny, s nimiž by se mohly identifikovat. A proto je milují dospělí, kteří jejich pohádkové kořeny dávno identifikovali a považují je za největší devizu Mayových knih.

První díl nové německé minisérie ovšem představuje kultovní hrdiny v poněkud upraveném pojetí. May/ Old Shatterhand není křesťan, nýbrž racionální ateista, syn horníka zastřeleného ve stávce. Vinnetou není Kle-kí Petrou pečlivě vzdělávaný rudý gentleman, hovořící čistou angličtinou, ale polodivoch, který do svého budoucího bratra při prvním střetu vstřelí šíp a vzápětí ho chce skalpovat. A Nšo – či není cudná náčelnická dcera, ale emancipovaná a sexuálně vyspělá šamanka kmene.

Tvůrci zásadně změnili charaktery Mayových postav. A zároveň posunuli i jejích vtah k dobru a zlu. Nechat Vinnetoua a Old Shatterhanda, aby dynamitem ohrozili životy nevinných lidí, považuji za stejný prohřešek proti etice příběhu jako vrazit Sněhurce do ruky otrávenou hrušku a poslat ji za macechou.

Druhý díl minisérie přináší sexuální revoluci. Po gay scéně na počátku (Shatterhand odmítá sdílet s Vinnetouem jednu deku) přichází nemravný návrh přímo od velké šamanky Nšo-či. Bílý bratr ji odmítá, později lituje. Identifikuje pravou lásku a svede o Nšo-či zápas s vůdcem banditů. Požádá ji o ruku, Vinnetou mu věnuje kus apačské půdy a můžeme jít do finále.

Předpokládám, že ve třetím díle Nšo-či Shatterhandovi předvede vzornou ekomanželku, včetně domácího porodu. Potom odjedou bratři na lov (nebo se Shatterhand vydá pro plínky do města), objeví se hlavní padouch Santer a zabije Nšo-či i s miminkem (obměna Ribannina příběhu – ta se přece provdala za Old Firehanda a byla zabita v jeho srubu i s malou dcerkou). Vinnetou a Old Shatterhand budou Santera pronásledovat, zamotá se do toho armáda, lidská práva a genocida indiánů a dojde k nezbytné smrti náčelníka Apačů.

Ale já tentokrát brečet nebudu. Tohle není MŮJ Vinnetou.

To je úplně jiný příběh s ukradenými jmény.

Jak už jsem napsala, mayovky ze šedesátých let měly mnoho nedostatků. Lex Barker byl příliš velký borec. Pierre Brice si pěstoval bříško a legračně šmajdal. Ribanna vypadala značně přezrále a německé komické postavičky nám leckdy pily krev. Jen Marie Versini byla sladká jako Krásný den...

Ale étos Mayových knih ty filmy neničily. Věřili jste hlavním hrdinům jejich přátelství, které nebylo třeba komplikovat homosexuálními narážkami. Věřili jste Nšo-či její lásku, která nesměla být naplněna, protože Šarlí mohl mít indiánského bratra, ale nikoli indiánskou manželku.

Ale především jste věřili, že Vinnetou a Old Shatterhand jsou vždy a za všech okolností na straně dobra. A že nikdy nedělají kompromisy.

Karel May nemůže německým filmařům zakázat, aby kultovní jména jeho hrdinů namočili do etnograficko – ekologicko – multikulturní omáčky, zdobené sexuálním kompotem.

Věřím však, že jim pošle ze Spisovatelského nebe pořádný a zasloužený kopanec.

Pardon, drtivou ránu do spánku.

Autor: Veronika Valíková | pondělí 16.1.2017 10:24 | karma článku: 47.91 | přečteno: 15703x

Další články blogera

Veronika Valíková

Jak jsme vypluli na moře

Letos jsme si naplánovali cestu po jižní Itálii. Ponzu, Ischii, Capri, Amalfi, Agropoli, Liparské strovy, Sicilii – a zpět. Člověk míní, Pánbůh... ale nepředbíhejme, nejdříve jsme zvedli kotvy a pozdravili se s mořem...

19.11.2017 v 15:50 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 251 | Diskuse

Veronika Valíková

Milá ODS...

Od Tvého vzniku volím buď Tebe, nebo lidovce, podle toho, kdo mě více dožere. Letos jsem ovšem volila především dva učitele - Petra Fialu, vystudovaného češtináře, a Václava Klause juniora, původně matikáře i ředitele gymnázia.

22.10.2017 v 16:18 | Karma článku: 33.45 | Přečteno: 1547 | Diskuse

Veronika Valíková

Problémy českého školství jsou důležitější než bludy jedné komunistky

14. 9. se v Knihovně Václava Havla konala debata o budoucnosti českého školství. Média akcentují především účast paní Semelové – k ostatním účastníkům diskuse ani k problémům, na něž nebylo dostatečně odpovězeno, se nevyjadřují.

16.9.2017 v 13:48 | Karma článku: 25.02 | Přečteno: 1197 | Diskuse

Veronika Valíková

Jak jsme kupovali kotvu

"Miláčku, přijeď do Holešovic. Musíme zajít do přístavu a koupit kotvu," oznámil mi včera Kapitán. "Víš, že jsme jednu utopili na Tavoláře." A tak jsem nastoupila do tramvaje ve slavnostním, neb právě skončil další školní rok...

1.7.2017 v 9:51 | Karma článku: 24.14 | Přečteno: 1036 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 4.97 | Přečteno: 94 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 18.95 | Přečteno: 377 |

Karel Sýkora

Vladimír Kubáč – Úvod do hebrejského textu Starého zákona

Není to tak dávno, co Starý zákon byl pro mnohé knihou zavřenou a zapečetěnou. Dnes, kdy Starý zákon se začíná znovu otevírat díky i novému ekumenickému překladu Písma a začíná hovořit srozumitelnějším jazykem k naší generaci.

19.11.2017 v 7:54 | Karma článku: 6.97 | Přečteno: 101 |

Zdeněk Sotolář

Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

18.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 9.00 | Přečteno: 325 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Colostrum – dar přírody pro zdravý život

Setkal se s ním již každý hned když opustil matčino lůno a přisál se k jejímu prsu. Dříve než mléko sál látku obsahující imunoglobuliny, imunitní regulátory, růstové faktory, vitaminy, minerály, stopové prvky a aminokyseliny.

18.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 9.01 | Přečteno: 329 | Diskuse
Počet článků 233 Celková karma 22.64 Průměrná čtenost 1598

Blogy "jsou nádobky, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral." (Karel Havlíček Borovský + VV :)) Prvotina Soukromý nebe, dokončené povídky, pohádky pro starší holčičky, hra o KHB a různé dramatizace textů ...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.