Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

To je křiku kvůli Bohémě!

22. 02. 2017 9:40:00
Je to vždy problém, když vznikne umělecké dílo, v němž vystupují skutečné postavy bez krycích jmen a formulky: postavy a události ... jsou smyšlené. Český snář Ludvíka Vaculíka způsobil na počátku osmdesátých let podobný poprask.

Tenkrát prolétla vichřice „jen“ skrze obec disidentů, emigrantů a všech, kdo k samizdatovému a exilovému vydání Českého snáře měli přístup. A byl to pěkný hukot.

Ludvík Vaculík si ve Snáři vede deníkové záznamy o svém ročním životě od ledna 1979 do ledna 1980. Barvitě popisuje pochůzky po domácnostech chartistů, zmiňuje diskuse a spory, které vede s Havlem, Kohoutem, Pithartem, zveřejňuje soukromé rozhovory a dopisy, včetně polemik, které vede s přáteli v exilu. A nešetří ani svou ženu Madlu, své syny, stávající a budoucí milenky...

„Všichni budete plakat,“ říkal prý přátelům. A když kniha vyšla, mnozí také plakali.

Jedni ho odsuzovali, že odkryl disidentské soukromí. Druzí, že ublížil svým blízkým. Třetí, že zjednodušil práci Stb.

Pouze několik hlasů upozornilo na to, že pokud takto vznikne skutečně dobrý román, silná umělecká výpověď, je takové psaní ospravedlnitelné. Ba dokonce nutné.

Český snář dnes považujeme za jednu z nejdůležitějších knih z období normalizace. Když pomineme kouzlo Vaculíkova jazyka, který je naprosto unikátní, máme tu na dlani život skupiny lidí, která sehrála poměrně zásadní roli v dějinách naší země. Z učebnic historie se o nich mnoho nedozvíme, jsou tam často naloženi do škrobové krusty s názvem “prezident“, „předseda vlády“ či „význačná spisovatelka“. O jejich slabostech, pochybnostech, láskách, animozitách tam nestojí téměř nic..

Naštěstí máme Vaculíka. A Škvoreckého, který ovšem se svými hrdiny pracuje trochu jinou metodou. Přinejmenším všechny známé spisovatele, politiky, zpěvačky a filmové režiséry důsledně přejmenovává.

Bohéma spustila v určitých kruzích podobnou vichřici nevole a nesouhlasu jako kdysi Český snář. Zlobí se filmoví historici i praktici a přes média učí scénáristku a režiséra jejich řemeslu. Zlobí se potomci slavného herce a příbuzní dalších postav. Řeší se stará známá otázka, kam až smí tvůrce zajít při vytváření fikce, zobrazuje-li jeho dílo skutečné a nepřejmenované osobnosti.

Tato hranice bude vždy citlivá a problematická.

Konečným soudcem sporu však bude opět síla výpovědi uměleckého díla, tedy seriálu Bohéma. A ta je, dle mého názoru, veliká.

Provést diváky dvěma totalitami, které se odlišovaly a přece si byly v mnohém podobné, ukázat, co všechno musí umělec (a jakýkoli tvořivý člověk) mnohdy vydržet, aby mohl dělat svou milovanou práci (ano, i o tom je Bohéma), ukázat, jak nám kompromisy a ústupky pomalu lámou duše a charaktery... co lepšího pro nás mohla česká televize v dnešní nepřehledné době udělat!

Možná jsou v seriálu nepřesnosti, ale je to podstatné? Mnohem podstatnější je, že seriál vzbudil zájem o všechny ty velikány českého filmu - Nového, Buriana, Štěpánka, Havla. O jasné oběti nacismu i komunismu - Annu Letenskou, Hašlera, Gollovou. Že poukázal na lidské a dojemné okamžiky jejich života. Že donutil lidi přemýšlet a chápat, kde by jindy jenom soudili.

A za to mu budiž vzdán veliký hold.

A pokud se zlobí příbuzní osobností kvůli fiktivním rozhovorům, čepicím, Juliu Fučíkovi, vyraženému ze Štěpánkovic postele (krásná představa, ale asi opravdu jen fikce) a neproneseným projevům, měli by si vzpomenout na jedno zlaté pravidlo showbyznysu:

I špatná reklama je reklama.

Důkazem budiž fakt, že i já teď budu na to poněkud strnulé ztvárnění Maršála v Bílé nemoci pohlížet s větším pochopením. Když vím, jaké běsy musel Zdeněk Štěpánek v té době překonávat.

A až začne Maršál řvát tu větu o malé zemi, kterou je třeba zničit, vzpomeňte - to jen zoufalý legionář, kterému se brzy zhroutí všechno, čemu věřil, pateticky varuje svůj národ před dvěma totalitami, které byly jedna za osmnáct a druhá za dvacet bez dvou.

A které se k nám mohou kdykoli vrátit, jen v trochu jinak laděných kostýmech.

Autor: Veronika Valíková | středa 22.2.2017 9:40 | karma článku: 29.72 | přečteno: 1687x

Další články blogera

Veronika Valíková

Problémy českého školství jsou důležitější než bludy jedné komunistky

14. 9. se v Knihovně Václava Havla konala debata o budoucnosti českého školství. Média akcentují především účast paní Semelové – k ostatním účastníkům diskuse ani k problémům, na něž nebylo dostatečně odpovězeno, se nevyjadřují.

16.9.2017 v 13:48 | Karma článku: 24.45 | Přečteno: 1126 | Diskuse

Veronika Valíková

Jak jsme kupovali kotvu

"Miláčku, přijeď do Holešovic. Musíme zajít do přístavu a koupit kotvu," oznámil mi včera Kapitán. "Víš, že jsme jednu utopili na Tavoláře." A tak jsem nastoupila do tramvaje ve slavnostním, neb právě skončil další školní rok...

1.7.2017 v 9:51 | Karma článku: 23.22 | Přečteno: 1001 | Diskuse

Veronika Valíková

Maturitní testy z ČJL 2013 a 2017 - malé srovnání (konec maturitního seriálu)

Jsou ty letošní náročnější než ty z roku 2013? Stoupá postupně od roku 2013 jejich obtížnost? Dostaly se nyní testy někam mezi původní základní a vyšší úroveň z roku 2012, kdy ministr Fiala dvouúrovňovou maturitu zrušil?

30.6.2017 v 20:51 | Karma článku: 23.00 | Přečteno: 876 | Diskuse

Veronika Valíková

Ještě jednou maturitní slohy - jedničkáři, kteří se odvolávají kvůli své cti

Juanito napsal knihu fantasy, která se docela dobře čte. S jazykem rozhodně zacházet umí, DT měl asi na 92%, ústní na 100%,ze všech předmětů kromě ČJL dostal za jedna. Jen z češtiny za dvě - u maturity si vybral úvahu - dostal 3-.

26.6.2017 v 19:32 | Karma článku: 26.69 | Přečteno: 989 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Adam Mikulášek

Bravo, Polsko zvažuje zrušit zimní čas

Jako příznivce více světla odpoledne, na rozdíl od většiny odpůrců střídání zimního a letního času, jsem s Poláky zajedno, aby byl po celý rok letní, nikoli zimní čas.

19.10.2017 v 11:32 | Karma článku: 26.38 | Přečteno: 659 | Diskuse

Lukáš Pokorný

Jak nám paní Šichtařová věší BIO bulíky na nos.

Přiznám se. Poslední vydání přílohy Rodina Dnes jsem si koupil jen kvůli rozhovoru s paní Šichtařovou. Skoro bych její nekompromisní názory začal mít rád. Skoro.

19.10.2017 v 6:42 | Karma článku: 17.28 | Přečteno: 1333 | Diskuse

Karel Trčálek

Humanitární neziskovky jsou tlusté pijavice

Neříkejte, že jste to už dávno nevěděli. A neříkejte, že vás to pořádně nehněte, že byste ze všeho nejraději dělali tu humanitární pomoc sami. Třeba v Kosovu

18.10.2017 v 17:09 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 462 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Předseda Sdružení praktických lékařů: Zavřeme na den, abychom nezavřeli navždy

Chudáci lékaři. Již to nejsou jen chudí zubaři,ale i chudí "obvoďáci". Jejich organizace odmítá používání elektronických receptů i když to je jediná možnost,jak dosáhnout úspor a informací.

17.10.2017 v 4:29 | Karma článku: 13.92 | Přečteno: 447 | Diskuse

Adam Mikulášek

Tak už umazává kříže i Nestlé, vyhlašuji této firmě osobní bojkot!

Jak jsem se dnes dočetl, Lidl už v tomto politováníhodném multikulti falšování reality není sám. Zjevně občané nedělají dost proto, aby firmy ztratily ekonomickou motivaci k tomuto odpornému jednání.

16.10.2017 v 18:26 | Karma článku: 38.40 | Přečteno: 1821 | Diskuse
Počet článků 231 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1599

Blogy "jsou nádobky, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral." (Karel Havlíček Borovský + VV :)) Prvotina Soukromý nebe, dokončené povídky, pohádky pro starší holčičky, hra o KHB a různé dramatizace textů ...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.